Přeskočit na hlavní obsah

Mystický Modlivý důl

 Doma mám docela velkou sbírku měsíčníku Enigma, a když u nás před pár dny přišlo avizované vypnutí elektrického proudu kvůli opravám, s chutí jsem si některá čísla znovu přečetla. Tento časopis se věnuje různým paranormálním jevům a záhadám nejen u nás, ale i v zahraničí.

A právě v jednom čísle jsem narazila na docela obsáhlý článek o údolí Modlivý důl. I přesto že miluji záhady jsem o něm nikdy nic moc nečetla, jen jsem na YouTube kdysi viděla video "Duchové" Modlivého dolu od českých lovců záhad Paranormal tým. Video bude součástí článku, kdo má zájem, můžete na něj mrknout.

Modlivý důl leží u České Lípy je v současnosti oblíbeným místem nejen lovců duchů, ale i poutníků. Což je docela rozpor, že? Na jedné straně to má být záhadné místo, na straně druhé zázračné a dokonce léčivé. Ve čtrnáctém století se údolí jmenovalo Smolný důl, nynější název se vžil až mnohem později. A právě ve čtrnáctém století zde mělo dojít k první tragédii. Mladí milenci, dcera sládka a rytíř zde spáchali sebevraždu kvůli nešťastné lásce, a jejich neklidné duše prý místem bloudí dodnes.

Jen o tři století později došlo na místě k dalšímu smetnému příběhu. Muž jménem Franz se zamiloval do krásné dívky, ta jej ale odmítla proto, že to byl neurvalec. A dala přednost jinému muži. Franz se to dozvěděl, a svého soka ubil k smrti právě v Modlivém dole, kudy chodil onen muž na dostaveníčka k dívce. To vše má dokládat i věta na naučné tabuli: "Koncem 17. století zde bylo nalezeno tělo zabitého mladíka, a lidé se proto dolu vyhýbali." Ono je logické, že se zrovna davy lidí nepohrnou do místa, kde došlo nedávno ke zločinu, a budou se mu raději obloukem vyhýbat.


Strach z údolí přetrvával dál, mezi místními se šířilo čím dál více různých povídaček a kdo nemusel, tak do Modlivého dolu nešel. Roku 1750 se ale jistý Melzer vracel údolím domů. Na údajné strašidelné vyprávění nedbal a prohlašoval o sobě, že se ničeho nebojí.

Cestou ale Melzera přepadl najednou silný pocit úzkosti. Vyděšeně se obrátil na cestu zpět, ale proti své vůli byl přinucen otočit se zpět a pohlédnout na jednu ze skla. Na smrt vyděšený muž připevnil hned na druhý den na ono místo na skále svatý obrázek, a jakmile tak učinil, mohl místem bez problémů procházet bez jakýchkoliv pocitů strachu či úzkosti.

Může to být jen povídačka? Šlo jen o náhodu, nebo bylo zapotřebí jakéhosi uctění Boha, aby dohlížel na údolím a zbavil jej temné energie?

Díky Melzerovi začalo do údolí proudit čím dál více poutníků, kteří uvěřili v zázračnost místa a mnozí z nich tvrdí, že jejich modlitby, které na místě pronesli, byly vyslyšeny. Hraběnka Alžběta Kinská nechala dokonce z vděčnosti vytesat kapli přímo do skal, a ze Smolného dolu se stal oficiálně Modlivý. Popularita místa byla ale trnem v oku samotné církvi, která nechávala pravidelně všechny předměty od poutníků odstraňovat (svíčky, sošky, kříže.) Zlom nastal až s vládou posledního českého krále, který si Modlivý důl oblíbil.

Nechal opravit kapli, kolem byly vykáceny stromy, aby měli návštěvníci k místu pohodlnější přístup a došlo i k rozšíření cest. Modlivý důl to ale neměl v příštích letech vůbec snadné. Za druhé světové války byl vyrabován a poničen, a k radikální komplexní opravě došlo až v roce 2016. I tak bylo ale hojně navštěvováno poutníky.

V roce 1992 se zde měl odehrát jeden příběh zázračného uzdravení. Malá německá dívenka Sandra trpí těžkou leukémií a lékaři jí moc šanci nedávají. Jedné noci má její matka podivný sen. Šla cestou mezi skalami až ke kapli, která byla vybudována v jedné z nich. Tam potkala postavu celou zahalenou v bílém plášti. Tato postava ženu uklidnila, že nemá mít strach. Poté se žena probudila. Když se s podivným snem svěřila své babičce, ta v něm podle místa poznala Modlivý důl. Žena se rozhodla zkusit štěstí, do Modlivého dolu vyrazila, aby se zde pomodlila za uzdravení své dcery.

U kapličky ucítila příval zvláštní energie, po těle se jí rozlil zvláštní klid, a socha Panny Marie měla ronit pravé slzy. Žena se poté vrátila domů, a malá Sandra se takřka přes noc měla z těžké nemoci záhadně zotavit!

Jde o vymyšlený příběh, který si vybájil nějaký novinář, nebo jde o skutečnou událost? Mohla pouhá síla modlitby v kombinaci se slzami Panny Marie stačit k uzdravení? Pro věřícího člověka může mít víra a upřímně vyřčená modlitba velkou sílu.


Video od členů Paranormal týmu zase tak moc záhadné není, skupinka se sice snaží pomocí svých přístrojů dokázat existenci něčeho nadpozemského, ale video samo o sobě tak zajímavé není. Nebo alespoň pro mě ne.

Modlivý důl je určitě pěkným místem pro procházku a pro věřící cílem pro modlitbu, ale nejsem si jistá, zda je i místem řádění duchů. Spíše se přikláním k tomu, že vše do jisté míry zavinila pověst místa, lidé pak vidí třeba i to, co není, mohou si to, že něco viděli či cítili jen namlouvat. Ale místo v sobě určitě má punc tajemné atmosféry, která je smísena třeba i s náboženskou bázní. Kdo ví?


Na fotografii výše je "symbolický" hřbitov horolezců, který dokresluje atmosféru místa. 

Všechny fotky z článku jsou z Google, sama jsem Modlivý důl ještě nikdy nenavštívila, ale pokud budu mít někdy příležitost, ráda bych jej navštívila.

A co Vy? Věříte, že Modlivý důl může být místem výskytu paranormálních jevů, nebo jde jen o pěkné údolí pro poutníky, kteří chtějí u kapličky pronést svou modlitbu? Navštívili jste důl někdy? Nebo jste byli na nějakém jiném, údajně tajemném místě? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Byla jsem tam a moc se mi tam líbilo. Také jsem jednu pověst zveřejnila a takové čtení mám moc ráda. Pověsti miluju. Ořeji také hetký den.

    OdpovědětVymazat
  2. Občas se pomodlit může jednomu pomoci nalézt víru v sebe sama.

    OdpovědětVymazat
  3. Modlivý důl jsme s manželem navštívili asi před dvěma lety.Pověsti,které se k místu vztahují jsem si přečetla,protože pověsti a záhady mám ráda.Je to působivé místo.
    Docela jsem ráda,že jsi se zmínila o časopise Enigma.Roky jsem si ho kupovala a mám ho doma uložený.Každé číslo jsem hltala.Jsem ráda,že jsi ho zmínila,doufám,že pořád vychází.Co nechodím do práce nemám už takový přehled a časopisy ani už tolik nekupuji,ale už jsem si napsala a po Enigmě se podívám.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  4. Modlivý důl znám. Je to kousek od Sloupu v Čechách, kde jsme před pár dny byli. Zajímavé je i to, že se jmenuje Modlivý důl, ale přístupová cesta ze Svojkova je do kopce, tak že důl je v polovině výstupu k rozhledně Stráž. Smolný se mu říkalo dříve proto, že se tam těžila ze stromů smůla pro další zpracování. o těch příbězích jsem také četla. Ale je tam krásně a výlet můžu jen doporučit.

    OdpovědětVymazat
  5. O tomto místě slyším poprvé. Mám moc ráda tvé články o záhadných místech, díky za ně :)

    OdpovědětVymazat
  6. Nebyl jsem tam a kvůli tajuplné pověsti tam asi ani nevyrazím. I když mám záhady rád, jsem přesvědčen, že většina z nich má čistě racionální vysvětlení. Ale většina neznamená všechny, že? :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Nikdy jsem tam nebyla, ale článek mě velmi zaujal. 🙂

    OdpovědětVymazat
  8. Eliss, vím o něm, ale nebyla jsem tam. A chtěla bych. Pak uvidíme...
    Měj se moc hezky, Helena

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...