Přeskočit na hlavní obsah

V zemi (2021)

 Včera jsem při listování televizním programem narazila na pondělní zajímavý tip. V sekci vyhrazené pro filmový tip dne byl nadpis: V zajetí lesního ducha, a pod tím krátká anotace k snímku V zemi. A jelikož Lesní duch je moc fajn hororová klasika, rozhodla jsem se díky aplikaci sledovani.tv, kdy lze filmy a seriály sledovat zpětně, na horor podívat. 

Doktor Martin Lowery se v době pandemie vydává do hájovny, kde se setká se svými kolegy. Hájovna je hluboko v lesích, a než se může připojit ke kolegům, musí projít testy na koronavirus, dezinfekcí, a dalšími lékařskými vyšetřeními. Martin právě pracuje na projektu s doktorkou Wendellovou, který hledá způsoby, jak efektivně pěstovat plodiny pomocí studia mykorhizy. Tento pojem značí symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. 

Kolem je totiž velice neobvyklá půda, velmi úrodná. Na druhý den se Martin dozví výsledky testů. Několik měsíců rehabilitoval a byl v pracovní neschopnosti kvůli zranění, ale teď už je podle všeho zdráv. Jen před časem prodělal mykózu, ale to už by mělo být v pořádku. Nejdůležitější je ale zjištění, že nemá tolik obávaný koronavirus, a může se vydat za doktorkou Wendellovou. Společnost mu bude dělat  průvodkyně Alma.

Ovšem zvláštní je, že Olivii Wendellovou už měsíce nikdo neviděl. Komunikuje pouze prostřednictvím pošty - své poznámky jim nechává ve schránce. Další den se dvojice vydá na cestu, která by měla trvat přibližně dva dny. Martin a Alma ještě cestou nasbírají pár vzorků rostlin, a chystají se přenocovat v lese. Zatím nikoho nepotkali, ani turisty, což je vzhledem k pandemii pochopitelné, přesto to působí poněkud stísněným dojmem. 

Martin i Alma mají k dispozici vlastní stan, ale usínat takhle uprostřed lesa, kde se pohybují různí živočichové a nepříjemně křičí ptáci, není moc příjemné. Ale přesto první noc přečkají v klidu. Druhý den už je to poněkud horší, po cestě je stihne déšť, ale zdárně pokračují dál. A narazí na něco podivného. Stan, který vypadá opuštěně, přesto tu však jeho obyvatelé nechali všechny své věci - vařič, dětské knihy, prádlo...

Působí to dost znepokojujícím dojmem. Alma zastává názor, že obyvatelé stanu nejspíš onemocněli, a mohlo to pro ně dopadnout fatálně. Ale kdoví, jak to vlastně celé bylo? 


Pokračují po cestě dál, ještě před sebou mají více než deset kilometrů takže je jasné, že je zase čeká další noc venku. Jenže tentokrát už to neproběhne poklidně. Oba výletníky někdo zmlátí, konkrétně tedy nějaký muž. Martin i Alma mají opuchlé obličeje, naštěstí moc nekrvácí, ale horší je to, že jim neznámý útočník ukradl boty a rozbil vysílačku! Což je pro pohyb v lesním porostu nepříjemná patálie. 

A když Martin šlápne na velmi ostrý kámen, je zaděláno na problém. Jako záchrana se zjeví Zack, podivín a místní zálesák. Ale nabídne oběma pomoc, sice nemá vysílačku, ale má nějaké boty, které by oběma mohly padnout. Má postavený obrovský stan, kde nechybí ani dílna. Zack nabídne hostům bylinkové víno z květů různých rostlin. Víno je vynikající, sladké, ale jak se zdá, příliš silné. Martinovi dokonce Zack ošetří nohu, ale nevypadá to moc dobře, může se do ní dostat infekce. 

Jenže pohoda vezme za své, když se ukáže, že hostitel Martina a Almu zdrogoval, jelikož ti brzy usnou, a ještě předtím se jich zmocní podivná malátnost. Zack své hosty sváže, oblékne do podivných obleků a následně je takto nafotí. Oběma taky udělal na rukou podivnou značku. "Aby vás viděl," řekne jen vyděšené dvojici Zack s šíleným výrazem v očích. "Cítíš ho už? V zemi?" A následuje podání další dávky drogy, další fotografování, a podivné řeči. 

Zack tvrdí, že viděl "všechno," a to ho vedlo k odproštění od materiálního způsobu života a návratu do přírody, k jejím rytmům a poklidu. Žije tím, o čem obyčejní lidé jen sní. Je totiž přesvědčen, že slouží jakémusi Vládci lesa. Toho kdysi lidé perzekuovali a pronásledovali jej, říkali, že je nekromant a alchymista. A díky tomu se Vládce přenesl do kamene, a vyhnul se tak lidským bytostem. Splynul s prastarou hmotou lesa. 

Vzhledem k těmto řečem je jasné, že Alma a Martin mají posloužit jako rituální oběť pro Vládce, a Zack pak bude konečně svobodný. Kdo a kde je vlastně doktorka Wendellová, a může dvojici zachránit, nebo je to celé úplně jinak? Opravdu je v lese nějaká zvláštní bytost - může to souviset s tím, že je zdejší půda tak moc úrodná? Žije si půda svůj vlastní život, jako živý organismus, nebo je Zack jen pomatený šílenec? 

Co se vlastně skrývá V zemi...? Je příroda propojený systém, a můžeme s ní nějakým způsobem komunikovat?


Na csfd.cz má tento film pouhých jednačtyřicet procent. Tak jsem čekala opravdové béčko, ne-li céčko. Musím říct že film je to opravdu zvláštní. Začátek je rychlý, úvod na hájovně, pár řečí o pandemii, a už se jde do lesa. 

Rozhovory mezi Almou a Martinem vyznívají nenuceně, celé je to příjemně civilní, i když se toho o nich vlastně mnoho nedozvíme. Následuje nález prázdného stanu, noční zmlácení, to vše evokuje dojem, že půjde o nějakého vetřelce. A Zack skutečně je vetřelec, i když vše není tak, jak se zdá. Zarazilo mě to, že hlavní hrdinové uvěřili jen tak nějakému "random" týpkovi, který se vynořil z lesa, vypadá jako polobezdomovec, a nechají si od něj nalít nápoj, který bez skrupulí vypijí. 

Když někoho znám půl hodiny, asi bych k němu takovou důvěru nechovala, no! 

A pak nastane ta pravá sranda. Zdrogování, podivné focení, které evokuje nějaký rituál, a nakonec ty řeči o Vládci - dokonce jde zde zmíněno i slavné Malleus malaficarum, což cením, ale všechny ty řeči o jakési symbióze rostlin a člověka mi nedávaly moc smysl a bylo to opravdu zvláštní. Typ filmu, na který musí být člověk naladěný, mám ráda zvláštní, těžko uchopitelné snímky. Ale tohle mi zase tak moc nesedlo. 

O horor v pravém slova smyslu se zase tak moc nejedná. Spíše je to fantasy thriller, ale vyloženě duchařina to opravdu není. Ten, kdo má rád přírodu a životní styl postavený na jejím těsném sepětí s člověkem, ten si ve filmu rozhodně najde to své. Ale pár pěkných krvavých scén se tu najde. Herecké výkony celkem ucházející, zaujal mě herec Joel Fry, tuším, že jsem ho už viděla v nějakém seriálu či filmu. Ale je to sympaťák. 

Ale tak nějak pořádně nevím, co si o filmu myslet. Konec mi přišel takový nijaký, sice Alma dojde k velkému prozření, jenže to celé nějak vyšumí. A k tomu všemu mají výsledný dojem utvářet časté stroboskopické záběry, film bych tedy důrazně nedoporučovala lidem trpící epilepsií, protože je to opravdu něco! Vlastně nevím, jak to skončilo, poselství filmu má přinášet asi něco v tom smyslu, že příroda je živý organismus, který se může obrátit proti nám. Ale je to prostě celé divné, příliš překombinované, a jak už jsem zmínila výše, prostě nevím, jaký názor si na film utvořit.

Je to něco mezi odpadem a pěti hvězdami. Záleží na názoru každého individuálně. Já dávám padesát procent, a je možné, že se za pár let na film mrknu znovu, a třeba uvidím to, co mi na první pohled uniklo. Zvláštní film, ale musím vyzdvihnout magickou atmosféru lesa a přírody kolem, to bylo opravdu něco. Hodně psychedelický film, na který se musíte naladit, pokud nemáte rádi "divné" filmy, rozhodně to není nic pro Vás. 

Já dávám V zemi pětašedesát procent, protože některé věci mi nejsou úplně jasné, a nevím, zda se v tom nějaký smysl dá vůbec najít. Ale po dlouhé době jsem měla zase čas si v klidu shlédnout film celý a v klidu, protože Julinka krásně spinkala celou hodinu a třičtvrtě, takže fajn. Snímek doporučuji jen náročnějším divákům, a nevím, jestli ho oceníte. Hodně podivný snímek. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji Vám krásné letní dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Taky jsem o tom četla v tv programu , ale nedívala jsem se , protože mě odradilo nízký hodnocení . Koukala jsem na trailer a asi to taky nebude můj šálek kávy . Dřív jsem měla přehled o snad každým hororu , ale přijde mi , že už se moc kvalitní filmy takovýho žánru netočí . Kolem roku 2000 se dělaly ty filmy nějaký lepší , nevím . Možná je to i tím,že jsem byla dospívající a jinak jsem to prožívala než jako dospělá .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Procházky a výlety

 Nejen v dnešních extrémně teplých a horkých dnech vyrážíme s přítelem na procházky. Většinou chodíme alespoň na menší procházku či výlet. Máme to štěstí, že bydlíme na vesnici, hned za domem máme pole a les, a je tam opravdu krásně.  Z tohoto důvodu jsem ráda, že bydlím na vesnici, a ne ve městě. Tam bych si asi zvykala už těžko, jsem zvyklá na ten kus přírody kolem a čistý vzduch bez smogů a jiných zplodin. Na procházkách také často fotím, ať už přírodu, nebo momentky s pejskem. A dnes bych Vám chtěla ukázat pár svých fotografických výtvorů. Většina je z loňského roku, ale něco málo i z letoška. První dvě fotky pocházejí z pole, které máme přímo za naší bytovkou. Tam chodíme nejčastěji na procházky se psem, tady jsem si hrála už jako malá a pořád Pro mě to místo má stejnou atmosféru a mám s ním spjato plno hezkých vzpomínek.  Tuto třetí fotku s plošticemi, které hodují na pavoukovi, mám opravdu ráda. Vyfotila jsem to náhodou po cestě do obchodu, když mě cosi upoutalo na...

Obrovský průšvih?

 Řetězce rychlého občerstvení nepatří zrovna mezi podniky, kde bych se pravidelně stravovala. U nás ve městě nemáme McDonalds ani KFC, jen pár čínských bister a kebab. A pak je tu taky malý kiosek, kde se prodávají párky v rohlíku a hamburgery. Sem tam si tady koupím párek v rohlíku, v čínském bistru jsem měla párkrát nudle, ale to je tak jednou do měsíce, když fakt dostanu chuť na něco nezdravého.  V McDonaldu jsem byla poprvé v životě vloni, to když jsme jeli na genetiku do Olomouce. Snídani jsme si dali až po vyšetření, nevěděla jsem, jestli nemám být nalačno, takže jsem raději ráno nic nejedla, dala jsem si jen vodu. Pro mě to byla nová zkušenost, prostředí bylo takové typicky americké, řekla bych. Brácha si dal nějaký burger, já si objednala lívanečky a nějaký mléčný nápoj.  Jako jo, nebylo to špatné, hotová kalorická bomba, a tak si zpětně říkám, že je fajn, že jsem tenkrát nemohla jíst to maso. V KFC jsem nikdy nebyla, tenkrát jsme jeli kolem něj, ale brácha mávl p...