Přeskočit na hlavní obsah

V zemi (2021)

 Včera jsem při listování televizním programem narazila na pondělní zajímavý tip. V sekci vyhrazené pro filmový tip dne byl nadpis: V zajetí lesního ducha, a pod tím krátká anotace k snímku V zemi. A jelikož Lesní duch je moc fajn hororová klasika, rozhodla jsem se díky aplikaci sledovani.tv, kdy lze filmy a seriály sledovat zpětně, na horor podívat. 

Doktor Martin Lowery se v době pandemie vydává do hájovny, kde se setká se svými kolegy. Hájovna je hluboko v lesích, a než se může připojit ke kolegům, musí projít testy na koronavirus, dezinfekcí, a dalšími lékařskými vyšetřeními. Martin právě pracuje na projektu s doktorkou Wendellovou, který hledá způsoby, jak efektivně pěstovat plodiny pomocí studia mykorhizy. Tento pojem značí symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin. 

Kolem je totiž velice neobvyklá půda, velmi úrodná. Na druhý den se Martin dozví výsledky testů. Několik měsíců rehabilitoval a byl v pracovní neschopnosti kvůli zranění, ale teď už je podle všeho zdráv. Jen před časem prodělal mykózu, ale to už by mělo být v pořádku. Nejdůležitější je ale zjištění, že nemá tolik obávaný koronavirus, a může se vydat za doktorkou Wendellovou. Společnost mu bude dělat  průvodkyně Alma.

Ovšem zvláštní je, že Olivii Wendellovou už měsíce nikdo neviděl. Komunikuje pouze prostřednictvím pošty - své poznámky jim nechává ve schránce. Další den se dvojice vydá na cestu, která by měla trvat přibližně dva dny. Martin a Alma ještě cestou nasbírají pár vzorků rostlin, a chystají se přenocovat v lese. Zatím nikoho nepotkali, ani turisty, což je vzhledem k pandemii pochopitelné, přesto to působí poněkud stísněným dojmem. 

Martin i Alma mají k dispozici vlastní stan, ale usínat takhle uprostřed lesa, kde se pohybují různí živočichové a nepříjemně křičí ptáci, není moc příjemné. Ale přesto první noc přečkají v klidu. Druhý den už je to poněkud horší, po cestě je stihne déšť, ale zdárně pokračují dál. A narazí na něco podivného. Stan, který vypadá opuštěně, přesto tu však jeho obyvatelé nechali všechny své věci - vařič, dětské knihy, prádlo...

Působí to dost znepokojujícím dojmem. Alma zastává názor, že obyvatelé stanu nejspíš onemocněli, a mohlo to pro ně dopadnout fatálně. Ale kdoví, jak to vlastně celé bylo? 


Pokračují po cestě dál, ještě před sebou mají více než deset kilometrů takže je jasné, že je zase čeká další noc venku. Jenže tentokrát už to neproběhne poklidně. Oba výletníky někdo zmlátí, konkrétně tedy nějaký muž. Martin i Alma mají opuchlé obličeje, naštěstí moc nekrvácí, ale horší je to, že jim neznámý útočník ukradl boty a rozbil vysílačku! Což je pro pohyb v lesním porostu nepříjemná patálie. 

A když Martin šlápne na velmi ostrý kámen, je zaděláno na problém. Jako záchrana se zjeví Zack, podivín a místní zálesák. Ale nabídne oběma pomoc, sice nemá vysílačku, ale má nějaké boty, které by oběma mohly padnout. Má postavený obrovský stan, kde nechybí ani dílna. Zack nabídne hostům bylinkové víno z květů různých rostlin. Víno je vynikající, sladké, ale jak se zdá, příliš silné. Martinovi dokonce Zack ošetří nohu, ale nevypadá to moc dobře, může se do ní dostat infekce. 

Jenže pohoda vezme za své, když se ukáže, že hostitel Martina a Almu zdrogoval, jelikož ti brzy usnou, a ještě předtím se jich zmocní podivná malátnost. Zack své hosty sváže, oblékne do podivných obleků a následně je takto nafotí. Oběma taky udělal na rukou podivnou značku. "Aby vás viděl," řekne jen vyděšené dvojici Zack s šíleným výrazem v očích. "Cítíš ho už? V zemi?" A následuje podání další dávky drogy, další fotografování, a podivné řeči. 

Zack tvrdí, že viděl "všechno," a to ho vedlo k odproštění od materiálního způsobu života a návratu do přírody, k jejím rytmům a poklidu. Žije tím, o čem obyčejní lidé jen sní. Je totiž přesvědčen, že slouží jakémusi Vládci lesa. Toho kdysi lidé perzekuovali a pronásledovali jej, říkali, že je nekromant a alchymista. A díky tomu se Vládce přenesl do kamene, a vyhnul se tak lidským bytostem. Splynul s prastarou hmotou lesa. 

Vzhledem k těmto řečem je jasné, že Alma a Martin mají posloužit jako rituální oběť pro Vládce, a Zack pak bude konečně svobodný. Kdo a kde je vlastně doktorka Wendellová, a může dvojici zachránit, nebo je to celé úplně jinak? Opravdu je v lese nějaká zvláštní bytost - může to souviset s tím, že je zdejší půda tak moc úrodná? Žije si půda svůj vlastní život, jako živý organismus, nebo je Zack jen pomatený šílenec? 

Co se vlastně skrývá V zemi...? Je příroda propojený systém, a můžeme s ní nějakým způsobem komunikovat?


Na csfd.cz má tento film pouhých jednačtyřicet procent. Tak jsem čekala opravdové béčko, ne-li céčko. Musím říct že film je to opravdu zvláštní. Začátek je rychlý, úvod na hájovně, pár řečí o pandemii, a už se jde do lesa. 

Rozhovory mezi Almou a Martinem vyznívají nenuceně, celé je to příjemně civilní, i když se toho o nich vlastně mnoho nedozvíme. Následuje nález prázdného stanu, noční zmlácení, to vše evokuje dojem, že půjde o nějakého vetřelce. A Zack skutečně je vetřelec, i když vše není tak, jak se zdá. Zarazilo mě to, že hlavní hrdinové uvěřili jen tak nějakému "random" týpkovi, který se vynořil z lesa, vypadá jako polobezdomovec, a nechají si od něj nalít nápoj, který bez skrupulí vypijí. 

Když někoho znám půl hodiny, asi bych k němu takovou důvěru nechovala, no! 

A pak nastane ta pravá sranda. Zdrogování, podivné focení, které evokuje nějaký rituál, a nakonec ty řeči o Vládci - dokonce jde zde zmíněno i slavné Malleus malaficarum, což cením, ale všechny ty řeči o jakési symbióze rostlin a člověka mi nedávaly moc smysl a bylo to opravdu zvláštní. Typ filmu, na který musí být člověk naladěný, mám ráda zvláštní, těžko uchopitelné snímky. Ale tohle mi zase tak moc nesedlo. 

O horor v pravém slova smyslu se zase tak moc nejedná. Spíše je to fantasy thriller, ale vyloženě duchařina to opravdu není. Ten, kdo má rád přírodu a životní styl postavený na jejím těsném sepětí s člověkem, ten si ve filmu rozhodně najde to své. Ale pár pěkných krvavých scén se tu najde. Herecké výkony celkem ucházející, zaujal mě herec Joel Fry, tuším, že jsem ho už viděla v nějakém seriálu či filmu. Ale je to sympaťák. 

Ale tak nějak pořádně nevím, co si o filmu myslet. Konec mi přišel takový nijaký, sice Alma dojde k velkému prozření, jenže to celé nějak vyšumí. A k tomu všemu mají výsledný dojem utvářet časté stroboskopické záběry, film bych tedy důrazně nedoporučovala lidem trpící epilepsií, protože je to opravdu něco! Vlastně nevím, jak to skončilo, poselství filmu má přinášet asi něco v tom smyslu, že příroda je živý organismus, který se může obrátit proti nám. Ale je to prostě celé divné, příliš překombinované, a jak už jsem zmínila výše, prostě nevím, jaký názor si na film utvořit.

Je to něco mezi odpadem a pěti hvězdami. Záleží na názoru každého individuálně. Já dávám padesát procent, a je možné, že se za pár let na film mrknu znovu, a třeba uvidím to, co mi na první pohled uniklo. Zvláštní film, ale musím vyzdvihnout magickou atmosféru lesa a přírody kolem, to bylo opravdu něco. Hodně psychedelický film, na který se musíte naladit, pokud nemáte rádi "divné" filmy, rozhodně to není nic pro Vás. 

Já dávám V zemi pětašedesát procent, protože některé věci mi nejsou úplně jasné, a nevím, zda se v tom nějaký smysl dá vůbec najít. Ale po dlouhé době jsem měla zase čas si v klidu shlédnout film celý a v klidu, protože Julinka krásně spinkala celou hodinu a třičtvrtě, takže fajn. Snímek doporučuji jen náročnějším divákům, a nevím, jestli ho oceníte. Hodně podivný snímek. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji Vám krásné letní dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Taky jsem o tom četla v tv programu , ale nedívala jsem se , protože mě odradilo nízký hodnocení . Koukala jsem na trailer a asi to taky nebude můj šálek kávy . Dřív jsem měla přehled o snad každým hororu , ale přijde mi , že už se moc kvalitní filmy takovýho žánru netočí . Kolem roku 2000 se dělaly ty filmy nějaký lepší , nevím . Možná je to i tím,že jsem byla dospívající a jinak jsem to prožívala než jako dospělá .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....