Přeskočit na hlavní obsah

Zážitky z MHD

Každý všední den, pokud jedu do školy nebo na praxi se dopravuju autobusem.
A někdy se nestačím divit, co všechno se tam odehrává.
Většinou sedávám na sedadle za řidičem, za mnou je sedadlo pro čtyři cestující, přičemž dva sedí naproti sobě.
Zrovna asi před měsícem jela sousedka, která bydlí vedle mého bratra.
Když jezdím v pět hodin, většinou jezdí se mnou a seděla zrovna hned za mnou.
Přes celý autobus pomlouvala mého bratra, jak je skoro pořád v práci, jak se nevěnuje dětem a manželce.
Neříkám, že můj bratr je zrovna svatý, ale vím, že tyhle věci zrovna pravdivé nejsou.
Tak jsem vstala, vysvětlila paní, ať nebere mého bratra do pusy, že se mi její chování nelíbí.
Já osobně nikdy v autobuse s nikým "nedrbu." Připadá mi to ubohé.
Sousedka sklapla, omluvila se a celou jízdu autobusem mlčela. Dobře jí tak.
Když mi bylo asi tak deset, jezdila jsem každý čtvrtek do kroužku malování.
Bydlím na vesnici, město je vzdálené pět kilometrů, což znamená desetiminutovou jízdu.
Seděla jsem na lavičce u zastávky a znuděně koukala na auta. Přisedla si ke mě paní asi kolem čtyřicítky.
Hned mě zarazil její zápach - alkohol, cigarety, a ještě něco mnohem horšího.
Začala na mě sahat a křičet, že jsem její dcera, že spolu pojedeme na dovolenou...
Měla jsem strach, začala jsem plakat a srdce mi bilo jako zvon. Kamarádky které stály opodál se celé situaci jen smály.
S odstupem času bych se smála asi taky, jenže já byla tenkrát hrozně bojácná a neuměla se pořádně bavit s lidmi.
Mé cesty autobusem na internát vzdálený padesát kilometrů byly ze začátku utrpením.
Celý měsíc jsem pravidelně plakala na zastávce, kam mě vyprovázeli rodiče, a to posléze pokračovalo i v autobuse.
Cesta tam mi připadala hrozně dlouhá, a páteční cesty domů naopak krátké. Zvláštní.
V těch dálkových autobusech mě vždycky vytáčeli mí mladí vrstevníci, kteří se cpali dopředu, kolikrát hrubě odstrčili důchodce s berlemi.
Pravidelně jsem tam čekala o hodinu dříve, ale nikdy jsem se necpala (je pravda, že několikrát se na mě někdo tak namačkal, že jsem i upadla), a pouštěla jsem starší dopředu. Což dělám dodnes.
Nejvíce mi v autobuse vadí opilí lidé. Když můj přítel ještě pil a jeli jsme ze zábavy, kolikrát jsem se za jeho chování styděla.
Křičel, zpíval, osahával mě... Naštěstí jsou ty časy dávno pryč.
Nejvíce mi vadí opilí a vulgární cestující.
Ale dají se tu navázat i nová přátelství. Už měsíc si ke mě sedá asi třicetiletá paní a povídáme si o počasí a politice.
A já jsem za to moc ráda.
A jaké jsou Vaše zážitky z MHD? Máte zkušenost s vulgaritami? Napište mi do komentářů! Děkuji za přečtení, přeji pěkný den, Vaše Eliss ♥
Výsledek obrázku pro autobus veolia

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js