Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 243 Cukrová smrt

 Autor: Unni Lindellová

Žánr: Krimi, Thriller, Psychologický

Mé hodnocení: 75%

Obsah: Zdánlivě obyčejná rozvířená oblaka rozsypaného cukru vzbudí nečekané a dlouho potlačené vzpomínky.

Dvaadvacetiletá norská dívka Kari Helena Bielerová se zastaví ve své oblíbené kavárně na kávu a zákusek. Kari Helena má již několik let psychické problémy, které řeší právě pomocí jídla. Proto i přes své mládí vypadá jako nevzhledná hrouda tuku.

A právě při nevinném nákupu kokosového dortíku, který si dívka chtěla vzít sebou, upustí prodavačka kleštičky přímo na zákusek a onen cukrový prach v Kari Heleně vzbudí  vzpomínky na to, co se před šestnácti lety stalo jejímu malému bratříčkovi Gustavovi. Od osmi let jí rodiče tvrdili, že za to, co se mu stalo, může ona, ale Kari Helena teď ví, že to celé bylo úplně jinak.

Pravda ale může být nebezpečná.

Ještě ten den se Kari Helena spojí s rodinným přítelem Martinem Eggem, ředitelem místního policejního oddělení, se kterým si na večer domluví schůzku. Chce se mu svěřit se svým strašlivým podezřením. Jenže než stihne dívka na schůzku přijít, Martina na odlehlém parkovišti srazí auto a řidič z místa nehody ujede.

Martin je ve vážném stavu převezen do nemocnice. Tam bohužel na následky zranění umírá a policie spouští vyšetřování.

Do případu se podivně zaplete i mladá policistka Marian Dahleová, kterou krom pracovních vztahů s Martinem pojilo i pouto silného přátelství. Marian používá při své práci dost nekonvenční metody a často balancuje na hraně toho, co si při výkonu své práce může dovolit.

Moc jí nepomáhá ani to, že její vztahy s novým policejním ředitelem Catem Isaksenem jsou více než mrazivé.

Marian se pustí do pátrání na vlastní pěst, a zjišťuje, že Martin byl na stopě něčeho velkého, a právě tím si mohl znepřátelit mocné nepřátele.

Jenže mezitím dojde k dalším vraždám osob nešťastně zapletených do vyšetřování, a navíc zmizí i Kari Helena, jejíž mlhavá vzpomínka rozjela kolotoč událostí, které půjdou už jen těžko zastavit. Cukrová smrt je inteligentní a komplexní detektivní příběh, v němž se čtenář krok za krokem, přes zdánlivě nesouvisející případy dobere k šokujícímu a dech beroucímu rozuzlení.









Hodnocení: V knihovně mi tato knížka padla do oka jen díky zvláštnímu grafickému zpracování přebalu. Ten obrázek dívky sedící na louce a hledící někam do dáli na mě zapůsobil až mysticky, takže jsem si knihu odnesla domů a ani jsem si nezjistila, o čem přesně je. 

Cukrová smrt vyšla v nakladatelství Plus v edici Drsný sever. Z tohoto nakladatelství jsem ještě nikdy nic nečetla, bylo to tedy první setkání, a musím říci, že rozhodně nelituji, že jsem si knihu přečetla.

Čekala jsem drsnou severskou krimi, místo toho jsem dostala propletený detektivní román s mysteriózním nádechem a výborným psychologickým profilem jednotlivých postav. Dost mi vadila právě ta složitost celého vyšetřování, přehršel postav s podobnými jmény, která byla složitá na zapamatování, a myslím že celkem zbytečně to odvádělo čtenářovu pozornost.

Na začátku jsem měla problém se do knížky začíst, ale pak už to bylo lepší. Prvně musím vyzdvihnout atmosféru, která byla místy opravdu až lehce hororová, a jak se rozběhla detektivní linka, tak jsem knížku nemohla odložit.

Nejedná se o žádnou detektivku s hektolitry krve, ale to mi nevadilo. Mám ráda spíše ty psychologické detektivky, kde se hodně mluví a kde se často zdánlivě třeba nic moc neděje, ale o to je pro mě větší požitek ze čtení a z následného odhalení zápletky. 

Vytkla bych právě velké množství postav, ze začátku jsem měla v tom kdo je kdo trochu zmatek, a pak také některé pasáže, které byly do knihy vecpány trochu na sílu a nakonec s dějem nijak nesouvisely. Autorčin styl psaní mi sednul, líbily se mi hlavně pěkně sarkastické pasáže.

Závěr mě překvapil, čekala jsem úplně jiné rozuzlení, ale o to více se mi líbil. Cukrová smrt se mi líbila, rozhodně se nejedná o žádnou drsnou severskou krimi, ale milovníkovi detektivek v pomalejším tempu by se líbit mohla.

A co Vy? Četli jste v poslední době nějakou dobrou detektivku? Máte rádi severské krimi? Četli jste něco z nakladatelství Plus? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. To vypadá zajímavě.
    O weekendu plánuji pravidelnou návštěvu knihkupectví, tak se po té knížce podívám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já teď začal číst historickou detektivku "Ďábel a temné vody" od Stuarta Turtona, docela se mi to líbí.

      Vymazat
  2. Díky za tip, určitě se v knihovně příště poptám. Byla jsem tam zrovna včera, takže zásob na čtení mám celkem dost 😊

    OdpovědětVymazat
  3. Kniha mě zaujala,píšu na lístek do knihovny.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. z tohoto nakladatelství jsem nejspíše nic nečetla :) každopádně to zní zajímavě :)

    OdpovědětVymazat
  5. Zní to zajímavé, ač severské detektivky až na jednu výjimku nevyhledávám. A dobrá detektivka v poslední době? Za mě rozhodně Mrazivé vraždy Agathy Christie. Tyhle povídky jsem si opravdu užila.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula