Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 267 Stíny nad zálivem

 Autor: Lucy Clarkeová

Žánr: Thriller, Psychologický, Mysteriózní

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Před sedmi lety unese mořský proud dva desetileté chlapce daleko od břehu na širé moře. Domů, zpátky na pevninu, se však vrátí jen jeden... Jacob se sice narozdíl od svého nejlepšího kamaráda Marleyho vrátil domů, ale tragédie nenávratně poznamenala nejen jeho, ale také celou rodinu.

Sára je matkou Jacoba, který přežil. Ona viděla svého syna vyrůstat, mohla se radovat z jeho studijních úspěchů, fotbalových utkání. Naproti tomu Isla zůstala sama, bez svého chlapečka Marleyho, který byl pro ni od chvíle, kdy jej poprvé jako řvoucí miminko, tím jediným na světě, pro co každé ráno vstávala z postele a vrhla se do víru dalšího dne.

Sára a Isla byly kdysi nejlepší kamarádky, znaly se od školy, vědí o sobě všechno, poprvé si společně potáhly z jointa, dlouhé večery trávily nekonečným žvaněním o všem a o ničem na pláži, a také si vysnily velké přání - mít v dospělosti na pláži chatky vedle sebe, aby se mohly navštěvovat.

Tento sen se později splnil, ale ani jedna ještě netušila, co to bude stát...

Jacob přišel o nejlepšího kamaráda, a o celé události nikdy s nikým pořádně nemluvil. Prožité trauma ještě znásobilo to, že k incidentu došlo v den Jacobových narozenin, a on má tedy svou oslavu hořkosladkou. Nikdy se ale nepodařilo objevit Marleyho tělo, a nikdo tedy neví, co se přesně stalo. Utopil se, ač byl podle Isly zdatný plavec? Nebo v tom měl prsty někdo z komunity ostrova Sandbank, která není vůbec tak přátelská, jak se na první pohled jeví?

A právě v den Jacobových sedmnáctých narozenin dojde k jeho zmizení. Chlapec nedošel ani na party ke kamarádům, kam byl pozván. Neviděla jej ani jeho dívka Caz. 

Jacob se jednoduše hned po oslavě s rodiči sbalil, a odešel pryč. Ale nic není tak černobílé, jak se může na první pohled zdát.

Sára totiž úzkostlivě tají hned několik tajemství, která, jestli vyjdou na povrch, změní úplně všechno. 

Co se vlastně doopravdy stalo před sedmi lety? A proč místní, kteří se pořád dívají, zarytě mlčí a tvrdí, že zrovna tehdy nic neviděli? Proč zmizel Jacob v den výročí zmizení Marleyho? 

Od zmizení už uplynulo několik hodin, Sára i manžel jsou vyděšení k smrti, a policie zatím nic moc nedělá. A jak je v tom celém zapletená Isla, která je již několik dní v Peru, kde má v plánu učit v místní škole? Proč nebere Sáře telefon? Co dalšího se ještě skrývá pod povrchem, a nebezpečně brzy vypluje nad hladinu?

Něco je tu totiž špatně, někdo lže, atmosféra houstne, a některá odhalení budou vskutku šokující!




Hodnocení: Tato knížka mě zaujala díky recenzi mé oblíbené blogerky Evy. I díky tomu, že její shrnutí děje nebylo příliš obsáhlé a jen tak lehce "naťuknuté," jsem si říkala, že tu knížku si prostě musím přečíst!

Evin článek s knižními tipy přikládám zde:

https://duchodkaevka.blogspot.com/2022/04/cteni-pro-volne-chvile.html

Bohužel, knížka byla v obecní knihovně k mání až po několika týdnech, paní knihovnice mi ji objednávala z městské knihovny, a tam byla pořád vypůjčená, až jsem už zapomněla, že ji mám objednanou. Jaké tedy bylo mé příjemné překvapení, že jsem si ji minule už nesla v batůžku domů!

Hned úvodní stránky mě naprosto pohltily. Čekala jsem všechno možné, ale přiznám upřímně - takto skvěle vymyšlený thriller s prvky mysteriózna jsem nečetla už roky. Vážně se vyplatilo se na knihu počkat.

Příběh je vyprávěn z pohledu dvou žen - Sáry, a Isly. Obě za sebou mají životní traumata, která se postupně celá odhalují, a celé to do sebe začíná zapadat - aby nakonec bylo všechno úplně jinak, než si čtenář myslí.

Svým způsobem mi byly obě ženy nesympatické. Ale to bylo vlastně velké plus, protože úplně kladný hrdina je pro mě někdy až lehce nudný.

Autorčin styl psaní mi sedl perfektně. Žádné křečovitě na sebe naskládané věty, které by působily strojeně, ale naprosto uvolněné, civilní vyjadřování, se kterým jsem se ztotožnila. Jedná se o tak trochu komorní thriller, a to mám právě v knihách ráda - málo postav, houstnoucí atmosféra, nevyjasněné vztahy mezi aktéry, hádky, lži...

Tohle všechno jsou úžasně namíchané ingredience Stínů nad zálivem. Hlavně musím vyzdvihnout tu atmosféru, písčité pláže, barevně natřené chatky, sousedské grilování, a najednou se to všechno změní, jako když utne, a ostrov začne obcházet děs a paranoia. Skvěle vykreslené byly scény, kdy měla Sarah pocit, že ji někdo pozoruje, to se mi opravdu taky ježily chlupy na zátylku...

Celé to někam směřovalo, já si až do konce nebyla jistá, jak to vlastně bude, a nakonec jsem byla opravdu překvapená, co všechno vyšlo na povrch, a jak to bylo skvěle zamotané, ale přesto to dávalo smysl.

Opravdu brilantní kniha, jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, a rozhodně ji doporučuji všem milovníkům dobrých psychologických thrillerů. Nenajdete tu drsné cákance krve, zato však něco mnohem hutnějšího!

Co jsem koukala, tak autorka napsala ještě další knihy, takže si je už píši na seznam a poptám se v knihovně!

A co Vy? Četli jste tuto knihu? Máte rádi thrillery? Zaujala Vás moje recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, jsem ráda, že tě knížka nezklamala, měj se hezky, pá 😉

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku si určitě ráda přečtu,pokud ji budou mít v knihovně.Když jsem četla obsah trochu mi to připomíná některé filmy,které jsem viděla na Youtube.Vybírám si samé záhady.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Dokonale jsi mne nalákala k přečtení této knížky, díky...

    OdpovědětVymazat
  4. To by mohlo být prázdninové čtení.

    OdpovědětVymazat
  5. dočkala ses a nebyla jsi zklamaná, to je super :)

    OdpovědětVymazat
  6. To je tak hezké, že tě inspirovala článek od duchovkaevka! Mě se líbí, jak mile to je tady propojené.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula