Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 07 Holčička, která měla ráda Toma Gordona

Autor: Stephen King
Žánr: Horor, drama
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Trisha McFarlandová vyráží se svou mámou a bratrem Péťou na výlet do lesů západního Maine.
Máma se s Péťou háda celou cestu v autě a dokonce i poté, co vystoupí. Je totiž v pubertě a dost trpí rozvodem rodičů a odloučením od otce.
Když si Trisha odběhne do křoví ulevit, ani jeden z nich si jí nevšímá, natolik jsou zabraní do hádky.
Po cestě zpátky se rozhodne jít zkratkou zpátky na pěšinu, ab si ušetřila cestu. Jenže to tam nezná, a domnělá zkratka se tam vůbec nevyskytuje.
Zjistí, že se ocitla v lese, a najednou neví, jak zpátky.
Má u sebe jen batůžek s pláštěnkou, chipsy, sendvič a walkman se sluchátky.
Najde devítiletá holčička co nejrychleji cestu zpátky, a nebo ji dostanou hrůzy lesa?
Hodnocení: Na cbdb.cz je uveden v žánru horor, já bych ale knížku viděla spíš jako drama, protože hororové prvky v ní neshledávám.
Ale je to velmi dobré drama!
Knihy od Kinga mám čím dál tím více ráda a vyhledávám je. Líbí se mi jeho sugestivní styl psaní.
Knížka má 188 stran a já ji přečetla za dva dny, což je u mě úspěch.
Bavila mě ponurá atmosféra, putování lesem, strach hrdinky ( já osobně bych nedokázala nic z toho co ona, nejspíš bych okamžitě zešílela hrůzou ).
Představte si že byste se tam někde sami ocitli, ztracení. Jak byste se chovali? Popřečtení knížky o tom musím pořád přemýšlet, protože člověk toho vydrží asi opravdu hrozně moc, když musí.
Konec mě překvapil, ale víc už neprozradím.
A co Vy? Četli jste tuto knihu, nebo se na ni chystáte? Děkuji za přečtení a komentáře, Vaše Eliss ♥
Související obrázek

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula