Knižní recenze 432 Pád

 Autor: Jozef Karika

Žánr: Horor, Thriller, Mysteriózní 

Mé hodnocení: 60%

Obsah: Březen 2020. Čerství snoubenci Anna a Richard se narychlo vrací z Edinburghu do Bratislavy. Zprávy, týkající se pandemie covid-19, se zdály být opravdu čím dál horší, a tak se partneři raději rozhodli vrátit se co nejdříve domů. A podařilo se jim stihnout repatriační let, jeden z posledních, které slovenská vláda pro své občany zajistila. 

Jenže Anně jsou zprávy ze světa tak nějak aktuálně celkem fuk. Vznáší se na svém obláčku štěstí. Richardova žádost o ruku nemohla být romantičtější. Artušovo sedlo je překrásná hora nad městem, kde se nabízejí opravdu úchvatné výhledy. A právě tady Richard před svou milovanou poklekl a požádal ji o ruku. Dojatá a šokovaná Anna souhlasila, a ještě teď obdivuje nádherný prsten s diamantem, který jí trůní na prsteníku. 

Co víc si může ke štěstí přát? Vznáší se na svém obláčku zamilovanosti a jen trochu ji kazí fakt, že museli odletět neplánovaně o pár dní dřív. Ale let je poloprázdný, takže oba budou mít jistě soukromí víc než dost... Richard je jen mírně nervózní - nesnáší létání, hlavně vzlety pro něj bývají nejhorší, ale co by pro Annu neudělal. Jako bezpečnostní technik si je moc dobře vědom všech rizik, ke kterým potencionálně může dojít. 

Těsně před odletem se v letadle objeví mladík. Dvacátník, černé vlasy i vousy, bledá tvář. Působí ztraceně a vyděšeně. Požádá Annu, zda si k nim může přisednout. Richard se chystá rázně odmítnout, ale Anna je rychlejší. Chtějí mít teď opravdu soukromí, takže mladíka odkáže o několik sedadel dál. Má přeci na letence, kde má sedět... Mladík poslechne, představí se jako Erik, Anna se mu tedy představí pod falešným jménem - to je její finta na dotěry. 

Anna nemá zájem se s Erikem nějak blíže kamarádit, ale on je prostě šíleně dotěrný. A Anna k němu cítí na jednu stranu odpor, na druhou ji k němu něco až nevysvětlitelně přitahuje. A když se po něm za pár minut ohlédne znovu, protože něčím podivně cvaká, je překvapena. Erik drží v rukou podivný předmět - tubus - má jej zvednutý přímo před obličejem a mžourá do něj jedním okem. Annu tato zvědavost vytrhne z podivné úzkosti. A když se setká zničehonic s Erikovým pohledem znovu, má pro ni jedinou otázku: "Chceš se pobavit?" 

Erik nabízí Anně kaleidoskop, ale na vlastní riziko. Jedná se podle něj o speciální předmět - a našel si k němu sám cestu, takže teď je na Anně, aby jej vyzkoušela. Ta nechce, předmět je jí odporný, stejně jako jeho majitel, ale zase je jím podivně přitahována. Proto jej mechanicky zvedne k očím, zatočí, a... Víc si nepamatuje. 

Když se znovu probudí, vůbec netuší, kolik času mezitím uběhlo. A ani neví, co vlastně v tubusu viděla. Jakoby jí něco totálně vymazalo paměť. A tak není nic lepšího než se pořádně přitulit k Richardovi a tím se zbavit podivného pocitu. Erik taky spí, jak zjistí periferním pohledem, takže všechno je v pořádku. Jen Richard usnul opravdu tvrdě, přes hlavu si dokonce přetáhl svou větrovku. Když ji Anna pomalu odsune s tím, že svého milého probudí pořádným polibkem, strne hrůzou. 

Richard je mrtvolně bledý, má opuchlou tvář, fialové skvrny na tvářích, a vše dokreslují smrtelně bledé rty. Richard je mrtvý, někdo nebo něco jej uškrtilo a to dost brutálně. Na tváři má podlitiny, škrábance, odřeniny, zbarvené modře a fialově... Anna ječí hrůzou, ale v tom se jakési stvoření objevuje i za ní. Jenže se nemůže otočit, je jako paralyzovaná, dočista znehybněná. 

"Když se bojíš, tak tě zabiju," ozve se hlas. A následuje fyzická bolest horší, než jakou si lidská mysl dovede představit. Křupající obratle, nakonec zlomený vaz. Je konec? Jenže pak se Anna s jekotem probouzí. Richard sedí vedle ní, vše je v pořádku. Jednalo se jen o noční můru, jakousi spánkovou paralýzu. 

Jenže tohle všechno je jen začátek. Kaleidoskop má totiž velice temnou historii, a kdo se do něj jednou podívá, je odsouzen k pronásledování neznámým mužem a spánkovou paralýzou, kde není možné už rozeznat, co je skutečnost, co je sen, kde je přesně hranice mezi těmito dvěma světy, a jediné, na co se člověk může spolehnout, je pád. Co vše se odehraje během letu do Bratislavy? 

Život je jako neustále se točící kaleidoskop - stačí malá změna a všechny vzory se přeskupí. 

Hodnocení: Od Jozefa Kariky, rodáka ze slovenského Ružomberoku, jsem před lety četla naprosto úžasný horor Trhlina. Prve jsem tedy viděla filmové zpracování, ale musím říct, že oboje je stejně kvalitní. A před dvěma lety byl u nás v knihovně konečně k dostání i další Karikův horor, Strach, který pojednává o zmizení malých dětí, ke kterým dochází vždy za extrémně mrazivé zimy, opravdu velmi brilantní thriller, dodnes si dovedu vybavit tu tísnivou atmosféru románu. 

Takže jsem byla velmi zvědavá na Pád. Podle anotace jsem očekávala pěkně hororovou jízdu, spánková paralýza je něco, co mě zajímá, před lety jsem měla také zkušenost, a moje kamarádka ze školy zažívala s tímto fenoménem dost nepěkné věci, několik nocí po sobě měla také ty stavy, kdy u sebe v pokoji někoho viděla, nemohla se pohnout a pohltila ji čirá hrůza. Nakonec jí pomohla "zdánlivá" maličkost. Před každým ulehnutím do postele se pomodlila, a vše přestalo. Náhoda? Nemyslím si. 

Úvod byl až přeslazeně romantický. Zasnoubení, zamilovaná mladá dvojice, idylka. Tu ale naruší podivínský Erik, přesně ten typ člověka, kterého opravdu nechce nikde za žádných okolností potkat. A když poddá Anně zdánlivě nevinnou "hračku," všechno se změní. Od toho okamžiku se rozjede několik dějových linek - dvě z minulosti - Erikův příběh o útěku z Edinburghu, a pak také Ira Douga, obě jsou svým způsobem zásadní. 

Jsou tu místy dost děsivé situace, při kterých opravdu čtenář pocítí příjemné mrazení v zádech. Ale jinak atmosféra jako taková hororová není, spíše taková civilní, škoda, protože letadlo, uzavřený prostor, tady si s tím autor mohl pořádně pohrát. Ale asi to byl jeho záměr, nevím. 

Knížkou jsem se tedy prokousávala místy těžce, moje pocity jsou hodně rozporuplné. Hodně často se skáče v ději a čase, což nevadí, ale postrádalo to tu pořádnou šťávu, švih. Vím, jak Karika píše, a tady mi přišlo, že se začíná opakovat, vykrádá sám sebe - mám ráda námět časové smyčky v knihách, ale tohle bylo strašně krkolomné, a bohužel také asi příliš uspěchané. Mohlo tu být třeba vysvětleno více o historii tubusu, ano, něco je tu načrtnuto, ale třeba v Trhlině mě historické pasáže, které byly rozvinuté, strašně bavily. 

Postavy byly vesměs všechny nesympatické, protivné, hlavně mě hrozně rozčiloval Erik. Chápu, že to měl být asi účel, ale není tu nikdo, komu bych měla potřebu fandit. Vlastně mi to časem bylo jedno, jak kdo dopadne, závěr byl už úplné "psycho," a hlavně tedy převládá rozčarování. Chápu, co tím autor chtěl asi říci, ale výsledek je neuvěřitelná spatlanina. Škoda, jestli Karika píše už jen proto, aby honem narychlo něco vydal, tak ať raději nepíše už nic. Jakoby to ani nebyl on, styl psaní je někde úplně jinde, opravdu jsem z této knihy hodně rozpačitá. 

Kdybych neviděla autorovo jméno na obálce a četla bych naslepo, ani by se mi nechtělo věřit, že toto dílo napsal on. Dávám šedesát procent, další knižní zklamání v řadě, fakt už nevím, co číst, asi klasiku, ach jo. Pokud si chcete přečíst něco od Kariky, doporučuji třeba zrovna Trhlinu, to je moc pěkné hororové čtení. Pád je ve srovnání s touto klasikou jen slabým čajíčkem...

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od Jozefa Kariky? Viděli jste film Trhlina? Nebo jste četli knihu? Jak se Vám líbil/a? Máte rádi knihy od tohoto slovenského autora? Máte chuť si přečíst Pád? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥