Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 267 Stíny nad zálivem

 Autor: Lucy Clarkeová

Žánr: Thriller, Psychologický, Mysteriózní

Mé hodnocení: 90%

Obsah: Před sedmi lety unese mořský proud dva desetileté chlapce daleko od břehu na širé moře. Domů, zpátky na pevninu, se však vrátí jen jeden... Jacob se sice narozdíl od svého nejlepšího kamaráda Marleyho vrátil domů, ale tragédie nenávratně poznamenala nejen jeho, ale také celou rodinu.

Sára je matkou Jacoba, který přežil. Ona viděla svého syna vyrůstat, mohla se radovat z jeho studijních úspěchů, fotbalových utkání. Naproti tomu Isla zůstala sama, bez svého chlapečka Marleyho, který byl pro ni od chvíle, kdy jej poprvé jako řvoucí miminko, tím jediným na světě, pro co každé ráno vstávala z postele a vrhla se do víru dalšího dne.

Sára a Isla byly kdysi nejlepší kamarádky, znaly se od školy, vědí o sobě všechno, poprvé si společně potáhly z jointa, dlouhé večery trávily nekonečným žvaněním o všem a o ničem na pláži, a také si vysnily velké přání - mít v dospělosti na pláži chatky vedle sebe, aby se mohly navštěvovat.

Tento sen se později splnil, ale ani jedna ještě netušila, co to bude stát...

Jacob přišel o nejlepšího kamaráda, a o celé události nikdy s nikým pořádně nemluvil. Prožité trauma ještě znásobilo to, že k incidentu došlo v den Jacobových narozenin, a on má tedy svou oslavu hořkosladkou. Nikdy se ale nepodařilo objevit Marleyho tělo, a nikdo tedy neví, co se přesně stalo. Utopil se, ač byl podle Isly zdatný plavec? Nebo v tom měl prsty někdo z komunity ostrova Sandbank, která není vůbec tak přátelská, jak se na první pohled jeví?

A právě v den Jacobových sedmnáctých narozenin dojde k jeho zmizení. Chlapec nedošel ani na party ke kamarádům, kam byl pozván. Neviděla jej ani jeho dívka Caz. 

Jacob se jednoduše hned po oslavě s rodiči sbalil, a odešel pryč. Ale nic není tak černobílé, jak se může na první pohled zdát.

Sára totiž úzkostlivě tají hned několik tajemství, která, jestli vyjdou na povrch, změní úplně všechno. 

Co se vlastně doopravdy stalo před sedmi lety? A proč místní, kteří se pořád dívají, zarytě mlčí a tvrdí, že zrovna tehdy nic neviděli? Proč zmizel Jacob v den výročí zmizení Marleyho? 

Od zmizení už uplynulo několik hodin, Sára i manžel jsou vyděšení k smrti, a policie zatím nic moc nedělá. A jak je v tom celém zapletená Isla, která je již několik dní v Peru, kde má v plánu učit v místní škole? Proč nebere Sáře telefon? Co dalšího se ještě skrývá pod povrchem, a nebezpečně brzy vypluje nad hladinu?

Něco je tu totiž špatně, někdo lže, atmosféra houstne, a některá odhalení budou vskutku šokující!




Hodnocení: Tato knížka mě zaujala díky recenzi mé oblíbené blogerky Evy. I díky tomu, že její shrnutí děje nebylo příliš obsáhlé a jen tak lehce "naťuknuté," jsem si říkala, že tu knížku si prostě musím přečíst!

Evin článek s knižními tipy přikládám zde:

https://duchodkaevka.blogspot.com/2022/04/cteni-pro-volne-chvile.html

Bohužel, knížka byla v obecní knihovně k mání až po několika týdnech, paní knihovnice mi ji objednávala z městské knihovny, a tam byla pořád vypůjčená, až jsem už zapomněla, že ji mám objednanou. Jaké tedy bylo mé příjemné překvapení, že jsem si ji minule už nesla v batůžku domů!

Hned úvodní stránky mě naprosto pohltily. Čekala jsem všechno možné, ale přiznám upřímně - takto skvěle vymyšlený thriller s prvky mysteriózna jsem nečetla už roky. Vážně se vyplatilo se na knihu počkat.

Příběh je vyprávěn z pohledu dvou žen - Sáry, a Isly. Obě za sebou mají životní traumata, která se postupně celá odhalují, a celé to do sebe začíná zapadat - aby nakonec bylo všechno úplně jinak, než si čtenář myslí.

Svým způsobem mi byly obě ženy nesympatické. Ale to bylo vlastně velké plus, protože úplně kladný hrdina je pro mě někdy až lehce nudný.

Autorčin styl psaní mi sedl perfektně. Žádné křečovitě na sebe naskládané věty, které by působily strojeně, ale naprosto uvolněné, civilní vyjadřování, se kterým jsem se ztotožnila. Jedná se o tak trochu komorní thriller, a to mám právě v knihách ráda - málo postav, houstnoucí atmosféra, nevyjasněné vztahy mezi aktéry, hádky, lži...

Tohle všechno jsou úžasně namíchané ingredience Stínů nad zálivem. Hlavně musím vyzdvihnout tu atmosféru, písčité pláže, barevně natřené chatky, sousedské grilování, a najednou se to všechno změní, jako když utne, a ostrov začne obcházet děs a paranoia. Skvěle vykreslené byly scény, kdy měla Sarah pocit, že ji někdo pozoruje, to se mi opravdu taky ježily chlupy na zátylku...

Celé to někam směřovalo, já si až do konce nebyla jistá, jak to vlastně bude, a nakonec jsem byla opravdu překvapená, co všechno vyšlo na povrch, a jak to bylo skvěle zamotané, ale přesto to dávalo smysl.

Opravdu brilantní kniha, jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, a rozhodně ji doporučuji všem milovníkům dobrých psychologických thrillerů. Nenajdete tu drsné cákance krve, zato však něco mnohem hutnějšího!

Co jsem koukala, tak autorka napsala ještě další knihy, takže si je už píši na seznam a poptám se v knihovně!

A co Vy? Četli jste tuto knihu? Máte rádi thrillery? Zaujala Vás moje recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, jsem ráda, že tě knížka nezklamala, měj se hezky, pá 😉

    OdpovědětVymazat
  2. Knížku si určitě ráda přečtu,pokud ji budou mít v knihovně.Když jsem četla obsah trochu mi to připomíná některé filmy,které jsem viděla na Youtube.Vybírám si samé záhady.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Dokonale jsi mne nalákala k přečtení této knížky, díky...

    OdpovědětVymazat
  4. To by mohlo být prázdninové čtení.

    OdpovědětVymazat
  5. dočkala ses a nebyla jsi zklamaná, to je super :)

    OdpovědětVymazat
  6. To je tak hezké, že tě inspirovala článek od duchovkaevka! Mě se líbí, jak mile to je tady propojené.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne