Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 244 Na Leopardí skále

 Autor: Wilbur Smith

Žánr: Autobiografie, Dobrodružný, Memoár 

Mé hodnocení: 90%

Obsah: "Prožil jsem život, jaký jsem si sotva dovedl představit.  Setkal jsem se s lidmi z nejzazších koutů světa a své čtenáře jsem vzal na nejzajímavější místa.

Rozpoutal jsem nespočet válek a ničil tisíce měst - ale jen ve své představivosti."

Tak popisuje slavný spisovatel Wilbur Smith svou životní cestu a zároveň to jsou i první slova jeho poslední knihy, autobiografie s názvem Na Leopardí skále. Rané dětství prožil v Jihoafrické republice, v tehdejší Severní Rhodesii na ranči obklopeném velkými pozemky, kde rodina Smithových chovala hospodářská zvířata.

Později si Wilburův otec Herbert otevřel malou továrnu na plechy a jelikož se mu dařilo, skoupil většinu malých farem v okolí.

Wilbur vyrůstal v krásné africké krajině, která však dokáže být i drsná. Jako šestiletý, při lovecké výpravě v údolí Zambezi, stanoval se svým otcem a sestrou v nehostinné divočině. Uprostřed noci vzbudil chlapce obrovský řev, který se nepodobal běžným zvukům divočiny, jako je cvrkot cikád, či chechot hyen. Wilbur opatrně vyšel ze stanu, a v tom spatřil lvího samce, jak se naklání nad lůžkem dalšího člena výpravy, pomocníka Petera! 

A to nebylo všechno. Za lvem se plížili další členové smečky, lvice s mláďaty. Jistě by to celé dopadlo špatně, kdyby se nevynořil ze tmy Herbert a po dramatickém souboji se mu podařilo zabít dva dospělé lvy, a zbytek smečky uprchl. Herbertovi zůstal na památku se setkáním se lvem křivý nos, a jeho synovi zážitek na celý život.

Dětská dobrodružství, toulky na ranči a přilehlém okolí vzbudilo ve Wilburovi lásku k lovu, ale na první místo stavěl knihy. Četl vše, co mu přišlo pod ruku, a již ve velmi útlém věku psal vlastní povídky. Ovšem s knihou se musel často schovávat, neboť Herbert měl ke knihám nedůvěru, a tak chlapec trávil třeba hodinu na latríně, jen aby si mohl číst...

V roce 1946 Wilbur přestoupil na vyšší střední školu Michaelhouse, což pro něj byla ponižující a vyčerpávající zkušenost. Žádný respekt k žákům, násilí, šikana a dokonce i fyzické tresty. Jeho jediným únikem se stalo čtení.

Následoval přestup na univerzitu, kterou nedokončil, první zaměstnání v účetní firmě. To vše ale Wilbura neuspokojovalo, neboť cítil stálou touhu psát, a v roce 1964 konečně vyšel jeho první román, Když loví lev. Byl bohužel velký problém s jeho vydáním v domovské Jižní Africe, protože v šedesátých letech panovala velká cenzura, a rada pro kontrolu publikací seznala tuto knihu jako "pobuřující." A to prosím pěkně kvůli jedné milostné scéně, která byla popsána jen v náznacích, a rozhodně nebyla nijak vulgární.

Následoval soudní proces, který sice dopadl víceméně dobře, ale cena byla dosti vysoká.

Wilbur pokračuje líčením dalším dobrodružných zážitků, výlety po Americe a Asii, první brigádu, kterou si sehnal coby dvacetiletý mladík na lodi, nepříjemnou zkušenost na velrybářské flotile, průzkumy egyptských pyramid, pochod pouští... Tyto všechny prožitky později využil ve svých knihách, mimo jiné i v devítidílné sérii tykající se historie Egypta.

Dvěma závěrečnými kapitolami si Wilbur připravil pro čtenáře překvapení - dosud nepublikované povídky ze začátků jeho tvorby, mimo jiné i Na Flinderově stěně, která je dramatickým příběhem horolezců. Na Leopardí skále je poslední autorovou knihou, Wilbur Smith zemřel loni v listopadu.



Hodnocení: Knížky od Wilbura Smithe jsem si kdysi půjčovala jako náctiletá, v pubertě se mi jeho dobrodružné romány velmi líbily. Po letech jsem se rozhodla si od něj zase něco přečíst. A volba padla právě Na Leopardí skále. V knihovně byla v hromádce čerstvě vrácených knih, proto jsem po ní hned sáhla. 

Chtěla jsem si přečíst něco odpočinkového, už jsem měla plné zuby všech těch detektivek a thrillerů, a tušila jsem, že to bude dobrá volba. A také že ano.

Trochu mě doma při čtení anotace překvapilo, že jde o autobiografii, ale vůbec mi to nevadilo. Knížka se mi od začátku velmi líbila, začetla jsem se do první kapitoly pojednávající o kráse Afriky, a už jsem knížku po zbytek večera neodložila.

Styl vyprávění mi sednul. Bavilo mě vyprávění o Wilburově dětství, líbilo se mi pěkně popsané prostředí Afriky, které je tak trochu tajuplné. Velmi zajímavé byly i pasáže o tom, kde a jak autor čerpal inspiraci k psaní svých děl. Spousta pasáží byla i humorná, při čtení jsem se občas neudržela smíchy. 

Wilbur Smith měl rozhodně plodný a zajímavý život, hodně toho procestoval a zažil, a troufám si tvrdit, že zůstal i přes své velké spisovatelské úspěchy skromný. Alespoň takto na mě celé jeho vyprávění působilo.

Zapůsobil na mě i jeho životní postoj, a se spoustou jeho názorů se ztotožňuji. Líbil se mi názor na hrdiny a vzory dnešní a minulé doby - dříve to byly lovci a superhrdinové, zato dnes... Hlavním účelem knihy určitě bylo navnadit k přečtení dalších autorových knih, což se u mě povedlo. Před lety jsem četla skvělé Pobřeží v plamenech, a plánuji si v knihovně půjčit další knihu, konkrétně mě zaujala egyptská série. 

Knížka se mi líbila, pěkná autobiografie, žádné nudné čtení, ale svižné vyprávění. Pokud si chcete přečíst něco odlehčeného a poznat krásu africké přírody, tato kniha je přesně pro Vás.

A co Vy? Četli jste něco od Wilbura Smithe? Znáte jeho knihy? Máte rádi dobrodružné knihy ze vzdálených krajů? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Wilburovy knížky jsem kdysi četl. Jeho vypravěčský styl se mi líbí.

    OdpovědětVymazat
  2. od autora jsem nečetla nic, ale kolegyně z práce jeho knihy má velice v oblibě :)

    OdpovědětVymazat
  3. Autora jsem jednu dobu hodně četla,ale zda tuto knihu si moc nepamatuji,ale podle obsahu spíše ne.A tak díky za seznámení.Mám doma dva díly Řeky bohů a netušila jsem,že těch dílů je více.Ty jsem sehnala v knihovně.Autor se čte velmi dobře.
    Eli,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Znám jméno autora, ale nic jsem od něho nečetla, díky za přiblížení knihy.( hned jsem si "vygůglovala" jeho další díla)

    OdpovědětVymazat
  5. Je zajimave si precist, z ceho oblibeny spisovatel cerpal..

    OdpovědětVymazat
  6. Autora znám, ale nic jsem od něj nečetla. Díky za recenzi. 🙂

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Příjmení a my

 Nedávno jsem u jedné celkem populární blogerky, která se zabývá tematicky vším možným, narazila na zajímavý článek na téma přechylování ženských příjmení. Článek mě zaujal, a já s překvapením zjistila, že sněmovna schválila návrh, že ženy se budou moci svobodně rozhodnout, zda chtějí mít v občance koncovku -ová. Dnešní doba je hodně tolerantní k různým gender skupinám, k tomu, aby se nikdo nestyděl za svou sexuální orientaci a za to, zda se cítí či necítí ve svém těle pohodlně. Nedovedu si představit, jaké to je, být v mužském těle, a přitom se cítit jako žena.  Nikoho neodsuzuji, moje kamarádka z intru mi před nějakou dobou psala, že ve svých pětadvaceti letech zjistila, že ji přitahují muži i ženy, a ona sama se stylizuje spíše do "mužské podoby." Trochu zvláštní. Ale dokud mi tím nikdo neubližuje, nikdo mi nevnucuje to, že se mám nějak přeorientovat, jsem ochotna to respektovat. Sice tomu úplně nerozumím, protože mě vždycky přitahovali a snad i přitahovat nadále budou muž

Knižní recenze 225 Jack a fazole

  Autor: Ed McBain Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 75% Obsah: Advokát Matthew Hope, žijící ve floridském městečku Calusa, to nemá rozhodně vůbec jednoduché. Nejprve dostane v baru nakládačku od dvou rozparáděných kovbojů, když se zastal své přítelkyně Dale, a nakonec, ještě ten večer, mu Dale řekne, že se s ním rozchází.  A k dovršení toho všeho Matthewovi zavolá jeho přítel, detektiv od policie Morris Bloom a oznámí mu, že jeden z jeho klientů, dvaadvacetiletý mladík Jack McKinney byl zavražděn. Byl nalezen ve svém domě s devatenácti bodnými ranami v zádech. Nepořádek v domě naznačuje, že vrah něco hledal. Podařilo se mu to však najít? Matthew pro Jacka zařizoval prodej zemědělské usedlosti pro pěstování fazolí. Majitel a prodávající, Avery Burrill tvrdí, že má v ruce platnou kupní smlouvu, a požaduje své peníze zpět. Záhadou je i to, že mladík chtěl koupit pozemek právě pro pěstování fazolí. Avery totiž vypověděl, že půda je pro pěstování fazolí naprosto nevhodná, jeho pěstitelské pok