Knižní recenze 280 Axolotl roadkill

 Autor: Helene Hegemann

Žánr: Román, Sociální drama z období dospívání

Mé hodnocení: 40%

Obsah: Šestnáctiletá Mifti, vyrůstající v Berlíně, je na první pohled obyčejná teenagerka.

Ale dívka má mnohem větší problémy - z dětství si nese traumata a jizvy, její sadistická matka ji týrala, a otec o ní nejeví žádný zájem, maximálně si na dceru párkrát do roka vzpomene a pošle jí tučný šek jako vykoupení svého svědomí. 

Mifti přespává střídavě u kamarádů, žije zhýralým životem, dle svých slov: " Užívá, si perfektní postoj arogantního týraného spratka, který koketuje se svou snobskou zkažeností, přičemž ukazuje v pravém světle i zkaženost svého okolí... Chodí do školy, která ji absolutně nezajímá, maturita ani vzdělání pro ni není důležité, nejraději vysedává s kamarády v barech a popíjí levnou brusinkovou vodku.

Nudu a bezútěšnost života zahání experimenty s drogami, které často navazují na rychlá sexuální dobrodružství s absencí jakéhokoliv citu. Mifti by nejraději nikdy nedospěla, nechce se o nic starat, slovo zodpovědnost je jí cizí. 

Jako každý mladý člověk si chce jen užívat, hýřit, a hlavně si libuje v sebeironii, která sklouzává až do cynického sarkasmu. 

Čtenář je rychle vtažen do smrště snových představ, deníkových zápisků, úryvků z písní, ale také halucinací a bludů. 

Kniha je plná narážek na berlínskou undergroundovou scénu, komentuje ji i paroduje. Mladá autorka používá svérázný styl vyprávění, plný vulgarismů, neologismů a hlavně si libuje v používání anglických frází.

Jízda na divokém toboganu končí pádem z výšky, naštěstí jen do běžného dne, života, pokoje. Pohled na život, který byste možná chtěli zažít, ale pud sebezáchovy je silnější...

První vydání v Německu v roce 2009 vzbudilo velkou pozornost - Hegemann totiž bez skrupulí použila citace z cizích zdrojů, blogů, ale i knih, a vzniklo tak nekonvenční a působivé dílo. Axolotl roadkill vyvolal i mezi literárními kritiky bouřlivou diskuzi o tom, kde je vlastně hranice mezi originálním dílem a plagiátorstvím? 

Hodnocení: Tuto knížku jsem si pořídila při svém posledním nákupu z online antikvariátu. Ráda čtu knihy z nakladatelství Odeon, konkrétně svazky z edice Světová knihovna patří mezi mé oblíbené. Většinou se jedná o náročnější četbu, osobně bych knihy z této edice doporučila spíše pokročilejším čtenářům, protože se nejedná o opravdu relaxační čtení.

Hned na první pohled mě zaujala zvláštní obálka. Pořádně jsem si ani nezjistila, o čem knížka je, a hned na první dobrou jsem ji hodila do košíku.

Anotace působila opravdu zajímavě, těšila jsem se na punkerskou jízdu mladé, nevyzrálé dívky. Jenže jsem dostala něco trochu jiného. Upřímně, ani nevím, jaké mám z četby pocity. Po dočtení knihy ve mně většinou ještě doznívají poslední stránky, pár hodin třena ještě přemítám o ději, a tak. Jenže tady tak nějak cítím jen prázdnotu.

Ač má kniha přes sto osmdesát stránek, podařilo se mi ji dočíst až za týden. Těžké, náročné čtení, vhled do života Mifti, který je naprosto chaotický, nepřehledný, plný zážitků s drogami, které jsou syrové a některé detaily byly i na můj vkus šokující. 

Autorka měla za cíl vytvořit jakousi koláž, ale na můj vkus to bylo přeplácané, a výsledek nedával moc smysl. Já chápu, že od hlavní hrdinky, která je labilní a k tomu bere drogy, nelze čekat nic smysluplného, ale... Na druhou stranu se autorce podařilo pěkně vystihnout prázdnost mladého člověka, který má vše, ale přesto není s ničím spokojen, a z pouhé nudy se uchyluje ke všemu možnému.

Není to tak dlouho, co mi bylo taky šestnáct, a v tomto věku člověk ještě opravdu nemá v hlavě všechno pořádně srovnané. Určitým zvláštním způsobem jsem se dokázala ztotožnit s tím, co se děje Mifti v hlavě, ale tak trochu si za to, kam se dostala, mohla i sama.

Bohužel je celé tohle sráženo bizarním způsobem do nicoty. Sama nevím, co si o knize mám myslet. Četla jsem ji týden, musela jsem si dávat přestávky, pokoušela jsem se to nějak vstřebat, ale jsem v rozpacích.

Má to být pokus u postmoderní román pro dospívající? Ale nejsem si jista, zda dospívajícím něco předá. Dočetla jsem knihu do konce, ale jen s velkým sebezapřením. Závěr byl vlastně takový nijaký, děj měl místy pár zajímavých situací, ale nijak mě to nenadchlo.

Asi se už k knížce znovu nevrátím, abych jí dala šanci. Chtěla jsem si po dlouhé době přečíst něco jiného než detektivku, něco trochu odpočinkového, a místo toho jsem dostala pokus o sociální román pro dospívající. Ach jo.

Axolotl roadkill bych doporučila snad jen milovníkům hodně bizarních knih. Mimochodem, axolotl je druh ještěrky, český zvané "vodní dráček nebo "chodící mlok." Tato ještěrka je i na obálce knihy, a i na jejich stránkách dostane prostor.

A co Vy? Máte rádi moderní knihy z nakladatelství Odeon? Četli jste někdy knihu, jejíž děj byl pro Vás těžký a nestravitelný? Jsou postmoderní romány srozumitelné pro čtenáře? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥