Jak jsem se naučila pít kávu

 Z dětství mám zafixovanou hezkou vzpomínku na domov - když spolu byli mí rodiče doma, po práci, o víkendu, nebo když měli doma volno, často seděli v obýváku na pohovce, nebo když bylo pěkné počasí tak na terase, a před sebou šálky s horkou kávou. Co si pamatuji, tak naši pili "turka," máma s mlékem a cukrem, táta čistou hořkou kávu bez jakéhokoli doplnění.

Občas mi máma dala na lžičku trochu kávy srknout. Bylo to hodně zvláštní, zároveň jako by mi to chutnalo a nechutnalo, zvláštní chuť.

Jak roky plynuly, já nastoupila na učňák, tak jsem kávu nikdy pořádně pít nezačala. Občas jsem si koupila ledovou kávu v kartonu, která mi chutnala - hodně cukru, mléka, kvalita asi tedy nic moc, ale mě to fakt chutnalo. Jen jsem měla pocit, že i po tomto kávovém nápoji nemůžu spát. I když jsem si ledovou kávu dala třeba ve dvě hodiny, nemohla jsem večer dlouho usnout, a to jsem šla spát třeba v devět, a povedlo se mi usnout až kolem půlnoci. Nevím, třeba to bylo tím, že jsem kávu pila jen občas, a tělo na ni nebylo tedy zvyklé? Já vím, ono tam toho kofeinu zase tolik nebude.

Nebo jsem si to jen tak nějak vsugerovala, a byl to jen psychický blok? Nevím, no.

Dlouhé roky byla právě tato káva z kartonu mou jedinou kávovou zkušeností. Nijak mě nelákalo ji pít, preferovala jsem raději čaj. Dokonce ani když jsem nastoupila na první pořádnou brigádu na ranní směny do pekárny, raději jsem si koupila levné (a naprosto odporné a nezdravé), energy drinky, než abych si dala kafe.

Zlom nastal až tak v mých jednadvaceti letech, a to jsem začala chodit do své milované kavárny. Nejprve jsem si vybírala z pestré nabídky čajů, ovšem vzhledem k tomu, že nemusím v nápojích cukr, který byl i v domácích limonádách, které jsem si občas dávala v létě, tak jsem začala zkoušet různé druhy ledových káv, které byly v nabídce.

Nejvíce jsem si oblíbila krémově vyšlehané frappé s kostkami cukru, a pak také ledovou kávu se zmrzlinou a smetanou. Zjistila jsem, že na kávě vlastně není nic špatného, vždycky jsem měla po příchodu domů lepší náladu a hlavně spoustu energie, takže uklízení se pro mě stalo opravdovou zábavou.

Ale horká káva mě pořád nelákala, i když přítel si ji vařil každé ráno. A často se dost divil, jak je možné, že nepiju kafe, a že by bylo hezké, kdybychom si ji ráno dávali spolu. Někdy před třemi lety jsem si začala kupovat instantní, "předpřipravenou" kávu Nescafé 3in1 Original. Bavilo mě, že jsou porce přesně odměřené do malého hrnečku, že to jen vysypu do hrnku, zaliju ne úplně vroucí vodou, zamíchám a je to hotové. Nemusím tam lít žádné mléko ani sypat cukr.

Tuto kávu jsem si vařila hlavně o víkendu. Přítel se mi smál, že prý piju "chemickou břečku," neřekl břečku, ale trochu ostřejší výraz, jistě si to domyslíte - ale já byla spokojená, i když jsem neměla pocit, že by mě tato káva nějak extra "nakopla."

Roky jsem ji pila, až nakonec jsem se nechala zlákat na pití normální kávy. A bylo to hlavně i proto, že tato instantní káva začala úplně nehorázně zdražovat, a fakt se mi nechtělo za deset káv dávat mnohdy i kolem sedmdesáti korun, pokud nebyla zrovna v akci...

Ale začala jsem s pitím opravdové kávy dost pomalu. Měla jsem totiž, naprosto neopodstatněný strach, že mi z kávy nebude dobře, že mi to nesedne, nebo tak. Kdysi jsem totiž někde četla, že spoustu lidí bolí z kávy žaludek, a měla jsem strach, že se mi stane to samé. 

Takže to začalo usrkáváním malých šálků, které jsem neměla naplněné ani z poloviny, a postupem času mi to kafe fakt začalo chutnat. Takže teď, poslední skoro dva roky, co už chodím do práce, tak kávu piju pravidelně.

Každé ráno, ať už jdu nebo nejdu do práce, musím vypít aspoň jeden hrnek. Už nepiju malé šálky, už potřebuju hrnek. Dokonce mám doma termohrnek, ve kterém si kávu nosím i do práce, protože klasická termoska je pro mě moc velká.

Kávu většinou vaří přítel, samozřejmě si ji uvařím i sama, ale od něj mi vždycky chutná o něco víc. Ale už před nějakou dobou jsme přestali pít klasického turka. Kávu připravujeme přes papírové filtry, které kupujeme v železářství. Já prostě teď už nesnesu ten lógr, vadí mi, jak mi ta káva křupe mezi zuby a nepříjemná zrníčka tam pořád plavou, i když kávu spařím přesně podle návodu.

Teď tedy musím přiznat, že bych bez kávy asi nevstala ráno z postele, protože se na ni prostě hrozně po probuzení těším. A největší radost mi udělá přítel, když je zrovna doma, a ráno mi donese teplý hrneček s kávou až do postele. Už se i naučil, jak ji mám nejraději - hodně mléka, hodně cukru. Hořká káva mi nechutná.

A přes ty filtry je to opravdu super, nemá to ani žádný vliv na výslednou chuť kávy.

Nakonec jsem se tedy kávu pít naučila, ráno bez ní si už představit nedokážu, ale zároveň jsem ráda, že jsem ji začala pít až pár let po dvacítce, a ne třeba v patnácti. Nejčastěji kupujeme klasickou Jihlavanku, ale někdy si nechám namlít i výtečnou čerstvou kávu z obchůdku. To mi pak cestou domů v autobuse krásně voní batůžek.

Na závěr jsem si připravila pár kávových rituálů z celého světa, informace jsem dohledávala na internetu.

Na jihu Indie nechávají místní obyvatelé kávu překapávat přes tradiční filtr. Příprava tak může trvat i hodiny. Káva se zde připravuje pomocí filtru, který je složen ze dvou nádob. Do té vrchní se nasypou namletá zrna, zalijí se vodou, a výluh zachytává spodní nádobka.

Výsledek bývá překvapivě silný, ale příprava tohoto nápoje může trvat i hodiny, některé rodiny nechávají dokonce kávu překapávat i přes noc. Tuto kávu ale nelze pít samotnou, je nutno ji zředit mlékem a cukrem.

Malajsijci zase používají k přípravě kávy speciální "ponožku." Kávová zrna praží spolu s máslem, a někdy i s margarinem, výsledný produkt má pak lehce karamelizovanou chuť. Namletá směs se nasype do ponožky zavěšené na speciální držák, ta se vloží do hrnce, přidá se horká voda a alespoň pět minut louhuje. Vzniklý silný nápoj se ředí mlékem, někdy i tím kondenzovaným.

Takto vypadá ona "ponožka." Bohužel jsem nikde nenašla, z jakého materiálu je vyrobená, snad tedy půjde o něco podobného jako papírový filtr? Ale opravdu nevím.

Ve Skandinávii vyzráli bizarním způsobem na to, jak potlačit hořkost typickou pro kávu a udělat z ní jemnou a lahodnou záležitost.

Nahrubo namletá zrna - jedna lžíce na jeden šálek - nasypte do misky, rozklepněte do ní vejce a promíchejte. Směs poté vlijte do hrnce s vroucí vodou, stáhněte teplotu, nechte cca pět minut bublat, a poté vypněte.

Pak už stačí jen trocha studené vody, aby vaječná sedlina klesla ke dnu, a výsledný produkt přeceďte přes sítko. 

Dost zvláštní způsob přípravy, že? Já bych kávu spolu s vajíčkem vypít nemohla, i kdyby to vejce už bylo pryč, přefiltrované, tak nějak si vůbec nedovedu představit, jak to musí chutnat. Ale zase když jsou na to tam místní zvyklí?

To bude pro dnešní kávové povídání vše. Ještě jsem zapomněla zmínit, že za den mi stačí dva hrnky s kávou, protože ten třetí mi už nedělá moc dobře, cítím se fakt divně když je té kávy moc. Obdivuju lidi, kteří jsou schopní vypít třeba šest káv za den, to bych fakt nedala...

A co Vy? Máte také rádi kávu? Nebo si dáte raději nějaký dobrý čaj? Začali jste pít kávu také až v pozdějším věku? Kolik káv denně vypijete, a preferujete instantní, nebo čerstvě namleté? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥