Proč?

 V jednom z předchozích velikonočních článků jsem zmiňovala, že svátky jara obecně nemusím, ale přesto ráda pokukuji v obchodech po pěkných dekoracích. Sama nic moc netvořím, protože nejsem zrovna nadaná zručností, ale ráda podpořím šikovné ručičky ostatních a něco pěkného si koupím.

Vloni jsem si koupila v kavárně velikonoční věneček, krásný, zelený, s dřevěnými slepičkami, zajíčky a vajíčky. Kavárna bohužel díky pandemii letos na podzim zkrachovala, takže jsem si říkala, že mám alespoň památku na příjemná odpoledne u dobré kávy, kdy jsem se každý pátek stavovala na výbornou kávičku a zákusek.

Velikonoce jsou letos až pátého dubna, ale já jsem věnec na dveře dala už někdy minulý týden. Mám takovou speciální oboustrannou lepící pásku, která nepoškozuje dveře a věnec krásně drží. Vloni mi ani jednou nespadl.

Těsně před Vánoci jsem slyšela v obchodě jednu paní v obchodě, jak si stěžovala, že na dveře žádné ozdoby už nedává, protože jí někdo ukradl už dva vánoční věnce. V duchu jsem si pomyslela, že mám štěstí, že bydlím v činžáku, do kterého se nikdo cizí nedostane, protože je tam místo kliky koule a pokud někdo nemá klíče, musí zazvonit a pomocí bzučáku se pustí dovnitř. Účinná ochrana proti zlodějům.

Takže jsem byla celkem v klidu. Vloni se věnci nic nestalo, proč by to letos mělo být jiné?

Před asi pěti dny jsem přišla z práce a viděla jsem, že věnec spadl a válí se na rohožce. Připadalo mi to divné, protože když jsem odcházela brzy ráno do práce, byl na svém místě. Divila jsem se i tomu, že lepící páska byla pořád pevně nalepená na dveřích - dala jsem jí tam opravdu dost, aby věnec pevně držel. Tak jsem na dveře trochu pásky přidala, věnec trochu očistila a vrátila jej na místo.

Předevčírem z věnce upadl jeden dřevěný zajíček. Sekundovým lepidlem jsem ho tam nalepila zpátky. Včera se zase trochu odchlípl zelený sisal, kterým je věnec potažený. Tak jsem to zase upravila.

No a včera na mě čekal po ránu takový šok, až jsem si brzy po ránu ještě myslela, že se mi to jen zdá. Věnec ležel na zemi, na rohožce, a byl na čtyři kusy. Čtyři kusy polystyrénu se válely na zemi, lepící páska pořád na dveřích. Rychle jsem vyvenčila psa, a věnec posbírala a odnesla domů.

Nějak mi nedocházelo, co se stalo. Sedla jsem si ke kuchyňskému stolu, uvařila si kafe a hleděla na čtyři kusy velikonoční dekorace. Nejprve mi blesklo hlavou, že se věnec musel rozbít při tom jak padal, ale to jsem zavrhla. Polystyrén se přeci jen tak nerozbije, když ho hodíte na zem.

A pak mě napadlo, že to někdo musel udělat schválně. V noci, nebo brzo ráno, věnec strhnul, zničil a hodil jej na rohožku a naaranžoval tak, aby to vypadalo, že prostě spadl. Sám od sebe.

V činžáku jsou čtyři byty a já tak nějak hodně tuším, kdo to byl. Ve druhém patře bydlí jedna paní těsně před důchodem, ředitelka místního závodu na výrobu dřevěných výrobků. Tato paní žije už roky s manželem, který je alkoholik a svou ženu bije.

Nebydlí přímo nad námi, ale sousedka vedle mi říkala, že se často hádají a slyší křik a dupot. Je fakt, že soused je často dost nepříjemný, skoro ani nepozdraví, a když projde, celá chodba doslova smrdí chlastem. Je to k zblití.

A jeho žena často chodí s monokly a přímo z ní číší to, jak je nešťastná, a přesto se svým násilnickým mužem zůstává. Je to dokonalý úkaz falešného člověka, který vás na chodbě pozdraví s veselým úsměvem, ale přitom vás na druhém roku pomluví. Kdysi, to jsem ještě s přítelem tady nebydlela, dokonce na sousedy, kteří v létě grilovali na pozemku u činžáku, vylili z okna kýbl vody. Jen proto, že grilovali, měli dobrou náladu. Nebylo to v noci, ale přes den. Představte si, že někde sedíte a v pohodě opékáte buřty, když v tom na vás přiletí z okna voda.

Mám tedy vážné podezření, že to byla ona. Sousedé vedle nás to být nemohli, tam bydlí mladá slečna s přítelem, a ve druhém patře v druhém bytě stará paní, která nemůže na nohy a skoro nevychází. 

A ta mladá sousedka si mi po Vánocích vloni stěžovala,, že jí někdo otrhal vánoční kaktus, který měla na botníku. V činžáku nejsou žádné malá děti, které by to mohly udělat. 

Jenže co s tím? To, že zákeřná sousedka otrhala kaktus a zničila věnec, nemáme jak dokázat. Nikde nejsou kamery, nejsou svědci, nic.

Když jsem tak koukala na ten zničený věnec, celé ráno jsem kvůli tomu probrečela. Bylo mi to tak hrozně líto. Že někdo může být takové prase, dovolit si sáhnout na cizí věc, zničit ji a ještě ji sprostě pohodit ke dveřím, a pak dělat jako by nic.

Buď to udělala ona, nebo její manžel, když se vracel v noci opilý domů. Je možné i to, že věnec prostě spadl a on na něj šlápl, třebas omylem, ale to se mi moc nezdá. A když už ho tedy někdo zničil omylem, byla by slušnost zazvonit na druhý den ráno a omluvit se. Ale nic takového se nestalo.

Je mi z toho nanic. Člověk se snaží mít něco hezkého, a někdo zákeřný a zapšklý mu to zničí. Sundala jsem ze zničeného věnce dřevěná zvířátka, která se pádem nezničila a nalepila je na dveře. Nejsem si jistá, jestli tam vydrží, třeba jsem udělala hloupost, ale uvidím. Zatím na dveřích pěkně drží.

Vždycky mě překvapí, jak dovedou být lidé hnusní a zákeřní. Je to vážně hodně smutné.

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Přikládám fotku věnce tak, jak jsem ho našla zničený. Tři zvířátka zůstala na místě a jedno vajíčko, zbytek je pryč. Omlouvám se za kvalitu fotky, je to focené z mobilu, ale snad si z toho uděláte svůj názor. Věnec se takto nemohl rozpadnout sám a podle zlomu v polystyrénu je mi jasné, že jej někdo zničil úmyslně...