Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 191 Psí cesta

 Autor: W. Bruce Cameron

Žánr: Román, Rodinný

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Jeden pes se může narodit několikrát za sebou, aby dospěl k tomu, jaké je vlastně jeho poslání, a shledal se se svým prvním a nejlepším páníčkem. 

A právě to se stalo Buddymu. Tento pejsek vystřídal několik životů, pokaždé jako jiný pes, a konečně dospěl ke svému cíli. Po dlouhé době našel Ethana, prvního a nejmilovanějšího páníčka. A Buddy měl to štěstí, že svého pána doprovodil na jeho poslední cestě. Splnil tedy své poslání, a může v klidu odejít do psího nebe.

Jaké je ale pejskovo překvapení, když se znovu probudí jako malé štěňátko! A tentokrát jako kříženka Molly. Proč se pejsek znovu narodil? Jaké může být jeho další poslání? A v tom ho to napadne. Musí dávat přeci pozor na malou vnučku Clarity, Ethanova vnučka je ještě moc malá, ale než se k ní Molly dostane, pěkně povyroste.

Molly se octne v útulku, a odtud si ji domů odnese právě Clarity. Štěstí má i Mollyin bratr Rocky, protože toho si zase adoptuje Claritin kamarád Trent. Clarity neřekne nikdo jinak než CJ. Jenže mladá dívka to nemá vůbec jednoduché. Vyrůstala bez otce, jen s panovačnou a chladnou matkou Glorií, která myslí jen na peníze a luxusní oblečení. CJ musí tedy Molly před matkou schovávat, což se jí podaří jen krátce. Mezi dcerou a matkou vypukne velká hádka, nakonec má ale Molly svolení zůstat.

Jenže Gloria nemá pejska vůbec ráda. Chová se k němu chladně, nikdy jej nepohladí, ani nepronese vlídné slovo. Ne že by to Molly vadilo, má přeci svou milovanou CJ!

Jenže Clarity je tak trochu průserářka. Nešťastnou náhodou se připlete k jednomu incidentu ve škole, a skončí v polepšovně. Molly nic nechápe, neví, kam zmizela její páníčka, a ze všeho nejvíce jí chybí láska.

Když se CJ konečně vrátí, nic už není jako dřív, a Molly bohužel nešťastnou náhodou přijde o život. Narodí se ale znovu, jako voříšek Tobby, a vydává se znovu za cestou za tou jedinou osobou, na které mu záleží, na CJ...


Přikládám trailer k filmu, který byl podle knihy natočen. Tento film jsem neviděla, první díl ano, a hned podle traileru můžu říci, že se v některých věcech od knihy dost liší.

Ale to nemusí být na škodu, ne? Na československé databázi má film jednaosmdesát procent, což je skvělé hodnocení, určitě se musím na film v brzké době podívat.

Hodnocení: Hned po přečtení Psího poslání mi bylo jasné, že si musím přečíst i druhý díl, protože knížka mě uchvátila a já byla opravdu zvědavá, co bude dál. Psí cesta navazuje tam, kde skončil první díl, ale pokud jste nečetli jedničku, nebudete se nijak zvlášť ztrácet v ději. Jedná se o volné pokračování.

Při čtení jsem se bavila, autor píše jednoduchým stylem, který je ale čtenáři hodně blízký. 

Co si asi myslí pes o lidech, o světě kolem sebe? Cameron je takový psí psycholog, musí mít pejsky a potažmo i zvířátka moc rád. 

Kniha má téměř tři sta stran, ale já ji měla za dva dny přečtenou. Bohužel hodnotím trochu slaběji než první díl, pořád se ale jedná o kvalitní četbu o pejscích a jejich strastech a slastech. Vadily mi místy až trochu moc nelogické posuny v ději, zvláštní náhody, jak se pejsek vždycky dostal k CJ, ale je fakt, že knížka je jenom knížka, s realitou nemusí mít samozřejmě mnoho společného. Ale zkrátka, některé věci byly moc násilím našroubovány na sebe, aby fungovaly.

První díl byl hodně zaměřený na psí život, a ten druhý zase na ten lidský. Hodně se setkáváme s postavou CJ, a bylo zajímavé číst psí myšlenky, které se týkaly například poruchy příjmu potravy. Co si může takový pejsek myslet o tom, že se někdo nají, a pak následně jídlo dobrovolně vyzvrací? Pro zvíře přeci musí takové chování naprosto nepochopitelné. 

Ale co je zde opět krásně popsáno, je ta čistá psí láska. Pejsek vás bude vždycky milovat, a to takovou láskou, kterou my, lidé nedokážeme pochopit, ale můžeme ji pejskovi oplácet jak nejvíce to jde.

Jsem z tohoto pokračování tak trochu na rozpacích. Kdyby zůstal Cameron jen u jedné knihy a nepsal pokračování, asi by se nic nestalo. Ale i tak hodnotím vysoko. Závěr knížky byl dojemný, ale nezasáhl mě tak jako první díl, tam jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se.

Pokud máte rádi zvířátka, a hlavně pejsky, a chcete si přečíst něco pohodového, je tato knížka přesně pro Vás!

A co Vy? Četli jste tuto knížku, nebo první díl? A viděli jste film? Co myslíte, jak moc se liší knižní předloha a film? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Psí cesta - Bruce W. Cameron | Knihy Dobrovský

Komentáře

  1. Mně se obě knihy velmi líbily. Filmově jsem první díl viděla, druhý bohužel ne, ale taky bych to ráda napravila. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já u takovýhle knížek vždy bulím,dojímá mě to.Jsme psí rodina,máme několik psů.ne přímo my,to má syn,ale rodina dcery.Často je i hlídám.Film jsem viděla.
    Měj hezké dny Ellis

    OdpovědětVymazat
  3. První díl jsem přečetla s chutí a po pokračování se podívám.

    OdpovědětVymazat
  4. No psát přesvědčivě a uvěřitelné o tom, co si myslí pes, (i když je to samozřejmě fikce, nic o tom nevíme, ale abychom si řekli, že by to tak mohlo být) je docela umění...

    OdpovědětVymazat
  5. Film jsem neviděla, ani knížku jsem nečetla, ale o hafanech se mi líbí všechno :). Tedy, s výjimkou toho, když po nich jejich páníčkové venku neuklízejí. To se mi nelíbí ani trochu..

    OdpovědětVymazat
  6. Nemám rada smutné príbehy - hlavne keď sa jedná o zvieratká. Knižku som nečítala, zato pravidelne pozerám v telke dokumenty o všetkej faune. ☺

    OdpovědětVymazat
  7. Pane jo zajímavá knížka. Jak se říká, lidská mysl je nevyzpytatelná. Bohužel by mě nic takového podobného napsat nenapadlo. Jak jsem si tuhle recenzi přečetla, je to zajímavé. Sice velký nadšenec pejsků nejsem, ale děj knížky mě zaujal.

    OdpovědětVymazat
  8. Mě stačilo vidět trailer a brečela jsem. Tohle je na mě moc smutné, asi bych rozmáčela knihu, kdybych to četla :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula