Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 186 Casper, kocour cestující autobusem

            Casper (cat) - Wikipedia
Autor: Susan Findenová
Žánr: Autobiografický
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Susan a její manžel Chris celý život milují kočky. Často se stěhují, a vždy se snaží najít vhodný domov pro sebe a své kočičí miláčky - vždy jich mají minimálně pět.
Susan často navštěvuje kočičí útulky a většinou z nich neodejde s prázdnou. 
Casper byl však kocourek v tolika ohledech vyjímečný, že o něm Susan napsala knihu.
Caspera si jednoho dne přinesla Susan právě také z útulku - jméno dostal proto, že hned první den u svých nových paničků zmizel jako duch.
Casper bylod začátku velmi svérázný kocour - byl velice nezávislý, a často mizel na dlouhé hodiny někam pryč.
Jaké bylo ale Susanino překvapení, když jednoho dne při cestě autobusem do práce zjistila, že Caspera znají v širokém okolí!
Susan málem trefil šlak, když zjistila, že její kocour pravidelně jezdí autobusem, a dokonce preferuje jednoho autobusového dopravce před jiným! A vysmátý řidič Susan oznámil, že dokonce zasedla jeho místo, kde pravidelně sedává!
Casper však nejezdí jen autobusem. Znají ho v lékárně, kde má své vyhrazené křeslo, a dokonce i v ordinaci u lékaře!
Při nastupování do autobusu je Casper velice ukázněný - poctivě stojí ve frontě, a nepředbíhá! 
Kocourek se stane brzy známým po celém městě, a jeho sláva přesáhne hranice Anglie. 
Hodnocení: Knížku by si měli přečíst všichni milovníci koček. Já mám sice doma pejska, přesto mě knížka velmi bavila, a na konci jsem byla opravdu dojatá a rozbrečela jsem se.
Autorka není žádná spisovatelka, s knížkou jí pomáhala právě jedna spisovatelka, ale přesto je knížka čtivá, protože je psána od srdce.
Knížka má sto osmdesát stránek, přečetla jsem ji za dva dny - výhodou jsou i velká písmena, celý příběh jsem zhltla jako malinu, a zahřál mě u srdce.
Jak Susan sama podotýká, v záplavě špatných zpráv si každý rád přečte příběh o kocourkovi, který rád jezdil autobusem.
Kniha je doplněna i fotografiemi Susan a jejich kočičích miláčků, samozřejmě na nich převažuje Casper. Dovedu si představit, že by knížka mohla být i zfilmována, bylo by to určitě pěkné čtení!
A co Vy? Máte rádi knížky o zvířatech? A četli jste tuto? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Casper je miláček. Ale když je sám, vyhledává potíže!

    OdpovědětVymazat
  2. Knihu znám, ale nečetla jsem. Ani mě zatím neláká :-)
    Jinak jsem ráda, že jsi mi hodila komentář na blog, abych o tobě věděla. Budu ráda, když najdu další nové blogy blogerů, které jsem sledovala :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Kniha by se mi asi líbila.Kočky miluju jednu máme doma.

    OdpovědětVymazat
  4. Páni, to zní přesně jako knížka pro mě :-) Muselo to být skutečně půvabné čtení, to, že kocour preferuje jednoho autobusového dopravce před jiným mě tedy dostalo :-D
    Vítej na nové adrese a ať ti to píše! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Měli jsme kocoura a zvíře doma potěší, chystáme se pořídit si nového..

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula