Přeskočit na hlavní obsah

Podzimní čas

 První podzimní den letos připadl na dvaadvacátého září. Zatím to venku vypadá spíše na konec léta, teploty jsou myslím letos celkem rekordní, i u nás na horách se dá chodit venku v krátkém tričku, a leckdy je to i na kraťasy. Vypadá to, že podzim ještě plně nepřevzal svou vládu.

Coby dítko školou povinné jsem konec letních prázdnin a následný začátek podzimu obrečela. Nechtělo se mi zpátky do školy, chtěla jsem si doma užívat volna a zábavy. Postupné ochlazování počasí, padání listí, a celkový útlum přírody se mi nikdy nelíbil, podzim patřil mezi mé nejméně oblíbené období.

Postupem času, jak jsem dospívala, jsem se naučila v podzimu vidět něco krásného. Je to magické období s takovým nádechem tajemna, protože slavíme buď naše české Dušičky, čili Památku zesnulých, a do čím dál tím větší obliby se dostává i Halloween. Dalo by se asi hodně polemizovat nad tím, který svátek je lepší, a který bychom jako ti praví vlastenci měli slavit, nicméně já osobně dodržuju každý rok Dušičky návštěvou hřbitova a koupí nějakých svíček a vlastnoručně vyrobím věnec nebo vypichovanou kytici. 

Jedna moje kamarádka trpí pravidelně se začátkem podzimu depresemi, které jsou, co mi popisovala, často opravdu nepříjemné. Něco takového mě zatím nepotkalo, podzimní splín se mi zatím vyhýbá, ale vůbec se nedivím. V podzimu je na jednu stranu něco smutného. Příroda pomalu umírá, opadá listí, prázdné větve stromů jsou na pohled skličující. Navíc se začínají zkracovat dny, ubývá světla, což na náladě také zrovna nepřidá.

Já si ale naopak podzim užívám. Miluji tu jeho typickou vůni. Vůni listí, vlhké hlíny a samozřejmě také propuká sezóna horkých čajů a svařáků. Jiné jsou na podzim i procházky po okolí. Člověk se tak nějak dívá na věci jinak, tedy alespoň já to tak mám.

A hlavně tu jsou ty barvy. Kolik různých odstínů má listí spadané na zemi? 

No řekněte sami, není to fajn, uvařit si večer horký šálek čaje, pořádně si zatopit, aby na nás ledový vzduch zvenčí nedosáhl, a sednout si do křesla, zabalit se do deky, a podívat se na nějaký pěkný film, nebo si číst pohodovou knížku?



Čaji moc neholduji, ale za chladných dnů mu neodolám. Nejčastěji si kupuji příchuť jablka se skořicí, a pak mám ráda třeba i šípkový nebo klasický černý, ten ale musí být s citronem. Jinak nesladím, ani medem, ani cukrem, více tak pro mě vynikne samotná chuť čaje. 

Podzim je takové i trochu zvláštní období. Umí být krásný, ale také pošmourný, ale i v jeho smutku můžeme nalézt něco pěkného. V obchodech se objevuje velká nabídka věnců, typicky podzimních chryzantém, a můžeme si dokonce koupit i vyřezávané dýně na již zmíněný Halloween - tento svátek jsme přebrali z Ameriky, slaví se jednatřicátého října, a jeho kořeny můžeme hledat v Irsku.

Já osobně dýně nevyřezávám, ale u nás na základní škole mají děti pěknou tradici, každý rok se pořádá rozsvěcení dýní, každý může donést svůj výtvor, rodiče i jednotlivci. Ještě  když jsem chodila taky na základku, máma vždycky nějaký zajímavý a originální nápad na vyřezání dýně vymyslela, takže jsme se pravidelně účastnili, a jednou jsem dokonce se "svým" výtvorem vyhrála, bylo to s dýňovým šnekem. 



Myslím, že zejména pro lidskou tvořivost a fantazii je vyřezávání obličejů a zvířátek z dýní skvělá zábava, a to říkám jako člověk, který Halloween zrovna dvakrát v lásce nemá, ale vidět takhle večer vedle sebe spoustu dýňových strašidýlek má své kouzlo.

S podzimem startuje pomalu, ale jistě i další období, a to jsou Vánoce, které tu jsou sice přesně za tři měsíce, ovšem prodejci si s tím hlavu nelámou, a začínají nás již pomalu připravovat na nezbytné nákupy ozdob a vánočních figurek. To je prostě dnešní marketing. 

Ale zatím si můžeme v poklidu užívat krásu a pohodu podzimu, ne? Co Vy? Máte rádi podzim, nebo na Vás padá podzimní smutek a splín a nejraději byste toto období vyškrtli z kalendáře? Napište mi do komentářů, jak trávíte toto období nejraději Vy!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Zajímavě napsané...Já osobně mám ráda všechna roční období. Vždy se dá v přírodě najít něco nového a krásného. Na podzim se příroda ukládá ke spánku, tažní ptáci pomalu odlétají a zůstávají tu ti věrní, jako jsou například hýlové, sýkorky, kosi, dlaskové, stehlíci, vrabci... a mnoho dalších. Tak že se připravují na zimu krmítka, abychom jim přes zimu pomohli ve zdraví přežít a aby nám to svým zpěvem na jaře zase vrátili. Podzim neberu jako něco, co po létě umírá, ale tak, že se příroda ukládá k zimnímu spánku, aby se mohla na jaře zase v plné kráse probudit a přivítat nás čerstvostí a zpěvem ptáků. Jinak se přikláním k našim tradicím. Ty převzaté nemusím...Přeji krásné a pohodové podzimní dny hlavně ve zdraví...

    OdpovědětVymazat
  2. Postupně, s věkem, jsem se naučila mít ráda všechna roční období. takže i podzim. Snažím se najít si v něm něco krásného a jedinečného. Na podzimu jsou to právě ty nádherně zbarvené listy na stromech i na chodnících...

    OdpovědětVymazat
  3. Četla jsem, že od zítřka se má počasí kazit. Jsem ráda, že bylo babí léto, je to moc příjemné být v září jen v tričku a sukni :).
    Podzim mám ráda pro jeho barevnost. Ráda fotím barevné spadané listí. Ale jak říkáš, může být i pochmurný, kdy je ošklivé počasí, stromy jsou bez listí, vypadají smutně.
    Když jsme byly se ségrou malé, s babičkou jsme vyřezávaly dýně. Také Halloween moc nemusím, ale dýně vídám moc ráda :).
    Leník

    OdpovědětVymazat
  4. Podzim hýří barvami, tohle pokoukání mám ráda. Méně už krátké dny a nedostatek denního světla a sluníčka. Ale nijak to neřeším, je to normální průběh roku.

    OdpovědětVymazat
  5. Krásně napsané.Kdysi jsem tvrdila,že bych byla nejšťastnější tam,kde je pořád slunce a moře.Bylo mi tam fajn.Podzim jsem ale měla ráda vždy.Také jsme s manželem pravidelně jezdívali na podzimní dovolené do hor.Teď už horko moc nemusím a tak se vždy na podzim těším.Jak popisuješ,mám ráda chvíle,kdy si sednu k topení do křesla,uvařím čaj,já krom ještě vody nic jiného nepiju,zapálím svíčku a buď čtu,nebo poslouchám hudbu,nebo si pustím film a u toho háčkuji.Na tyhle chvíle se moc těším.
    Svátky držím,nevadí mně ani Halloween.S vnoučatama,když byly malé jsme vyřezávaly dýně a svítily s něma na balkoně.Má to svoje kouzlo.Horší je,když není žádná zima a sníh a takové divné,ponuré počasí trvá až třeba do dubna.To už mě nebaví.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  6. Když jsem byla menší, také jsem podzim nemusela, teď ho ale jako starší miluju ♥ Přesně jak jsi sama vyjmenovala, barvy, čaje, koláče s jablky.... Ještě bych doplnila svíčky, svetry a knížky ♥ Pár let zpět jsem Halloween slavila a mám na to moc krásné vzpomínky. Škoda jen, že mé mladší kamarádky dospěly dříve než já :)

    WantBeFitM

    OdpovědětVymazat
  7. Podzim je nádherný, barevný a takový útulný.

    OdpovědětVymazat
  8. Já podzim odmala naprosto miluji, možná i proto, že jsem se v něm narodila. :D Miluji ochlazení po horkých dnech, barevné listí, lesy, přírodu, atmosféru. :D Svíčky, deky, knihy, s čajem jsem na tom podobně jako ty, moc mu neholduji, ale na podzim nebo v zimě si ho i někdy s chutí dám. :D Bohužel jsem hodně na vše náchylná, takže i přesto, že ho miluji, se mi sem tam dostaví nějaká ta úzkost, ale snažím se bojovat. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Zvláštní, jak můžou být dva dny tak naprosto odlišné, včera skoro léto a dnes typický deštivý sychravý podzim. Ale mně nevadí, každé období má něco do sebe :).

    OdpovědětVymazat
  10. Ani nevím ze uz zacal podzim. Ale u nás už to vypadá od zacatku září. Nějak moc už opadává listí.
    Jinak ty deprese z počasí dělají někdy divy.
    Ale ta podzimní barevnost je kouzelná.
    Co se týká čajů, ty pijí celoročně. Ale střídal si je s vodou, minerálku či s horkým bezinkami...

    OdpovědětVymazat
  11. Vítej v grogočasech. Už to vypuklo.

    OdpovědětVymazat
  12. Dnešek je tedy podzimní den jak vyšitý, i se vší tou depresivností, šedí a nedostatkem světla. Všeobecně mám ale podzim velmi ráda. Ladí k mojí melancholické povaze, necítím u něj tak velký tlak na to pořád někde být a něco podnikat jako v létě a mlhavé večery, spadané listí, svíčky i horký čaj v sobě mají naprosto nezaměnitelné kouzlo. Daleko víc mi třeba vadí takový ten šedivě bezbarvý a dost nekonečný konec zimy. Kdyby zmizel z kalendáře únor, vůbec by mi to nevadilo.

    OdpovědětVymazat
  13. Podzim mám celkem ráda, to barevné listí, svetříky, čaje, horká čokoláda... :) Jen mě štve, že je brzy tma a já se potmě bojím chodit venčit psa :D Což je v zimě ještě horší, protože ho musím i oblíkat a oběma se nám fakt nechce ven. Nechala bych Vánoce a jinak bych zimu přeskočila a třeba prodloužila podzim a jaro. Dneska skoro celý den pršelo, tak jsem se prošla v dešti. No co se dá dělat, i pršet někdy musí :D

    OdpovědětVymazat
  14. Já ho mám moc ráda. Jsem podzimní dítě. Beru ho jako součást života, aby se na jaře opět vše narodilo, je potřeba podzimu. Musí umřít, aby se mohlo zrodit. Koloběh života, koloběh přírody i nás.
    Listy se ale s námi loučí ve vší své barevné nádheře, tak si je můžeme užívat, dokud to jde :)

    OdpovědětVymazat
  15. Najradšej mám jar a jeseň, vtedy nebýva vonku také teplo. Zima sa akosi stráca, pomaly už nemávame sneh (aspoň u nás v Bratislave) a mrzne relatívne málo. Leto mám rada ale iba vtedy ak tam nieje nedýchateľný hic. Klíma sa dosť rýchlo mení ... ☺

    OdpovědětVymazat
  16. Já mám podzim ráda - není nic lepšího, než si za sychravého a deštivého dne jako je ten dnešní, uvařit hrnek čaje, zapálit si svíčku a přikrytá dekou se začíst do pěkné knížky.
    Hezký víkend. :)

    OdpovědětVymazat
  17. I podzim může být pěkný. Sklizeň jablek, barevné listí. Čaj Pigy nebo ovocný s citronem a zázvorem mám ráda. Stejně jako svařák. Deprimuje mne mlha. Působí na mne smutně, ale deprese nemám.
    A na horách už má začít mrznout, možná napadne sníh. A sníh to je blížící se zima a s ní spojené vánoce, kdy jsou všichni spolu. 😊

    OdpovědětVymazat
  18. Opět moc krásně jsi to Elísku napsala, mám ráda všechny roční období jen v létě nemám ráda vysoké teploty mému tělu to nedělá dobře ,ale slunce miluji. Podzim mám ráda hlavně jak se zbarví působí tedy na mě velice pozitivně ani déšť mi nevadí.Svátky už tolik nedržím jelikož děti mám dospělé krom vánoc ty přímo miluji.Zimu asi mám nejraději ale musí být sníh bez sněhu je to smutné i já pak smutním :-)Hlavně zdraví to je na prvním místě jelikož koupit se nedá!

    OdpovědětVymazat
  19. I já mám ráda podzim, ale spíše takové to babí léto, kolem 15 stupňů, sluníčko, jakmile jsou deště, líbí se mi to za oknem, při stole, ale nebaví mě celé dny polehávat s čajem a svíčkou, číst si, či si pouštět filmy, raději trávím čas venku, vymýšlím výlety po venku, ale v dešti se to nedá... proto pro mě za poslední dobu vítězí léto. Ale co se týká atmosféry tak za mě vede a pak Vánoce! :) Já jsem před pár lety, ehm možná před rokem psala celkem obsáhlý článek o Halloweenu na blogu a ono se tu úplně s dušičkami nevylučuje, v podstatě jde původně o téměř totožný svátek, jen jinak pojatý... :) A navíc jsem hodně prozápadní, takže miluji vše dýňové, oranžové ať už v dekoraci v jídle. Závidím ti čaj se skořicí, já skořici moc nemůžu :/

    Somethingbykate

    OdpovědětVymazat
  20. V každém ročním období je něco, co mě nadchne. Spíš jsem schopna odpovědět: Proč mám ráda podzim? Pro jeho počáteční barvy, pomalé zklidnění tempa, pro jeho slohu, abych doma v teple mohla roztát při sklence, atd atd atd...:)

    OdpovědětVymazat
  21. Čím jsem starší, tím víc mi podzim nevadí, ale nejradši mám léto. I když každé roční období má svoje kouzlo a u podzimu mne baví, od té doby co fotím, právě ty barvy. A také, když je venku nevlídno, zalézt pod deku, zapálit si svíčky a mít chvilku času pro sebe. Třeba na nějaký hezký film. :o)
    Přeji krásné podzimní dny, D.

    OdpovědětVymazat
  22. Já podzim moc ráda nemám, pravděpodobně ho mám spojený s tím, že většina blízkých odcházela v podzimních dnech. Ale v těch opravdu chmurných dnech, většinou v listopadu, což je paradoxně měsíc mého narození a měla bych ho mít ráda. Nějak prostě nemám. Ovšem ten barevný začátek podzimu se mi líbí, ten ještě trávíme na chatě na zahradě a procházkami v lese, to je fajn ☺☺☺

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula