Přeskočit na hlavní obsah

Co ráda poslouchám

 Můj hudební vkus se od dětství až přes pubertu a následně dospělost poměrně hodně proměnil a vyvíjel. Na základce a později na učňáku jsem si pouštěla takové ty popíky, co se zrovna hrály v rádiu. V sedmnácti jsem dostala svůj první dotykový mobil, a tak jsem si do něj nahrála hromadu populárních písniček, nejčastěji zrovna to, co se hrálo na Evropě 2. Tehdy se mi taková hudba moc líbila, se spolužačkami jsme si pouštěly nové "hity" na praxi a debatovaly všechny společně o tom, která písnička je lepší.

Mám na ty doby pěkné vzpomínky, ač většinu těch písníček bych si dnes už asi nepustila. 

V osmnácti se mi hodně zalíbil hip hop a rap, hodně jsem poslouchala Tafroba a Killaze, přišlo mi to hrozně cool, ty texty plné sprostých slov a sexu a tak. Ne všechen rap je takový, ale já tehdy hledala cíleně na YouTube ty hodně sprosté. Jako náctileté mi to přišlo hrozně boží, ale dnes už taky hip hop ani rap nevyhledávám. 

Kvalitnější a trochu náročnější hudbu jsem začala poslouchat, až když jsem začala chodit se svým přítelem. Přítel poslouchá nejraději metal, ale i jiné kapely, třebas ne tak známé, ale protože nejsou komerční, jejich hudba je opravdu kvalitní. Já sama jsem metal nikdy moc nemusela, ale musím uznat, že některé písničky, které nejsou tak "tvrdé," jsou poslouchatelné. Ale ten úplně tvrdý metal opravdu nemusím, je to na mě moc ukřičené a hlasité.

Jak jsem už zmínila, moderní hudba mě moc nebere. Ani českých, ani zahraničních umělců. Konkrétně u těch českých umělců mi vadí i to, že se často vměšují do politiky, a někdy i dost nevybíravě urážejí hlavní představitele státu. Já vím, že každý má právo na svůj názor, ale konkrétně u zpěváků mi to často přijde jako pozérství. 

Více mě baví hudba osmdesátých a devadesátých let. Před pár lety jsem hrála počítačové hry typu GTA a tam se mi zalíbilo velké množství starších hitů, které jsem do té doby neznala a moc jsem si je oblíbila. A mým velkým favoritem se stala skupina Tears For Fears. Skupina je aktivní od roku 1981 až do současnosti, ale musím přiznat, že jejich novější hity jsem ještě neposlouchala.

Snad všichni znáte písničku Mad World od Garyho Julese, ale málokdo ví, že právě Tears For Fears jsou autorem toho originálu, který Jules převzal po svém. V podání kapely není píseň tak depresivní, naopak je velmi energická, posuďte sami:


Před pěti lety jsem objevila kouzlo elektronické hudby, konkrétně stylu zvaného trip hop. Trip hop je pomalá a temná elektronická hudba s přídatnými prvky. Tento hudební styl asi není úplně pro každého, je potřeba se do této hudby ponořit a vnímat ji celým tělem, a také je potřeba na ni mít náladu. 

V tomto žánru nejraději poslouchám Portishead a Morcheebu. Písničky těchto kapel jsou atmosferické, temné až hororové, asi to není pro každého, ale já tento styl opravdu miluji.

Přikládám video právě od Portishead, i videoklip se mi moc líbí, protože mi silně připomíná atmosféru amerických třicátých let a má v sobě kus příběhu. 


Kombinace black metalu a elektronické hudby zní možná hodně zvláštně, ovšem pokud se jí chopí opravdoví umělci, je rozhodně o co stát. Příkladem je norská skupina Ulver. Ta je aktivní od roku 1993, a každé její album je jiné, osobité. 

Ve své tvorbě využívá hodně ambient, což je specifický styl, který vychází z toho, že každý zvuk kolem nás je potencionální hudbou, což je zajímavé. Na první poslech se mi kapela moc nelíbila, ale časem, na několik poslechů jsem si ji zamilovala a nejlepší jsou pro mě osobně na poslech do auta.


Z českých kapel ani interpretů moc oblíbenců nemám. O víkendu jsem se dívala na "znovuzrozeného" Českého slavíka 21, a za mě tedy tato soutěž populárních interpretů moc nepochlapila. Koukala jsem na celý přenos, a od moderátorů až po některé "děkovné" proslovy to bylo celé tak trochu s puncem trapnosti.

Upřímně, je pro mě česká scéna tak trochu vyčpělá, a nad některými výsledky jsem jen kroutila hlavou. Ale zase, když se to líbí ostatním, tak proč ne? Každý máme jiný vkus.

Mou nejoblíbenější českou hudební kapelou je Zrní. I v případě této kapely platí, že jejich texty si musí člověk naposlouchat, a postupně si k nim najít cestu. Já to tak alespoň měla.

Podle Wikipedie je Zrní dle žánru alternativní rock, mě jejich hudba ale tak trochu evokuje i grunge. Pětičlenná kapela je aktivní od roku 2001 a já jsem měla tu šest je vidět v roce 2019 živě v zapadlé obci Bílá Voda na Jesenicku. Celé to pro mě byl úžasný a neopakovatelný zážitek. 

Písničky od Zrní jsou hodně lyrické a místy až melancholické, ale když posluchač pochopí jejich pravé poselství, tak se k nim bude vracet hodně často. Já mám s touto skupinou spojené pěkné vzpomínky a nedám na ně dopustit, nejraději mám album Následuj kojota.

Opět přikládám svou nejoblíbenější, doufám, že se bude líbit i Vám!


Z českých kapel se mi líbí třeba ještě i starší hitovky od Lucie, Kábati, Divokej Bill (hlavně jejich písničky Pocit a Malování.) To bude už pro dnešní hudební článek vše, doufám, že jsem Vás alespoň trochu inspirovala či seznámila s trochu jinou hudbou.

Doufám, že se Vám článek líbil, a budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů Vaše názory na můj hudební výběr, případně mi dáte tipy na to, co rádi posloucháte Vy!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. No u mne v tee na agerskych letech frcely Katapult, Olympic, Ivan Mladek a pak legenda,Prazsky výběr. .Spoluzaci dist poskouchali tvrdy zahranicni rock ...Spoluzacky jeste iMichala Davida, ale to bylo rizne...Dnes jsem schopen poslouchat vsechny žánry

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Holky sbíraly céčka? (https://www.youtube.com/watch?v=4296mZRE7Ko)

      Vymazat
  2. Od Jazzu až po rock.
    Oblíbený klip Twisted Sister - We're Not Gonna Take It:
    https://www.youtube.com/watch?v=4xmckWVPRaI

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem měl vždy velmi rád brněnské rockové skupiny a těší mě, že Progres 2 a Futurum ještě někdy občas vystoupí a sólově navíc i Roman Dragoun. Ze současných zahraničních kapel mám nejradši finské The Rasmus.
    Z tvého výběru znám jen Portishead.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Od Progresáků mám nejraději Planetu Hieronyma Bosche (https://www.youtube.com/watch?v=2KOpQapTuao)

      Vymazat
    2. Taky ji mám velmi rád, v druhé polovině je skvostné kytarové sólo Pavla Váněho. Přes tehdejší kádrováky neprošla slova "nám vládne heroin" a nutili skupinu text změnit, ta to však odmítla a na desku pak nazpívala jen lalala.
      Pěkné je i živé provedení po 30 letech (a současně 40 letech od založení skupiny) https://www.youtube.com/watch?v=mOVKHc057ck.
      Na příští pondělí mám právě na ně lístky a jsem zvědavý, jestli se koncert v té šílené pandemii uskuteční.

      Vymazat
  4. Já jsem spíše na folk a country a hlavně s českými texty, kterým rozumím. Moje jedničky byli a zůstali Rangers. Jejich zpěv a hlasové složení už nikdo nenahradí. Kvalitní texty už dnes také chybí. Vadí mi v písničkách ( a to je spíše v Rapu), množství vulgarit, nadávek a sprostých slov. Proto to raději neposlouchám. Mnohé hezké melodie i zahraničních skladeb právě má i takové texty a to mi dost vadí. Slušnost se s odchodem kvalitních zpěváků jakým byl Karel Gott, z hudební scény vytrácí a to je dost smutné. Měj se pěkně.


    OdpovědětVymazat
  5. Velmi zajímavý výběr! Úplně mimo moje běžné škatulky a žánry :-) Já jsem celkem vždycky milovala klasiku, časem se s k ní připojil francouzský šanson a pak velmi náhodná směska různých jednotlivostí, které jsem při různých příležitostech posbírala. Teď v listopadu třeba u mě třeba hodně frčí Henry Purcell. Fairy Queen mi k tomu ošklivému počasí a dlouhým večerům prostě nějak sedne :-)

    OdpovědětVymazat
  6. ou, vůbec neznám nic :D ale já toho moc neposloucham, tak se ani nedivím :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já mám rád dost široké spektrum hudby od klasiky přes jazz až po art rock nebo velmi specifické menšinové žánry. Ať je to hudba, jaká chce, musí mi z ní trošku běhat mráz po zádech a musí mít šmrnc :-).

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Vitamíny a doplňky stravy

 Z dětství si pamatuju docela přesně občasné návštěvy lékárny s rodiči, když jsme šli od doktora s receptem nebo koupit nějakou mastičku. Dodnes si živě pamatuju tu vůni, která tam byla. Tenkrát v našem městě ještě nebyla lékárna na každém rohu, byly tam jen dvě, a já chodila s rodiči do té velké, co byla na náměstí. Tenkrát mi připadala lékárna fascinující. Všude barevné krabičky, zvláštní vůně, a taky mi rodiče vždycky koupili několik těch vitaminových cucavých bonbonů, co byly ve velké skleněné dóze u pokladny. Když jsem byla malý špunt, tak v té době zrovna frčeli vitaminy Marťánci. Každou chvíli jsem na ně viděla reklamu v televizi a tak hrozně moc jsem prosila rodiče že je chci, že mi nakonec jedno balení koupili, a další jsem našla ten rok  pod stromečkem. Měla jsem z nich velkou radost a poctivě si vždycky ráno po snídani jednu tabletku vzala, než jsem šla do školy. Další vitaminy jsem brala v pubertě. To byly pivovarské kvasnice potažené sladkou vrstvou, vypadaly jako lentilky

Nákup přes online antikvariát

Při výběru knih na čtení si většinou vybírám podle autora. Mám už několik favoritů, po jejichž knihách sáhnu jako první. Z těch modernějších jsem si oblíbila detektivky od Martina Goffy, z těch starších miluju krimi příběhy z 87. revíru od slavného autora Eda McBaina. Přečetla jsem už od tohoto autora všechny knížky, které jsou v knihovně. Před dvěma lety jsem s potěšením zjistila, že některé detektivky od McBaina vycházejí v nakladatelství Baronet v novém vydání. Hned jsem si objednala u nás v knihkupectví titul Poslední tanec. Knížka přišla asi do týdne, stála přes dvě stovky, jenže ouha. Doma při čtení velké zklamání. Problém byl v tom, že kniha měla úplně jiný překlad než tituly, které vycházely před více než deseti lety v nakladatelství BB Art. Pryč byla atmosféra, kterou ve svých dílech autor buduje, některé pasáže byly stoprocentně zkráceny, a popis hlavních protagonistů, detektivů, byl také diametrálně odlišný od starých vydání. Byla jsem naštvaná, jako snad nikdy. Tak jsem se