Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 03 Žena v černém

Autor: Susan Hillová
Žánr: Horor
Mé hodnocení: 50%
Obsah: Arthur Kipps je mladý londýnský právník který je vyslán do městečka Crythin Gifford, aby se zůčastnil pohřbu a vyřídil poslední vůli paní Drablowové. Ocitá se v jejím Domě u Úhořího močálu, který na něj dýchne tajemnou atmosférou.
Při pohřbu poprvé spatří onen přízrak - ženu v černém.
Postupně se dozvídá příběh matky, která zešílela žalem po té, co jí zemřelo jediné ditě, které ani nemělo možnost se dozvědět, že je jeho matka.
Od té doby v domě straší - různý rachot, převržený nábytek a hračky.
Ale to nejhorší Artura teprve čeká - a postihne ho ve chvíli, kdy to bude nejméně čekat.
Hodnocení: Knížka se mi líbila tak napůl. Velmi se mi líbila atmosféra staré Anglie, její pošmourno a tajemná atmosféra. Hororové prvky jsou popsány skvěle, bohužel mi připadá, že je jich málo.
Kniha má pouhých 143 stran a než se začne něco dít, je skoro konec.
Ale na druhou stranu tu je perfektní závěr, který jsem vážně nečekala.
Takže knížku už si podruhé nepřečtu, a za pár dní asi i zapomenu, o čem pořádně byla.
Líbila se Vám dnešní recenze? Souhlasíte se mnou, nebo ne? Díky za komentáře a přečtení, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Hrachajdice23. července 2020 v 3:59

    Nejdřív jsem viděla film a až pak jsem jako dárek dostala tuhle knížku . Máš pravdu,že tomu něco chybělo. A tím,že jsem viděla první film a hlavní postava byl "Harry Potter " , už tím ta knížka u mě šla dolů , protože jsem si ten obličej představila i u čtení Nemusím ho .

    OdpovědětVymazat
  2. Eliss23. července 2020 v 10:30

    "Harryho Pottera nemusím, něčím mě vždycky iritoval :D Je spousta lepších hororů než Žena v černém :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...
13 komentářů
Další informace

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...
15 komentářů
Další informace

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...
6 komentářů
Další informace