Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 192 Muž z chatrče

 Autor: Martin Goffa

Žánr: Krimi

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Novinář Marek Vráz, kterému nikdo neřekne jinak než Terence, se jednoho krásného květnového dne vydá ke své kamarádce kadeřnici Kamile. Chce si nechat upravit účes, nakonec ale vše dopadne jinak.

Kamile se totiž ozvala policie s tím, že její nevlastní bratr, kterého neviděla více než deset let, byl nalezen mrtvý v bezdomovecké kolonii na okraji Ústí ve staré chatrči. Případ vypadá na první pohled zcela jasně. Vašek Král měl v krvi více než dvě promile, a nešťastnou náhodou upadl a praštil se do kamen. 

Kamila poprosí Marka, aby ji doprovodil k identifikaci bratra. Ten sice není moc nadšený, ale přeci nenechá kamarádku na holičkách. Jenže ono to celé dopadne úplně jinak. Po návštěvě pitevny je Kamila podivně rozklepaná a vyděšená, a Marek záhy zjistí proč. Mrtvý totiž nebyl Vašek, ale někdo úplně jiný, kdo se mu snad vzdáleně podobá. Proč u sebe měl tedy Vaškovy doklady, a znamená to tedy, že je dávno mrtvý i on? Samotná pitva byla také hodně zvláštní. Proč udělal patolog při pitvě u jedné z položek významný otazník?

Marek by nebyl ten správný novinář, aby se v celé věci nezačal pořádně šťourat. Jenže vůbec netuší, jak vysokou hru rozehrál, a jaké to pro něj může mít následky. Při pátrání po identitě neznámého muže se dostane na kloub velkým podvodům, které se odehrávaly těsně po převratu. Jak do toho všeho může zapadat neznámý muž? 

Marek začne mít pocit, že někdo opravdu moc nechce, aby celé té věci přišel na kloub. Už se nemůže spoléhat ani na přátele v policejních kruzích, protože se zdá, že neviditelná chapadla jeho nepřátel sahají opravdu všude...

Podaří se nakonec Markovi celou záhadu vyřešit, a zjistí nakonec i to, co se stalo s Kamiliným bratrem?

Hodnocení: Tuto knížku mi doporučila při mé minulé návštěvě paní knihovnice. Ví totiž, že knížky od Goffy hltám jedním dechem - nejvíce jsem si oblíbila sérii se sympatickým detektivem Mikem Syrovým - ale i pár samostatných titulů. Právě ale příběhy Mika Syrového se mi líbily úplně nejvíce, dokonce jsem si objednala z internetu zatím poslední titul, protože předchozí pokračování skončilo dost otevřeně, a každý čtenář mi dá jistě za pravdu, že je nepříjemné neznat konec!

Paradoxně nakonec i to pokračování skončilo... Zvláštně, takže jsem z toho byla tenkrát pěkně rozpolcená. 

Tato knížka se mi ze začátku četla dobře. Příběh se odvíjel rychle, měl zajímavý spád, a u čtení jsem se opravdu nenudila. Navíc hlavní hrdina Marek "Terence" oplývá velkou dávkou sarkasmu a humoru, a v lecčem mi připomínal právě Mika Syrového. Jedná se o naprosto pohodového a přímého chlápka, žádný vyumělkovaný knižní hrdina, kterými se to někdy v románech jen hemží.

Asi tak za půlkou knížky to ale začalo být horší. Knížka se často v některých pasážích vracela do minulosti, ale nejhorší bylo to, že jsem netušila, kdo ty části vlastně vypráví. Na konci mi to bylo samozřejmě už jasné, ale mátlo mě to, i když na druhou stranu to v sobě mělo notnou dávku napětí a tajemna.

A musím vypíchnout i další věc - díky této knize jsem se dozvěděla o jednom z největších podvodů po revoluci, o tom, jak bylo hrozně lehké jen tak si ulít někam miliardu či dvě, a vlastně se to dělo s posvěcením státu, který nebyl dlouho schopný s tím něco udělat a ošetřit to odpovídajícím zákonem. Je velká škoda, že se o těchto věcech dnes moc neví a nemluví.

Celkové hodnocení je tentokrát lehce průměrné, Goffa má lepší detektivní romány, tento se řadí k těm trošku horším, ale i tak se jedná o pohodové nenáročné čtení, ideální na klidný večer. Pokud máte rádi krimi, tuto knížku Vám můžu doporučit, třeba budete hodnotit výše, než já!

A co Vy? Četli jste tuto detektivku? Nebo ne? Znáte sérii s Mikem Syrovým? Nebo jste četli jinou knížku od Martina Goffy? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Muž z chatrče - Martin Goffa | Databáze knih

Komentáře

  1. Dobré detektívky mám rada ale radšej si pozriem filmové spracovanie, na čítanie som v posledné roky akosi lenivá. Momentálne chodí v telke Hercule Poirot, komisár Megret, Colombo ... toto pozerám pravidelne. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na Poirota a Columba také vždycky mrknu ráda, tito hrdinové jsou prostě nesmrtelní :)

      Vymazat
  2. Priznám sa, že o autorovi ani o knihe som ešte nepočula, takže ďakujem za rozšírenie obzorov :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Četla jsem asi dvě knihy od tohoto autora, ale příliš mě nezaujaly. Tím nechci odrazovat ostatní čtenáře.

    OdpovědětVymazat
  4. O knížce vím, ale už jak jsem ji viděla v předprodeji, přiznám se, že mě moc nezaujala.

    OdpovědětVymazat
  5. Detektivky z tohoto období moc nemusím.

    OdpovědětVymazat
  6. Já také detektivky nemusím :-)Raději si přečtu od Danielle Steelové, Betty Mahmoodyové, Colleen McCulloughové:-)))

    OdpovědětVymazat
  7. Detektivky mám ráda a možná by se mně knížka líbila.Od autora jsem nic nečetla,čtu hodně od zahraničních spisovatelů.Teď jsem si přinesla z knihovny tři knížky od Robina Cooka,doma jich mám ve své knihovně šest.Jsou do detektivní a hodně napínavé příběhy z lékařského prostředí.
    Měj hezké dny babího léta

    OdpovědětVymazat
  8. Toho autora jsem ještě nečetla, ale co není, může být...

    OdpovědětVymazat
  9. Knihu jsem nečetla a dokonce ani nic od tohoto autora. Krimi mám ráda, poprosím manžela, aby se po tomto autorovi poohlédl v knihovně. Děkuji za inspiraci.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula