Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 191 Psí cesta

 Autor: W. Bruce Cameron

Žánr: Román, Rodinný

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Jeden pes se může narodit několikrát za sebou, aby dospěl k tomu, jaké je vlastně jeho poslání, a shledal se se svým prvním a nejlepším páníčkem. 

A právě to se stalo Buddymu. Tento pejsek vystřídal několik životů, pokaždé jako jiný pes, a konečně dospěl ke svému cíli. Po dlouhé době našel Ethana, prvního a nejmilovanějšího páníčka. A Buddy měl to štěstí, že svého pána doprovodil na jeho poslední cestě. Splnil tedy své poslání, a může v klidu odejít do psího nebe.

Jaké je ale pejskovo překvapení, když se znovu probudí jako malé štěňátko! A tentokrát jako kříženka Molly. Proč se pejsek znovu narodil? Jaké může být jeho další poslání? A v tom ho to napadne. Musí dávat přeci pozor na malou vnučku Clarity, Ethanova vnučka je ještě moc malá, ale než se k ní Molly dostane, pěkně povyroste.

Molly se octne v útulku, a odtud si ji domů odnese právě Clarity. Štěstí má i Mollyin bratr Rocky, protože toho si zase adoptuje Claritin kamarád Trent. Clarity neřekne nikdo jinak než CJ. Jenže mladá dívka to nemá vůbec jednoduché. Vyrůstala bez otce, jen s panovačnou a chladnou matkou Glorií, která myslí jen na peníze a luxusní oblečení. CJ musí tedy Molly před matkou schovávat, což se jí podaří jen krátce. Mezi dcerou a matkou vypukne velká hádka, nakonec má ale Molly svolení zůstat.

Jenže Gloria nemá pejska vůbec ráda. Chová se k němu chladně, nikdy jej nepohladí, ani nepronese vlídné slovo. Ne že by to Molly vadilo, má přeci svou milovanou CJ!

Jenže Clarity je tak trochu průserářka. Nešťastnou náhodou se připlete k jednomu incidentu ve škole, a skončí v polepšovně. Molly nic nechápe, neví, kam zmizela její páníčka, a ze všeho nejvíce jí chybí láska.

Když se CJ konečně vrátí, nic už není jako dřív, a Molly bohužel nešťastnou náhodou přijde o život. Narodí se ale znovu, jako voříšek Tobby, a vydává se znovu za cestou za tou jedinou osobou, na které mu záleží, na CJ...


Přikládám trailer k filmu, který byl podle knihy natočen. Tento film jsem neviděla, první díl ano, a hned podle traileru můžu říci, že se v některých věcech od knihy dost liší.

Ale to nemusí být na škodu, ne? Na československé databázi má film jednaosmdesát procent, což je skvělé hodnocení, určitě se musím na film v brzké době podívat.

Hodnocení: Hned po přečtení Psího poslání mi bylo jasné, že si musím přečíst i druhý díl, protože knížka mě uchvátila a já byla opravdu zvědavá, co bude dál. Psí cesta navazuje tam, kde skončil první díl, ale pokud jste nečetli jedničku, nebudete se nijak zvlášť ztrácet v ději. Jedná se o volné pokračování.

Při čtení jsem se bavila, autor píše jednoduchým stylem, který je ale čtenáři hodně blízký. 

Co si asi myslí pes o lidech, o světě kolem sebe? Cameron je takový psí psycholog, musí mít pejsky a potažmo i zvířátka moc rád. 

Kniha má téměř tři sta stran, ale já ji měla za dva dny přečtenou. Bohužel hodnotím trochu slaběji než první díl, pořád se ale jedná o kvalitní četbu o pejscích a jejich strastech a slastech. Vadily mi místy až trochu moc nelogické posuny v ději, zvláštní náhody, jak se pejsek vždycky dostal k CJ, ale je fakt, že knížka je jenom knížka, s realitou nemusí mít samozřejmě mnoho společného. Ale zkrátka, některé věci byly moc násilím našroubovány na sebe, aby fungovaly.

První díl byl hodně zaměřený na psí život, a ten druhý zase na ten lidský. Hodně se setkáváme s postavou CJ, a bylo zajímavé číst psí myšlenky, které se týkaly například poruchy příjmu potravy. Co si může takový pejsek myslet o tom, že se někdo nají, a pak následně jídlo dobrovolně vyzvrací? Pro zvíře přeci musí takové chování naprosto nepochopitelné. 

Ale co je zde opět krásně popsáno, je ta čistá psí láska. Pejsek vás bude vždycky milovat, a to takovou láskou, kterou my, lidé nedokážeme pochopit, ale můžeme ji pejskovi oplácet jak nejvíce to jde.

Jsem z tohoto pokračování tak trochu na rozpacích. Kdyby zůstal Cameron jen u jedné knihy a nepsal pokračování, asi by se nic nestalo. Ale i tak hodnotím vysoko. Závěr knížky byl dojemný, ale nezasáhl mě tak jako první díl, tam jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se.

Pokud máte rádi zvířátka, a hlavně pejsky, a chcete si přečíst něco pohodového, je tato knížka přesně pro Vás!

A co Vy? Četli jste tuto knížku, nebo první díl? A viděli jste film? Co myslíte, jak moc se liší knižní předloha a film? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Psí cesta - Bruce W. Cameron | Knihy Dobrovský

Komentáře

  1. Mně se obě knihy velmi líbily. Filmově jsem první díl viděla, druhý bohužel ne, ale taky bych to ráda napravila. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já u takovýhle knížek vždy bulím,dojímá mě to.Jsme psí rodina,máme několik psů.ne přímo my,to má syn,ale rodina dcery.Často je i hlídám.Film jsem viděla.
    Měj hezké dny Ellis

    OdpovědětVymazat
  3. První díl jsem přečetla s chutí a po pokračování se podívám.

    OdpovědětVymazat
  4. No psát přesvědčivě a uvěřitelné o tom, co si myslí pes, (i když je to samozřejmě fikce, nic o tom nevíme, ale abychom si řekli, že by to tak mohlo být) je docela umění...

    OdpovědětVymazat
  5. Film jsem neviděla, ani knížku jsem nečetla, ale o hafanech se mi líbí všechno :). Tedy, s výjimkou toho, když po nich jejich páníčkové venku neuklízejí. To se mi nelíbí ani trochu..

    OdpovědětVymazat
  6. Nemám rada smutné príbehy - hlavne keď sa jedná o zvieratká. Knižku som nečítala, zato pravidelne pozerám v telke dokumenty o všetkej faune. ☺

    OdpovědětVymazat
  7. Pane jo zajímavá knížka. Jak se říká, lidská mysl je nevyzpytatelná. Bohužel by mě nic takového podobného napsat nenapadlo. Jak jsem si tuhle recenzi přečetla, je to zajímavé. Sice velký nadšenec pejsků nejsem, ale děj knížky mě zaujal.

    OdpovědětVymazat
  8. Mě stačilo vidět trailer a brečela jsem. Tohle je na mě moc smutné, asi bych rozmáčela knihu, kdybych to četla :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js