Iveta (2022)

 Když začaly na televizní stanici Nova běžet mezi reklamním blokem upoutávky na minisérii Iveta, říkala jsem si, že to je něco pro mě. Minisérie mě poslední dobou velmi baví, konkrétně i právě z TV Nova nebyla vůbec špatná ta o sériovém vrahu Roubalovi, ve které exceloval v hlavní roli Hynek Čermák.

A pak také pro mě bylo velkým lákadlem to, že Iveta má nabízet realistický a nepřikrášlený náhled na dětství, dospívání a rané začátky pěvecké kariéry Ivety Bartošové. 

Ač jsem vyrůstala až po roce 2000, přesto se mi Ivetina hudební tvorba nevyhnula. Když se řekne Iveta Bartošová, tak se mi jako první vybaví pohádka Tři oříšky pro Popelku. Tato pohádka mě provázela dětstvím co si pamatuji, i dnes si bez ní neumím představit Vánoce. Právem dostala Iveta přezdívku popová princezna. Její hlas a celkový zpěvácký dojem je mi u ní bližší než třeba u Lucie Bílé, která je na můj vkus příliš ukřičená.

Ale to je samozřejmě můj osobní názor, každému se líbí něco jiného.

Bohužel, poslední roky před svou smrtí Iveta více než svými pěveckými úspěchy proslula různými skandály, opileckými eskapádami a svou psychickou labilitou. Zastávám názor, že Iveta byla hodně citlivá a až moc hodná, neunesla tíhu svého úspěchu a slávy, a také nedokázala rozpoznat ve svém blízkém okolí, kdo je její přítel a kdo ji chce využít jen a jen pro své zviditelnění.

Hodně ji zničila i novinářská štvavá kampaň, třebas takový deník Blesk se přímo vyžíval v nechutných bulvárních titulcích, kompromitujících fotografiích 

V uplynulých dvou týdnech jsem měla možnost shlédnout první dva díly minisérie Iveta. Třídílná série provede diváka Ivetiným dětstvím, vztahy v rodině, a pak také pěveckými začátky, a postupným rozjezdem kariéry.

A oba díly se mi líbily moc. Při sledování mě překvapila délka jednoho dílu, a sice celých šedesát minut. Tak nějak jsem čekala kratší stopáž, ale délka byla příjemným překvapením. 

Úvodní záběry jsou věnovány typické nedělní rodinné pohodě venku - otec, matka, malá Iveta a její dvojče Ivana. Ukazuje se, že Iveta byla velmi zvídavé a chytré děvčátko, protože otázky, které rodičům klade, jsou na dětský věk neobvykle vyspělé. Více poznáme i prostředí, ve kterém Iveta vyrůstala. Rodiče se zdají být oba milujícími, ale později vyplují skryté okolnosti, které se skrývají pod fasádou dokonalého manželství. 

Iveta vždycky milovala zpívání, a i když její první vystoupení ve školním sboru nebylo moc průbojné, postupem času, hlavně díky tvrdému hlasovému tréninku, se jí podařilo svůj hlas pořádně vytrénovat. A pak zaznamenala první úspěch v okresním kole soutěže Talent v Jihlavě.

Následoval kolotoč dalších vystoupení, návštěva manažera, a hlavně Iveta stála před rozhodnutím, zda odjet do Prahy a pokusit se zazářit na velkých pódiích. A nakonec se rozhodla pro Prahu, a to i díky mladíkovi, se kterým se setkala v Jihlavě, a do kterého se už v devatenácti letech bláznivě zamilovala, a nebyl jím nikdo jiný než Ivetina životní láska, Petr Sepeši. 

Jenže v Praze to nebylo úplně přesně podle Ivetiných představ, začala tu brzy být nešťastná, nemohla si pořádně zvyknout na to, jak to chodí ve světě velkých hvězd. Jedinou oporou jí byl Petr, jenže i ten se začal chovat jako frajírek a suverén, i když před zraky kamer a mikrofonu se choval jinak, než později doma, když byl s Ivetou sám.

Tak se začal psát příběh velké hvězdy, která měla obrovský talent, ale zato velké osobní neštěstí, břímě, a dá se říci, že jen málokdy byla opravdu šťastná...

Jak jsem již zmínila v úvodu, na tuto krátkou třídílnou minisérii jsem se opravdu těšila. Neměla jsem zase tolik informací o Ivetině dětství, dokonce jsem ani nevěděla, že měla dvojče, z hlediska poznání Ivetina života to bylo velmi zajímavé.

Hlavní roli Ivety ztvárnila mladá herečka Anna Fialová. Aničku Fialovou jsem poprvé zaregistrovala před pár lety v zábavní show Tvoje tvář má známý hlas. Tam mě opravdu zaujala, působila na mě dojmem mladého talentovaného člověka. Jenže bohužel, zrovna jako Iveta mi tak úplně nesedí.

Problém není ve vzhledu. Účes, líčení, mimika, to vše je jakžtakž v normě. Jenže dle mého názoru Anička Fialová místy až příliš přehrává. Hlavně tedy scény, kdy má působit jako stydlivá, plachá dívenka. Tady až moc tlačí na pilu, a na mě jako na diváka to nepůsobí přirozeně. Co se jí ale naopak daří, jsou milostné a zamilované scény, tady zase působí velmi civilně. Což je zvláštní protiklad.

Zato druhý hlavní hrdina, Petr Sepéši v pojetí Vojtěcha Vodochodského, je pro mě velice příjemným překvapením. A šokující pro mě byla hlavně ta vizuální podoba s Petrem, z toho opravdu až mrazí. Přesně takto bych si totiž Petra Sepéšiho představovala. Jako člověka kypícího mládím, který je tak trochu nafoukaný, sebestředný, a hlavně je zvyklý dostat to, co chce.

Co tak trochu v Ivetě pokulhává, jsou interiéry a exteriéry. Atmosféra osmdesátých let tu není vůbec cítit, nezachrání to ani staré socialistické vybavení bytů a dobová móda. Bohužel to místy působí lehce lacině, ale zase beru v potaz to, že minisérii točila komerční stanice, jejíž finanční prostředky jsou omezenější než u veřejnoprávního média.

Iveta pro mě tedy není úplným propadákem, ráda shlédnu i poslední epizodu, a hlavně kvituji s povděkem i to, že tvůrci spolupracovali s Ivetinými příbuznými, mimo jiné i se synem Arturem. Což je fajn.

Velká škoda je jen to, že minisérii si užijí jen předplatitelé platformy Voyo, zbytek si bude muset počkat na premiéru v televizi, jestli tedy vůbec někdy bude. Vůbec se na jednu stranu nedivím, že se lidem často nechce platit za to, co můžou vidět v televizi nebo si to stáhnout na internetu. Ale to už je zase jiné téma...

A co Vy? Viděli jste první dva díly minisérie Iveta? Máte rádi písničky od Ivety Bartošové? Máte rádi filmy a seriály o celebritách? Máte zkušenosti s placenou platformou Voyo? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥