Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 275 Vesnice

 Autor: Kristýna Trpková

Žánr: Detektivní, Mysteriózní

Mé hodnocení: 75%

Obsah: Tři zmizelí chlapci a tajemství, které po letech vyplouvá na povrch...

Léto roku 2018 patřilo k těm extrémně horkým a dusivým. Obce zakazovaly napouštění bazénů, sluneční paprsky tavily asfalt a zelenou trávu zabarvovaly do tmavě žlutých odstínů, a teplotní rekordy padaly jeden za druhým. A ani obci Lipová u Pardubic se dusné počasí nevyhnulo.

A po vlně veder přišlo nevyhnutelné - prudký a dlouhotrvající liják. V Lipové však nepřinesl škody v podobě stržených střech nebo vytopených sklepů, ale daleko hrůznější, a šokující nález.

Podmáčená a rozbahněná půda v polích odhalila lidskou kostru. Hrůzný nález objevily děti, které si sem chodily hrát. Na místo je okamžitě povolána policie, soudní lékař a forenzní tým. A do Lipové se na příkaz nadřízeného vypraví i dvojice policistů, kriminální komisařka Laura Linhartová a její kolega Adam Beneš. 

Soudní lékař dvojici sdělí další šokující novinu - ostatky patřil chlapci, dítěti ve věku plus minus deset let. A vyšetřovatelé zbystří - vypadá to, že se objevilo tělo jednoho ze tří pohřešovaných chlapců, kteří v průběhu let 2010 až 2015 zmizeli cestou ze školy. Po chlapcích zůstali jen zaprášené složky v archivu odložených případů, protože dvěma policistům, kteří měli tehdy případy na starosti, se podařilo objevit jen velmi málo vodítek. Jako by se chlapci propadli do země, a malou vesničku začala obcházet hrůza...

Pitva prokáže, že tělo opravdu patří jednomu z pohřešovaných chlapců. Je evidentní, že dítě bylo roky uvězněné někde bez přístupu světla, trpělo podvýživou, a Laura se nemůže zbavit dojmu, že chlapec vesnici nikdy neopustil.

Je možné, že ve vesnici funguje nějaká zvrhlá sekta, která unáší malé chlapce, a šíleným způsobem je týrá? Nebo se jedná o dílo psychicky vyšinutého jedince? Může se pachatel skrývat mezi místními obyvateli? Ale všichni působí tak přátelsky, nikdo o nikom neřekne navzájem zlé slovo...

Laura s Adamem otvírají starý případ, a pouštějí se do složitého a temného vyšetřování. 

Lipovou navštívilo opět zlo, které z ní nikdy vlastně úplně neodešlo. Místní obyvatelé začínají žít ve strachu... A co se vlastně stalo se zbylými dvěma pohřešovanými chlapci? Existuje ještě naděje, že by mohli být naživu, a Laura se jí nemíní vzdát, i přes skepsi svých kolegů...




Hodnocení: Před pár měsíci, někdy v létě, jsem na Facebooku zaregistrovala dost masivní reklamu právě k Vesnici. Samozřejmě mě zaujala - pěkné grafické zpracování obálky, záhada zmizelých chlapců a tajemství, které vyplouvá na povrch - tohle je prostě kniha pro mě!

Zapsala jsem si název knihy na papírek a mašírovala s ním do knihovny. Bohužel mě paní knihovnice zklamala - knížku nemají, a dokonce o ní ani neslyšela. Tak nic, třeba ji budou mít za pár měsíců, nebo se mi ji podaří sehnat nějak jinak, říkala jsem si.

A při mé poslední návštěvě knihovny na mě čekalo překvapení - Vesnici mi knihovnice odložila bokem, teď ji mají nově půjčenou z knihovního fondu. Udělalo mi to opravdu obrovskou radost, takže jsem si knížku odnesla domů, a hned po přečtení Vlčí jámy jsem se na ni vrhla. 

Zběžně jsem si pročetla anotaci, pár nadšených recenzí na přebalu, a zaujal mě malý medailonek autorky - překvapilo mě, že je ročník 1996, tedy dost mladá, a Vesnice je už jejím třetím románem! Vzhledem k věku je to opravdu pěkný výkon.

Nadšeně jsem se pustila do čtení, a už první řádky mě příjemně navnadily. Těšila jsem se na pěkně šťavnatý thriller - vesnička, na kterou se pomalu snáší první náznaky podzimního sychrava, ale přitom léto se ještě nechce vzdát své vlády, a do toho odkryté tajemství, které mělo zůstat skryto.

Rychle se rozběhne vyšetřování, líbilo se mi pěkně napsané shrnutí záhadných zmizení všech tří chlapců, akorát autorka zcela nevhodně zvolila dost podobná příjmení chlapců, takže jsem z toho po chvíli měla pěkný guláš, a musela jsem listovat zpátky, abych si ujasnila, o kom se to vlastně teď bavíme?

Hlavní hrdinka Laura a její kolega Adam mi přišli ze začátku poměrně sympatičtí. Bohužel, postupem čtení mi začali být vyloženě protivní, začala se až moc rozvíjet romantická linka, do toho Lauřino trauma, kterému se nedokázala normálně postavit čelem, a bohužel její chování začalo sklouzávat až do trapnosti. Oba vyšetřovatelé mi začali připadat jako malá děcka, to bylo vážně hodně rušivé.

Celkově to kazilo atmosféru knihy, protože ta měla nakročeno velice solidně, ale jaksi zmizela v mlze. Je to velká škoda - kriminální zápletka je super, konečné vyřešení je super, jen mi tu chyběla větší propracovanost, dát tomu trochu větší hloubku. 

Místy mě prostě bilo do očí, že autorka si nevěděla moc rady. Ale kdyby třeba někdy šikovný scénárista provedl několik úprav a natočil film inspirovaný předlohou, rozhodně by se jednalo o pěknou podívanou. Jen je prostě potřeba několik detailů doladit...

Takže, ne vždy velká reklama zaručuje také velký zážitek. Vesnice není špatná, jen mi tam prostě něco chybělo... Tuto knížku bych doporučila začátečníkům, kteří moc detektivek načteno nemají, a pak by se mohla líbit i mladším ročníkům.

A co Vy? Zaregistrovali jste reklamu na tuto knížku na sociálních sítích, nebo Vás minula? Zaujala Vás moje recenze? Máte rádi thrillery? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Ráda dávám šanci českým autorům. Obálka je nádherná. Škoda, že nadšenost z počátečních stránek nepokračovala dál. Téma je hodně zajímavé.

    OdpovědětVymazat
  2. knihu jsem viděla v knihkupectví, ale nevěnovala jsem jí moc pozornost, ale vyloženě reklamu na knihu jsem neviděla :)

    OdpovědětVymazat
  3. Knížka mě zaujala,mám ráda takový žánr,ale jak jsou v tom děti,tak se tomu spíše vyhýbám.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za tip, v naší knihovně se poptám. Objevila jsem dost našich mladých autorek, které se tomuto tématu věnují a myslím, že se jim daří 😉

    OdpovědětVymazat
  5. Thrillery mám ráda, krimi taky, ale když se týkají dětí, moc to nedávám, takže nejspíš nic pro mě.

    OdpovědětVymazat
  6. Na tuhle knížku už jsem se taky dívala, nakonec jsem si ji ještě nekoupila. Uvidím. Třeba příště. 🙂

    OdpovědětVymazat
  7. Mne se naopak líbila víc jak první díl série Stvůra :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak už...

  ...jsme doma i s Julinkou, obě jsme v pořádku, až se dám trochu víc dohromady napíšu víc... Je to náročné, ale hrozně krásné... ♥♥

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa