Knižní recenze 212 Nemám co ztratit

 Autor: Royce Scott Buckingham

Žánr: Dobrodružný, Thriller, Young Adult 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Devatenáctiletý Cam nezažívá právě nejlepší období svého života. Lékaři mu diagnostikovali smrtelný nádor na mozku - neuroblastom, a zbývá mu asi tak zhruba rok života. A to měl před sebou velké plány. Dostudovat, najít si podnájem s přáteli, posunout někam dál vztah s přítelkyní. Jenže to vše už je pasé. V současnosti mu nezbývá nic jiného, než ležet na  nemocničním lůžku a podrobovat se všemožným vyšetřením, které už mladíka unavují.

A pak jednou v noci zažije Cam nečekané překvapení. V noci se u jeho lůžka objeví podivný, neznámý muž. Je oblečený celý v hnědém overalu a kožených rukavicích. Camovi se nepředstaví jménem, ale má pro mladíka zajímavý návrh.

Zprvu nedůvěřivého chlapce na muži něco zaujme. Vysvětlí mu, že přichází z organizace, která hledá mladé lidi jako Cam, kteří jsou na prahu smrti, ale i přes svou nemoc jsou zatím v dobré fyzické kondici. A tito lidé projdou patřičným výcvikem, a budou posíláni na ty nejtajnější a nejnebezpečnější akce.

Jenže to má malý háček. Nikdo, ani nejbližší rodina nesmí vědět, co se s Camem stalo. Musí se rozmyslet okamžitě, s nikým se nerozloučit a muž zařídí jeho odchod z nemocnice beze svědků. Cam je rozpolcený, ale nakonec souhlasí. Má se trápit dlouhé týdny v nemocnici, nebo zažít své poslední dny jako hrdina? 

Spolu s mužem, kterému dá přezdívku Pilot, prchnou až na střechu nemocnice a helikoptérou se přesunou až do džungle.

Zde je Cam postaven už před první zkoušku, protože mu Pilot předá padák a rychlý návod k jeho použití, který si mladík musí zapamatovat, protože jinak může skončit rozlámaný a sám někde uprostřed pustiny. K smrti vyděšený Cam to zvládne a podaří se mu přistát na stromě tak šikovně, že krom menších škrábanců žádné zranění nemá.

A pak už se rychle seznamuje s ostatními, kteří zrovna trénují. Vedoucím celé skupiny mladých lidí je Ward, čtyřicátník, který očividně prošel tvrdým vojenským výcvikem.

Cam zjišťuje, že se octl na nějakém odlehlém ostrově, snad v Jižní Americe, snad v Brazílii, jisté to ale není. Jak se totiž mladík záhy dozvídá, ostrov a jeho obyvatelé má svá zvláštní pravidla:

1.) Všichni podstupují výcvik

2.) Všichni zemřou

3.) Nikdo nekomunikuje s vnějším světem

4.) Nikdo neprozradí organizaci

Cam si na novou životní náplň brzy zvykne a najde si nové přátele. Nejpalčivější je, že všechny spojuje vidina brzké smrti, proto se s velkou energií a elánem vrhnou do výcviku, aby se stali prospěšní lidem, kteří je potřebují nejvíce.

Největším tajemstvím uzavřené skupiny je posilovač, látka, kterou berou ti v pokročilém stadiu nemoci a která jim dodává nadlidskou sílu a velké zbystření smyslů.

Camovi se nový život ze začátku moc líbí. Má spoustu dobrého jídla, zažívá intenzivní tréninky, a konečně se dostane do velké akce, jejichž cílem je záchrana zajatých lékařů. Také se zamiluje do sympatické Zary, která je navenek silná a drsná, ale uvnitř skrývá démony.

Jenže postupem času se zdá, že něco není v pořádku. Všichni kolem, včetně Cama, nevypadají vůbec nemocně, a Camovi dokonce přestaly i velké bolesti hlavy. Při pravidelných lékařských prohlídkách se ale mladík dozví, že nemoc postupuje a zhoršuje se.

Proč nesmí skupina komunikovat se světem? A proč mají vždy pečlivě zavázané oči, když letí na lékařskou prohlídku? Jaké tajemství se skrývá pod povrchem zdánlivého pozlátka? Když zmizí jedna členka týmu, začíná to být opravdu děsivé. Zjistí Cam a jeho přátelé, proč se dějí tak podivné věci, nebo budou i oni lapeni do sítě podivných náhod?

Hra s časem začíná...

Hodnocení: Když jsem si zjišťovala údaje o knížce na databázi knih, upřímně mě překvapilo, že je v kategorii knih pro mladé. Po přečtení knihy by mě to vůbec nenapadlo, knížka je sice o mladých lidech, ale kdyby mi bylo třináct, asi bych po ní zrovna v knihovně nesáhla.

Na začátku se mi knížka četla moc dobře, bavila mě, jenže postupem času mě přestávala bavit. Některé situace v knize byly nereálné, a v celkovém kontextu se tu vyskytovala spousta scén, které nedávaly vůbec smysl. Jakoby autor zapomněl co napsal pár stránek zpátky a přetvořil si to úplně jinak. 

To je bohužel hodně rušivý element.

Už asi v polovině knihy mi bylo jasné, jak to nakonec bude, protože to bylo opravdu evidentní, jakoby se to autor ani nesnažil skrývat a servíroval nám to přímo na stříbrném podnosu. No, opravdu škoda, protože s tímto si mohl autor více pohrát.

Hlavní hrdina byl celkem sympaťák, fandila jsem mu v boji  jeho nemocí a obdivovala jeho odvahu. V knize se postupem času začalo vyskytovat hodně postav, z nichž některé měly opravdu málo prostoru a nic moc jsme se o nic nedozvěděli, což je vážně škoda. Nemám ráda knihy, kde je moc postav, protože se mi pak ta jména začínají plést.

Jak už jsem zmínila, zápletka byla opravdu hodně průhledná, takže jsem knihu dočítala s tím, že vím, jak to celé dopadne. Ale jinak opravdu celkem slabota. Možná je to i tím, že už nejsem úplně v té věkově kategorii, pro kterou je kniha určena, ale bohužel. Nebylo to úplně špatné, ale ani nic extra. Dávám tedy šedesát procent, protože z knihy se dalo vytěžit mnohem více.

Musím ale ocenit to, že před každou kapitolou je playlist, můžeme se seznámit s tím, co hlavní hrdina právě poslouchá ze svého MP3 přehrávače. Bylo to zajímavé oživení knihy, ještě nikdy jsem se s tím při četbě nesetkala. Některé písničky jsem si pustila na YouTube a nejsou úplně špatné. Ale od autora bych si i tak asi už nic nepřečetla, zvláště ne v tomto žánru.

Knížku bych doporučila mladým lidem do patnácti let, pak Vás už asi moc bavit nebude.

A co Vy? Máte rádi žánr Young Adult? A přečtete si rádi nějakou dobrodružnou knihu? Máte zrovna rozečtenou nějakou dobrou knížku? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥