Přeskočit na hlavní obsah

Podzimní procházka

 I přesto, že je již začátek listopadu, je letošní podzim zatím nebývale teplý a veselý, co si pamatuji, jindy tuto dobu už jsou plískanice a nečas, zato dnes při psaní článku doma větráme a venku suším prádlo, což je fajn.

Pěkné počasí mě svádí na delší procházky se psem. Neznám lepší relax po práci než vyrazit ven, k lesu, pokochat se pěknou přírodou a nafotit pár pěkných fotek. Mám to štěstí, že bydlím na vesnici, a hned za místem mého bydliště je velké pole a les, takže nemusím ani nikam moc daleko. Miluju ten chladivý vzduch, který mě štípe ve tvářích a tu zvláštní vůni chladné hlíny a pomalu se zbarvujícího listí.


Tuto první fotku jsem vyfotila vedle polní cesty. Ten shluk schnoucí trávy mi přišel na první pohled zajímavý, a nevím proč, ta fotka mi evokuje nějakou plážovou oblast u moře s bujně rostoucí divokou trávou. 

Fantazii a představivosti se meze nekladou, že?


Tady jsem zachytila šípkový keř, jehož plody už bohužel pomalu hnijí a scvrkávají se, a za chvíli z nich budou jen nevzhledné černé splasklé kuličky. Kolem těchto keřů chodím na procházkách často, a je zajímavé sledovat proměnu keře v různých částech roku. Sama mám jinak šípky ráda, čaj z nich je opravdu vynikající.



Tyto dvě fotky se mi z celého výběru líbí asi nejvíce. Zaujala mě hlavně obloha, konkrétně ty mraky vpravo, na první fotce v tom mraku vidím fotku smějícího se starého pána. Poslední dobou si venku všímám zajímavých mraků, protože obloha dokáže opravdu úžasně čarovat.


Tuto fotku jsem fotila při cestě domů. Snažila jsem se zachytit opět oblohu, a zase ten mráček dole je zajímavý. Krásně modrá obloha, úplně azuro, a dole bílý obláček, který mi připomíná obličej nějakého netvora, nějaké záporné postavy z hororu či pohádky.



Stromy už se krásně zbarvují dozlatova, některé už listí shodily úplně, některé se k tomu teprve chystají. 

Podzim miluji hlavně pro ty jeho barvy, červená, oranžová, jasně žlutá, to je hotová pastva pro oči. Příroda umí opravdu krásně čarovat.

To bude pro dnešní, tak trochu fotografický článek vše. Doufám, že se Vám moje fotky alespoň trochu líbily, celé jsem to fotila na mobil a jsem amatér, ale baví mě při procházkách fotit přírodu kolem a to, co mě zaujme. 

Ještě musím zmínit jednu věc a sice to, že při této procházce nikde kolem nebyly žádné odpadky, nikde na zemi se nic neválelo. To bylo opravdu příjemné překvapení, a mám z toho radost. Často totiž vyrážím s pytlem a rukavicemi a sbírám nepořádek po lidech, co se chovají jako prasátka. Jednak mě to baví, a pak také samozřejmě pomůžu přírodě. I takový obyčejný papírový kapesník se v přírodě rozkládá skoro půl roku. Odpadky patří do koše a ne na zem, a mě překvapuje, kolik lidí tuto základní věc neví a nebo na ni prostě kašle.

A co Vy? Chodíte v těchto dnech také na procházky? Máte rádi podzim, a jestli ano, tak co konkrétně na něm máte nejraději? Chodíte někdy sbírat odpadky do lesa či jinam do přírody? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásné listopadové dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eli,krásná procházka podzimní přírodou.Podzim mám nejraději ze všech období,mám ráda jeho barvy a vůně.Vždy jsem si to nejvíce uvědomovala na zahradě.Sluníčko je jiné a má i jinou barvu,takovou teplejší.Na procházky chodím často,protože hlídáme přes den synova psa.Ty máš fajn,že bydlíš na vesnici a máš s ním kam jít.My,když chceme,aby se Bleky pořádně proběhla musíme vyjet za město.Moc odpadků nenacházím.Když jsem byla holka,tak tatínek s námi hodně výletoval a udělal nám tyč na sbírání odpadků,já jsem dost štítivá a na konec byl zatlučen hřebík se špičkou a na tu jsme odpadky napíchávaly.Občas uklízíme s kamarádkou kolem sídliště,když se jdeme jen tak projít,já mám pořád po kapsách pytlíky na psí extrementy a i větší,když někde jsme a není kam vyhodit.
    Měj se hezky
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss, díky za podzimní procházku s Tebou. Já jsem podzimová, je to moje nejmilejší období. Do přírody a lesa chodím celoročně pořád. Jednak bydlím kousek od lesa a jednak to potřebuju k životu, toulat se venku... Odpadky sbírám, a vidím jich opravdu dost - poházené plastové lahve, sáčky, obaly od sušenek... Je to smutný pohled. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Zdá se, že se nám podzim snaží vynahradit to propršené léto. A docela úspěšně - zatím bylo chodit po venku vyložená radost :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Hezká procházka a krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
  5. No povedené fotky :) Taky mi přijde fajn jít na procházku s pejskem, teď bylo opravdu hezky, ale dneska už od rána mrholí a prší :( Jinak teda podle mě by měl být teď prosinec, Mikuláš, Štědrý den a leden a únor bych vymazala :D

    OdpovědětVymazat
  6. Zatím je podzim nádherný, ale mám obavu, že plískanice jsou už za dveřmi. A to je doba, kterou fakt ráda nemám. Krásná procházka i fotky, zdravím 🍁🍂

    OdpovědětVymazat
  7. Procházka opravdu vydařená a pěkně zdokumentovaná. Zrovna v sobotu jsem byl obhlédnout kemp a tábořiště na Rusavě po opravě a první zatěžkávací sezoně. Cestou jsem koupil kapra na gril, ale nakonec je v mrazáku na Vánoce. :-D Z šípků mám víno, ale ještě není stočené. Uvidím zda se vyrovná tomu z květu čeného bezu. Bohužel barvy už mizí s opadávajícím listím. Velká škoda, že nejvarevnější období roku trvá jen tak krátce.

    OdpovědětVymazat
  8. Modrá barva oblohy krásně ladí s podzimní oranžovou.

    OdpovědětVymazat
  9. Eliss, hezké podzimní fotky. Já mám podzim, když se vyvede počasí jako letos, ráda (plískanice už míň). A pokud jde o odpadky, tak taky nerozumím tomu, že někomu není těžko vynést třeba plnou láhev limonády na kopec a prázdnou dolů už neodnese a nechá ci tam někde válet.

    OdpovědětVymazat
  10. krásné fotky :) také ráda chodím s pejskem ven anebo jen tak sama :)

    OdpovědětVymazat
  11. Eli, moc hezké fotografie z procházky. Já sice ráda fotím tu barevnost podzimu, ale mnohem raději mám jaro, když se všechno probouzí a voní...Celkově přijímám s obdivem všechna roční období, protože i zasněžená krajina se sluníčkem a jemným mrazíkem má svoje kouzlo stejně, jako parné léto před bouřkou, první jarní květy deroucí se na světlo stejně tak, jako podzimní padání listí. Vše je to kouzelné a musíme si to v tom období jen najít. měj se krásně a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
  12. Mraky na podzim si vskutku zasluhují pozornost.

    OdpovědětVymazat
  13. Moc hezké fotky :)! S tou trávou úplně souhlasím! Takhle podobně to vypadalo ve Skotsku u moře. Hrozně ráda fotím oblohu, hlavně západy <3 (východy nestíhám :DD) miluji podzimní přírodu, barevné listí, do toho sluníčko - prostě nádhera :)! Snažím se jezdit každý týden na kole. Byla jsem na Hluboké, chystám se do Stromovky (ne do té pražské :D), akorát to teď bude horší s časem. Končím ve čtyři a brzy se stmívá.. Tak uvidím, jak to skloubím.

    OdpovědětVymazat
  14. Milá Eliss, hezky sis svou procházku prožila. Ráda jsem se s Tebou prošla. Moc se mi líbí ta první fotka - s trávou:)
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
  15. Na procházky vyrážím spíše ráno, protože později už jsem líná. Ale to bude tím, že jsem v důchodu už dlouho. Ale je pravda, že když děti odrostly a já se mohla více věnovat fo´táku, vyrážela jsem také odpoledne a kolikrát jsem s sebou brala pejska staršího syna. Badleli tenkrát jen pár bloků od nás a s tím pejskem to bylo ještě zajímavější. Opravdu mne také štvou lidi, kteří po sobě nechávají svinčík. Obdivuji tě a dělá to i Jaruška, že chodí sbírat odpadky do přírody. Nechápu, že si někdo nemůže odnést, co si přinesl.

    OdpovědětVymazat
  16. Ahoj Eliss,
    já mám podzim moc ráda, ale letos jsem si to moc neužila. Jsem hodně v práci, domů chodím většinou nejdříve ve čtyři. Taky mě trochu trápí zdraví, takže víkendy jsem se musela kurýrovat (i teď jsem vlastně na neschopence, mám nějakou těžší virózu).
    Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  17. Já sbírám odpadky 1x kolem cest, které vedou podle zahrady a v té chvíli lituji, že u nás neplatí stejné tresty jako v Singapuru

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula