Ani nevím, jak to nazvat

 Dnes mám trochu potíže s vymýšlením názvu článku, protože mě nenapadají žádné slušné výrazy pro to, o čem chci dnes psát.

Lidé jsou povahy různé. Setkala jsem se už s hodně zlými lidmi. Na intru mě třeba spolubydlící okradla o peníze na autobus a ještě měla tu drzost mi do očí tvrdit, že ona o ničem neví, a že se jí ztratily peníze z brigády, které měla v peněžence. 

A pak jsou tu i zdánlivé maličkosti, které když se nahromadí, tak dokážou člověka pěkně vytočit. Například to, když někdo cizí pravidelně háže své pytle s odpadky do vaší popelnice. Neznáte viníka, nemůžete nikomu nic dokázat, jen nevěřícně koukáte na pytel s odpadky, který prostě nepatří vám (nepoužíváme sáčky do koše, koš vynáším každý den, prostě odpadky nahážeme do toho kýblu a já jej každý den vynáším, pak ho pořádně vymyju, sáčky do koše jsou z mého pohledu tak trochu zbytečnost).

Kdyby tam někdo občas hodil odpadky, OK, neřeším to. Jenže se to děje poslední dobou pravidelně, a ona ta popelnice také není nafukovací, jsme s přítelem dva, máme svoz jednou za měsíc, což nám stačí, ale ne tehdy, když do ní háže někdo cizí svůj bordel. Kdyby to byl někdo ze sousedů, přeci stačí zazvonit a poprosit, že má třeba plnou popelnici a jestli může využít naši. Ale to, že to někdo dělá pravidelně a bez svolení, to mi vadí.

Kousek od naší bytovky je chata, kterou majitelka pronajímá výletníkům, tak mě nejprve napadalo, jestli tam ty odpadky nevyhazují oni, ale tam se nájemníci často střídají, takže ti to asi nebudou.

Jediné řešení je asi koupit časem na popelnici zámek, což asi do budoucna udělám, pokud se to bude opakovat. Bohužel jsem zatím nikoho při činu nenachytala a nemůžu obíhat sousedy s odpadkovým pytlem, o kterém nevím, komu patří, protože bych vypadala jako blázen.

Před asi třemi lety se mi stala nemilá věc. Pravidelně na Dušičky chodím na dva hřbitovy. Jeden je u nás v obci, druhý je ve městě vzdáleném asi pět kilometrů od místa kde bydlím. Na tom hřbitově ve městě je hrob mého dědy a táty. Tehdy jsem tam koupila kamenného andílka. To bylo taky někdy kolem dušiček. 

Zvláštní věc se mi stala dva dny po tom, co jsem byla na hrob dát toho andílka. Přepadl mě strašně divný pocit, že je něco v nepořádku, a že se musím jít na hřbitov znovu podívat. Bylo to až nevysvětlitelné, kolem hřbitova jsem tehdy chodila z učňáku, ale nikdy jsem neměla takové velké nutkání hřbitov navštívit, zvláště tehdy, když to bylo jen dva dny od mé poslední návštěvy.

Na hřbitov jsem se tedy vydala. A čekalo mě tam nemilé překvapení. Andílek tam nebyl. Volala jsem i babičce, která na hřbitov chodí skoro každý den, a ta mi řekla, že tam žádného andílka neviděla, a hrozně se divila, o čem to vlastně mluvím.

Takže mi bylo jasné, že andílka musel někdo ukrást hned ten den, kdy jsem ho na ten hrob dala. Bylo mi z toho neuvěřitelně smutno. 

No a letos jsem byla na hřbitově prvního. V květinářství jsem koupila takový malý košík s větvičkami, šiškami a sušenými rostlinami. Na to jak byl košík malý, byl celkem drahý, ale mě se hrozně líbil, tak jsem si říkala, jak to bude na hrobě pěkné. Musím totiž říci, že babička se stará o hrob moc hezky. Jsem v tomto ohledu asi lajdák, chodím tam jen na různá výročí, jakou jsou narozeniny, na Velikonoce a Vánoce, a pak také samozřejmě kolem období Památky zesnulých.

Já to prostě nemám ráda, ty návštěvy hřbitovů. Padne z toho na mě hrozná tíseň a asi je to ode mě hloupé a dětinské, ale já si raději zavzpomínám doma, kde zapálím za své milované svíčku, protože na tom hřbitově to na mě všechno padne a nedělá mi to dobře na psychiku. Chápu, že se mnou nemusí v tomto ohledu čtenáři souhlasit, ale já tento svůj pohled na věc asi jen tak nezměním.

Ke košíku jsem ještě koupila takovou tu svítící LED svíčku, jsou docela pěkné, nejsou to úplné kýče, navíc vydrží dost dlouho svítit. 

Takže jsem tam dala košík a svíčku.

Co si myslíte že se stalo? Včera mi večer volala babička, že košík zmizel. Svíčka zůstala, a svítí. 

Tak si říkám, skoro tři roky byl klid, a teď se zase z hrobu ztratí něco, co jsem tam přinesla? Je to jen náhoda, nebo si někdo vyhlédl hrob naší rodiny a odnáší z něj to, co se mu líbí? Lidé kradli a budou krást. Ale není už čirý hyenismus to, že někdo ukradne něco z hrobu cizího člověka, kterého ani nezná? 

Kdybych potkala člověka, který toto dělá, asi bych mu pěkně od plic nadala, ne-li něco horšího. Nezvala bych si nic co mi nepatří, a už vůbec ne z hrobu. Hanba by mě fackovala a musela bych pořád myslet na ty příbuzné a kamarády toho zemřelého, kterého měl někdo rád, myslí na něj tak, že koupí pěknou věc na hrob, a já bych to prostě sebrala a dala třeba na svůj hrob, nebo odnesla domů a dala si to jako dekoraci před dveře? To je vážně neuvěřitelné.

Dotyčného zloděje nemůže omluvit ani tíživá finanční situace. Když jsem bez peněz, tak na hrob nekoupím nic, třebas jen zajdu na hřbitov a očistím náhrobek. Ale abych kradla z cizích hrobů? To opravdu nikdy.

Je mi z toho vážně smutno a nevím, zda má cenu na hrob kupovat něco hezkého, když je velká šance, že to zase zmizí. Je mi ale divné, že se to stalo až po třech letech. A u nás ani moc nefouká, takže není moc pravděpodobné, že by košík odnesl vítr třeba k jinému hrobu a nějaký kolemjdoucí jej v domnění, že patří jinam, prostě položil na jiný hrob.

Nad cizími odpadky ve své popelnici se člověk může pousmát, nad krádeží košíku z hrobu už nikoliv.

Je mi z toho vážně nanic a musím nad tím celý den přemýšlet. Ach jo.

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji pěkné listopadové dny a hlavně ať se Vám nestane nic podobného jako mně. Mějte se hezky, Vaše Eliss ♥