Žena v černém

 Jelikož je venku pěkně pošmourno a nevlídno, dostala jsem chuť na shlédnutí nějakého pěkného hororu. A moje volba padla právě na horor z roku 2012 Žena v černém.

Film jsem už kdysi viděla, ale jelikož je to více než šest let, koukla jsem se na něj s chutí znovu.

Právník Arthur Kipps odjíždí z Londýna na anglický venkov, do městečka Crythin Gifford,  aby zde obstaral pozůstalost po Alici Drablowové. Byla již dlouho vdovou a zemřela ve skoro devadesáti letech. Alice neměla děti, ani jiné příbuzné, nechala po sobě sice pozůstalost, přesto se však Arthur musí do domu vydat, protože stará paní byla nepořádná a je potřeba ještě sehnat nějaké listiny.

Sídlo Alice Drablowové stojí uprostřed opuštěného, smutného anglického venkova, v místě zvaném Úhoří močál. Arthur sice nejprve se zakázkou váhal, protože však již nebyl delší dobu v práci, protože se věnoval malému synkovi po tom, co tragicky při porodu zemřela jeho žena, rozhodne se pustit do práce, a synka nechá v Londýně u chůvy.

Starý a zchátralý dům je asi přesným odrazem toho, jakým bývala jeho majitelka. Arthur najde na místě hromadu všelijakých lejster, starých fotografií, a okolí domu je také bezútěšné. Počasí je sychravé, mlha se ne a ne rozplynout, a tísnivý dojem ještě zvyšují močály a bažiny v přímém sousedství, a také starý rodinný hřbitov.

Arthur se postupně probírá listinami a dokumenty, a přijde na něco opravdu zajímavého. Alice měla kdysi syna, který zemřel v sedmi letech, ale podle dalších listin to vypadá, že nic není zdaleka tak jednoduché, jak by to na první pohled mohlo vypadat. 

Jako by toho nebylo málo, Arthur začne za okny vidět podivný přízrak. K sídlu se přibližuje žena, oblečená celá v černém, jenže když otevře překvapený Arthur dveře, za nimi nikdo není. A když se právník vydá na chvíli do sousední vesnice, kterou od Úhořího močálu dělí rozlehlý, dozví se děsivou historku o ženě v černém a o tom, jak se její přízrak už roky mstí nejen na dětech, ale někdy i na dospělých. Zdá se ale, že děti si vybírá přeci jen raději...

Když se Arthur vrátí zpět do sídla, čeká na něj spoustu nepříjemných zážitků, při kterých mu bude tuhnout krev v žilách, a je téměř jisté, že i jeho čeká pomsta nešťastné ženy v černém, pokud tedy nepřijde rychle na způsob, jak se jí postavit!

Ještě než jsem viděla film, přečetla jsem si stejnojmennou knihu, kterou vydalo v roce 2012 nakladatelství Metafora. Když porovnám filmové a knižní zpracování, tak mě  dost překvapilo, že se liší ve spoustě detailů.

Zejména knižní a filmový konec se dost liší, a v knize třeba není Arthur vůbec vdovec, ale je ženatý, a spousta postav se na rozdíl od knihy ve filmu vůbec nevyskytovala.

Co se ale oběma zpracováním povedlo vystihnout, je atmosféra. Ta knižní i filmová je velice temná, ono samo prostředí viktoriánské Anglie, kdy byli lidé hodně spirituálně založení a věřili na duchy a přízraky. Vystihnout dobu a její kouzlo se opravdu povedlo.

Film se pomalu rozjíždí, každým okamžikem atmosféra houstne, a co víc, moc mě potěšily lekačky. i když jsem film viděla podruhé, tak už jsem si je nepamatovala. Při jedné jsem sebou opravdu vyděšeně škubla, a můj dojem umocnilo ještě to, že jsem měla na uších sluchátka. 

Žena v černém se mi moc líbila, a bylo zajímavé porovnat knížku s filmem, ale knížka je přeci jen lepší. Pokud si chcete knížku půjčit, nejedná se o dlouhé čtení, má sto čtyřicet stran, a film má přes hodinku a půl i s úvodními a závěrečnými titulky, takže se jedná o takové jednohubky. 

A co Vy? Viděli jste film, nebo jste četli knížku? A máte rádi lekací horory s duchy a jinými bubáky? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥