Přeskočit na hlavní obsah

Fara v Borley - nejstrašidelnější místo v Británii?

Během třicátých a čtyřicátých let v minulém století získala fara v Borley zlověstnou reputaci "nejstrašidelnějšího domu v Anglii." Tuto nenápadnou farní budovu postavili v roce 1863 na místě bývalého kláštera, jež měl za sebou temnou historii.
Povídalo se, že jeden mnich svedl místní jeptišku a plánovali spolu útěk.
Dvojice však byla dopadena - mnicha popravili a jeptišku zaživa zazdili ve sklepě.
Výsledek obrázku pro fara v borley
Prvním obyvatelem nové fary byl duchovní Bull, jenž u ní postavil altán s výhledem na stezku známou jako "Pěšina jeptišky."
Odtud občas vídal zhmotnění plačící ženy, která bloudila zahradou. Bull často zval své přátele, aby pozorovali ducha s ním, ale většina to nevydržela. A pokud už u něj nějací přátelé přespali, poté, co spatřili mlhavou tvář, která je pozorovala z okna ložnice, rychle svou návštěvu zkrátili.
Bullovy dcery a syn pravidelně vídali ducha i za bílého dne, jak se procházel po trávníku, ale kdy se k nim posléze přidal průzračný kočár, rozhodli se odstěhovat.
Ne tak sám duchovní, který v domě v roce 1892 zemřel.
Na konci dvacátých let minulého století se do domu nastěhoval Eric Smith s manželkou, kteří se nad strašidelnými jevy před koupí domu jen usmívali.
Po dvou letech však pozvali slavného lovce duchů Priceho.
Ten byl svědkem temných kroků na místech, kde nikdo nebyl, vzduchem začaly létat předměty a paní Smithová byla dokonce duchem stažena z postele.
Dům byl očištěn dokonce i vymítačem - bohužel to nemělo žádný účinek.
Po domě se hlasitě ozývala hudba a zvonily zvony... Smithovi nakonec dům opustili.
Fara nakonec shořela v roce 1939 - požár měl údajně předpovědět duch na spiritistické seanci o jedenách měsíců předtím.
Mezi plameny měly jít vidět přízraky a pohybující se tvář jeptišky.
Temná kapitola fary v Borley tak byla tímto nadobro uzavřena...
Výsledek obrázku pro fara v borley

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...