Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 211 Temný stín

 Autor: Virginia Andrewsová 

Žánr: Román, Pro ženy, Pentalogie

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Ve druhém díle románové pentalogie o neřesti, utrpení a očistě se znovu setkáváme s Heaven. Ta se po ponižujícím dětství v chudé nuzné chatrči nejprve dostala k nové rodině, kdy otec ji a jejích pět sourozenců prodal za pár dolarů do bohatých amerických rodin. Jenže tam dívka nepoznala žádné vlídné zacházení.

Měla sice konečně dost jídla, teplo, hezké oblečení a už si ve škole nemusela připadat jako žebrák, ale její nevlastní matka Kitty s ní zacházela jako s otrokyní. Dívka neměla pořádně čas ani učení, protože okamžitě po příchodu domů musela vše až s fanatickou pečlivostí uklízet, jinak ji Kitty byla schopná i zbít. Částečnou oporu našla Heaven u Kittyina manžela Cala, se kterým se sblížila i jinak, než by bylo obvyklé ve vztahu nevlastního otce a dcery.

Vše se ale obrátí alespoň částečně k lepšímu, když Heaven konečně v sedmnácti vypátrá rodinu své zemřelé matky. Babička s dědou jsou ale úplně jinačí, než kdy snila. Babička Jillian vypadá tak maximálně na čtyřicet a po boku svého o deset let mladšího muže Tonyho jen kvete. 

Heaven je zprvu nadšená. Její babička s manželem jsou totiž ohromně bohatí, bydlí v domě s názvem Farthinggaleské sídlo, který je velký jako palác a oplývá vším možným luxusem, který si Heaven nedokázala představit ani v nejšílenějších snech. Proč její matka utekla z toho paláce do chudé nuzné chatrče, kde neměli ani teplou vodu a nedostatek jídla?

Jenže vše není ideální. Jillian je citově prázdná žena, kterou nezajímá nic jiného než posedlost mladistvým vzhledem, a Tony je často na cestách. Tony je Heavenin nevlastní dědeček, Jillian se totiž podruhé vdala když už byla Heavenina matka Leigh na světě.

Jediným rozptýlením je pro Heaven studium na prestižní škole Winterhaven, protože se cítí i navzdory luxusnímu prostředí Farthinggaleského sídla velmi osamělá. Ale přilehlé pozemky skrývají svá tajemství. V malém, zahradnickém domku bydlí mladík Troy, který je o pár let starší než Heaven, a hlavně jí přijde velmi přitažlivý, ale jeho chování je velmi podivínské. Je to Tonyho mladší bratr, ale oba jsou rozdílní jako den a noc.

Díky nevšímavosti prarodičů už dívce nepřipadá dům tak úžasný, ale působí na ni depresivně, jakoby si tu stíny šeptaly stará rodinná tajemství. A tak začne Heaven utíkat do zahradnického domku a snaží se navázat přátelství s mladíkem, který má hlavu stále v oblacích a zdá se, že i on skrývá nějaká temná tajemství... A do toho se dívka pustí do pátrání po ztracených sourozencích, které surový otec násilně rozdělil.

Podaří se Heaven konečně najít lásku a vybojovat si své pravé štěstí?



Hodnocení: Ihned po dočtení prvního dílu, Nemilované, jsem se vrhla na čtení pokračování, protože jsem byla napjatá, jak to celé bude pokračovat a Heavenin osud mě velmi zajímal. Jelikož jsem z této pentalogie již před lety četla poslední díl, Pavučinu snů, který byl deníkem Heaveniny matky Leigh, měla jsem jasno alespoň částečně ve spletitých rodinných vztazích, což je velké plus.

Knížka se mi četla stejně dobře jako první díl. Jedná se o oddechové čtení pro ženy a dívky. Hlavní hrdinka Heaven je typická hrdinka, utlačovaná dívka hledající své štěstí, ale přesto je uvěřitelná a přirozená a tak nějak jsem se do její postavy dokázala vcítit.

Obecně moc romány pro ženy a dívky nevyhledávám, nejraději si přečtu pořádnou kriminálku s litry krve, ale Andrewsová má svěží a neotřelý styl psaní, její romány se čtou jedním dechem a troufám si říci, že její nadčasové romány patří v tomto žánru ke špičce. 

Knížka se mi moc líbila, přečetla jsem ji jedním dechem, a  musím pochválit velké zvraty na konec, které přinesly i nečekaná setkání. Ke konci jsem byla vážně dojatá a smutná a moc se těším na třetí díl, který si musím ale teprve objednat z knihovny.

Pokud si chcete přečíst pěkný román pro ženy a dívky, tuto knižní sérii rozhodně doporučuji, nebudete litovat. Četla jsem od autorky už několik románů a všechny se mi líbily, mojí srdeční záležitostí je ale série Květy z půdy. 

A co Vy? Máte rádi romantické knížky? A znáte autorku, případně četli jste od ní něco? A čtete rádi rodinné ságy na pokračování? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥



Komentáře

  1. Děkuji za tip. Až dočtu to, co čtu, budu nějakou romantiku potřebovat, vážně.
    Autorku znám, ale nic jsem od ní nečetla. Rodinné ságy mám ráda - v mé knihovně jich pár je, tak si myslím, že by kniha z recenze mohla být fajn.
    Měj se hezky. 🙂

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně tahle knížka by se líbila mojí mámě, já jsem spíš na krimi a trochu té krve :D.

    OdpovědětVymazat
  3. tohle není nic pro mě, ale možná by se líbila mamince anebo babičce :)

    OdpovědětVymazat
  4. Na tyhle romány už nejsem.Pár jich v knihovně mám,ale čtu už jiný žánr.Asi je to věkem.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  5. Neznám tohoto autora. Velmi mě to zaujalo :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahojky,
    ¨jsem přesvědčená o tom, že jsem tu sérii kdysi četla, ale už si to nepamatuji. Říkám si, že bych si to mohla zase zopakovat:-) Díky za tip! Měj se krásně,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Nečetla jsem. Rodinné ságy mám ráda :-) Od autorky mě lákají Květy z půdy.

    OdpovědětVymazat
  8. díky za tip :) až bude víc času vím na co se vrhnu ☻

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...