Volný den, relax, pohoda a procházka v lese

 Včera jsem měla po delší době volný den, nemusela jsem vstávat ráno do práce, poležet si v posteli déle než jsem zvyklá a tak trochu se zregenerovat. Sice to bylo volno neplánované, přišlo tak nějak jako blesk z čistého nebe, ale i když je to uprostřed pracovního týdne, proč to nevyužít?

Ráno jsem se pustila do rychlého úklidu, pustila jsem pračku, vysála jsem koberce a setřela prach, a protože jsem byla příjemně povzbuzená ranní kávou, podařilo se mi přemluvit přítele, a spolu s naší fenkou Žofinkou jsme vyrazili na procházku po obci. Šli jsme víceméně stejnou trasou, kterou už můžete znát z mých minulých fotografických článků.

Tentokrát jsme akorát šli hlouběji a více do lesa, protože se musím přiznat, že sama se do hustšího lesa bojím, a to i když jdu se psem. Nevadí, že je den, prostě i když kolem není nikdo v dohledu, mám z toho dost nepříjemný pocit, a radši se držím vyznačené cesty.

První momentka, výhled na hory, hodně v dálce může pozorné oko vidět ještě lehké poprašky sněhové nadílky. Počasí nám včera ale docela přálo, nebylo ani horko, ani zima, už jsem nepotřebovala ani lehkou bundičku, stačila mikina, a rozhodně jsem nemrzla. Budova uprostřed je starý dům, obývaný takovými podivnými "existencemi," nedávno tam bydleli nějací feťáci, ono je to dost odříznuté od sousedů, takže se tam děje kdovíco...

K pořízení této fotky stačilo jen se otočit na druhou stranu od té první, a naskytl se mi další nádherný výhled. Obloha měla včera opravdu krásnou barvu!

Na těchto dvou snímcích jsem se pokusila neuměle zachytit rašící pupeny stromů, ale "cvakla" jsem je dost ve spěchu, takže se mi zdají dosti neostré. Pampelišky už začínají ale krásně kvést, louka byla úplně obsypaná, můžete si je prohlédnout i na dalších fotografiích:

Pro někoho nejsou třeba pampelišky nic extra, já je mám ale moc ráda. Jako dítě mě bavilo ochutnávat to hořké "mléko" prýštící ze stonků...

Konečně jsem měla štěstí i na krásné petrklíče, spousta z nich je teď právě na okrajích lesů v plném květu. Krásné žluté kvítečka hned zlepší náladu!

Toto modro fialové kvítečko se nenápadně krčilo pod klacíky, abych jej mohla lépe vyfotit, musela jsem je opatrně odházet. Netuším ale, jak se kytička jmenuje? Možná mi poradí někdo z Vás!

Pomalu hnijící pařez, a kámen téměř zcela pokrytý mechem, i na takové hezké krásy přírody, ač zdánlivě obyčejné, tu může výletník narazit. Ten pařez mě zaujal na první pohled, říkala jsem si, že jej musím prostě vyfotit.

A tady už jsou fotky z lesa. Nešli jsme moc hluboko, ale přesto tam bylo krásně, pohoda, klid, a ty vůně. Opravdu nádhera.

Kolem rostlo spoustu břízek. Na první fotce při bližším zkoumání kůry se mi zdá, že vidím kus lidské tváře s nosem. Vidíte ji tam také, nebo je to jen má fantazie?

Tyto dvě temnější fotky jsem vyfotila skoro vleže, protože se mi strašně líbil ten pohled zespodu do korun stromů. Působí to hrozně zvláštně, až lehce klaustrofobicky. I ta obloha vypadá takto o mnoho temnější a zlověstnější.

No, už se nedivím, proč se tolik hororů odehrává v lese!

Trochu detailnější pohled na kůru stromů, strašně se mi líbí ta barevná kombinace hnědé a zelené.

Nakonec poslední, závěrečná fotografie oblohy a mraků. Spolu s dráty elektrického vedení to vytváří pěknou kompozici.

Procházka se vydařila, domů jsme s přítelem odcházeli v dobré náladě, protože jsme spolu strávili pár chvil venku, což je vždycky tak trochu jiné než doma v obýváku u televize. I Žofinka byla moc spokojená, doma byla příjemně unavená a doma lehce podřimovala na své oblíbené dece.

I nečekané volno může být někdy skvělou příležitostí!

Doufám, že se Vám mé povídání a fotky alespoň trochu líbily, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥