Knižní recenze 244 Na Leopardí skále

 Autor: Wilbur Smith

Žánr: Autobiografie, Dobrodružný, Memoár 

Mé hodnocení: 90%

Obsah: "Prožil jsem život, jaký jsem si sotva dovedl představit.  Setkal jsem se s lidmi z nejzazších koutů světa a své čtenáře jsem vzal na nejzajímavější místa.

Rozpoutal jsem nespočet válek a ničil tisíce měst - ale jen ve své představivosti."

Tak popisuje slavný spisovatel Wilbur Smith svou životní cestu a zároveň to jsou i první slova jeho poslední knihy, autobiografie s názvem Na Leopardí skále. Rané dětství prožil v Jihoafrické republice, v tehdejší Severní Rhodesii na ranči obklopeném velkými pozemky, kde rodina Smithových chovala hospodářská zvířata.

Později si Wilburův otec Herbert otevřel malou továrnu na plechy a jelikož se mu dařilo, skoupil většinu malých farem v okolí.

Wilbur vyrůstal v krásné africké krajině, která však dokáže být i drsná. Jako šestiletý, při lovecké výpravě v údolí Zambezi, stanoval se svým otcem a sestrou v nehostinné divočině. Uprostřed noci vzbudil chlapce obrovský řev, který se nepodobal běžným zvukům divočiny, jako je cvrkot cikád, či chechot hyen. Wilbur opatrně vyšel ze stanu, a v tom spatřil lvího samce, jak se naklání nad lůžkem dalšího člena výpravy, pomocníka Petera! 

A to nebylo všechno. Za lvem se plížili další členové smečky, lvice s mláďaty. Jistě by to celé dopadlo špatně, kdyby se nevynořil ze tmy Herbert a po dramatickém souboji se mu podařilo zabít dva dospělé lvy, a zbytek smečky uprchl. Herbertovi zůstal na památku se setkáním se lvem křivý nos, a jeho synovi zážitek na celý život.

Dětská dobrodružství, toulky na ranči a přilehlém okolí vzbudilo ve Wilburovi lásku k lovu, ale na první místo stavěl knihy. Četl vše, co mu přišlo pod ruku, a již ve velmi útlém věku psal vlastní povídky. Ovšem s knihou se musel často schovávat, neboť Herbert měl ke knihám nedůvěru, a tak chlapec trávil třeba hodinu na latríně, jen aby si mohl číst...

V roce 1946 Wilbur přestoupil na vyšší střední školu Michaelhouse, což pro něj byla ponižující a vyčerpávající zkušenost. Žádný respekt k žákům, násilí, šikana a dokonce i fyzické tresty. Jeho jediným únikem se stalo čtení.

Následoval přestup na univerzitu, kterou nedokončil, první zaměstnání v účetní firmě. To vše ale Wilbura neuspokojovalo, neboť cítil stálou touhu psát, a v roce 1964 konečně vyšel jeho první román, Když loví lev. Byl bohužel velký problém s jeho vydáním v domovské Jižní Africe, protože v šedesátých letech panovala velká cenzura, a rada pro kontrolu publikací seznala tuto knihu jako "pobuřující." A to prosím pěkně kvůli jedné milostné scéně, která byla popsána jen v náznacích, a rozhodně nebyla nijak vulgární.

Následoval soudní proces, který sice dopadl víceméně dobře, ale cena byla dosti vysoká.

Wilbur pokračuje líčením dalším dobrodružných zážitků, výlety po Americe a Asii, první brigádu, kterou si sehnal coby dvacetiletý mladík na lodi, nepříjemnou zkušenost na velrybářské flotile, průzkumy egyptských pyramid, pochod pouští... Tyto všechny prožitky později využil ve svých knihách, mimo jiné i v devítidílné sérii tykající se historie Egypta.

Dvěma závěrečnými kapitolami si Wilbur připravil pro čtenáře překvapení - dosud nepublikované povídky ze začátků jeho tvorby, mimo jiné i Na Flinderově stěně, která je dramatickým příběhem horolezců. Na Leopardí skále je poslední autorovou knihou, Wilbur Smith zemřel loni v listopadu.

Hodnocení: Knížky od Wilbura Smithe jsem si kdysi půjčovala jako náctiletá, v pubertě se mi jeho dobrodružné romány velmi líbily. Po letech jsem se rozhodla si od něj zase něco přečíst. A volba padla právě Na Leopardí skále. V knihovně byla v hromádce čerstvě vrácených knih, proto jsem po ní hned sáhla. 

Chtěla jsem si přečíst něco odpočinkového, už jsem měla plné zuby všech těch detektivek a thrillerů, a tušila jsem, že to bude dobrá volba. A také že ano.

Trochu mě doma při čtení anotace překvapilo, že jde o autobiografii, ale vůbec mi to nevadilo. Knížka se mi od začátku velmi líbila, začetla jsem se do první kapitoly pojednávající o kráse Afriky, a už jsem knížku po zbytek večera neodložila.

Styl vyprávění mi sednul. Bavilo mě vyprávění o Wilburově dětství, líbilo se mi pěkně popsané prostředí Afriky, které je tak trochu tajuplné. Velmi zajímavé byly i pasáže o tom, kde a jak autor čerpal inspiraci k psaní svých děl. Spousta pasáží byla i humorná, při čtení jsem se občas neudržela smíchy. 

Wilbur Smith měl rozhodně plodný a zajímavý život, hodně toho procestoval a zažil, a troufám si tvrdit, že zůstal i přes své velké spisovatelské úspěchy skromný. Alespoň takto na mě celé jeho vyprávění působilo.

Zapůsobil na mě i jeho životní postoj, a se spoustou jeho názorů se ztotožňuji. Líbil se mi názor na hrdiny a vzory dnešní a minulé doby - dříve to byly lovci a superhrdinové, zato dnes... Hlavním účelem knihy určitě bylo navnadit k přečtení dalších autorových knih, což se u mě povedlo. Před lety jsem četla skvělé Pobřeží v plamenech, a plánuji si v knihovně půjčit další knihu, konkrétně mě zaujala egyptská série. 

Knížka se mi líbila, pěkná autobiografie, žádné nudné čtení, ale svižné vyprávění. Pokud si chcete přečíst něco odlehčeného a poznat krásu africké přírody, tato kniha je přesně pro Vás.

A co Vy? Četli jste něco od Wilbura Smithe? Znáte jeho knihy? Máte rádi dobrodružné knihy ze vzdálených krajů? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥