Za deset dní jsou Vánoce...

 Prosinec utíká jako střela a já s podivem při pohledu do kalendáře zjistila, že za deset dní je Štědrý den! A to pořád mám sotva dva dárky, výzdobu letos nestíhám, a cukroví už vůbec ne. Venku je sice sníh a mrzne až praští, ale letos mě ta vánoční nálada moc nebere. Už dva měsíce se nebavím s mámou, vztahy se pořád nějak neurovnaly, nejsme spolu vůbec v kontaktu. Myslím, že ji nejvíc ranilo to, když jsem jí po té velké hádce vrátila oblečení pro Julinku, které poslala po svém příteli. 

Jenže pak to oblečení nechala u bráchy, že si ho mám vyzvednout tam, jenže on mi tu tašku sice donesl, ale já ji tam "zapomněla." Takže jsem si ve výsledku ty věci nevzala vůbec, pořád jsou asi u bráchy, nebo nevím. Nebudu říkat že mě to netrápí. Samozřejmě že ano. Jenže jakási směs pýchy a vzteku mi v té chvíli nedovolila si ty věci vzít. 

Takže tím jsem to asi definitivně zazdila. Když jsem se s mámou tenkrát před dvěma měsíci pohádala, sice jsem jí zakázala chodit k nám domů, protože mě neustále buzerovala kvůli péči o malou, ale neřekla jsem, že ji nesmí vidět. Já si totiž myslím, že ve třiceti jsem už dost zralá na to, abych si dělala věci po svém, a myslím, že se o svoji holčičku starám hezky. Ovšem mámě začalo vadit i to, jak to máme doma uspořádané, problém byl i v tom, že mám dřevo v obýváku u kamen vyskládané do hraničky, najednou mi ho cpala do kuchyně místo misek s Žofky žrádlem, no prostě už to přeháněla a chovala se, jako by tu byla ona doma, a ne já. 

No a ono to všechno ve mě vybublalo a tak jsem to mámě do telefonu všechno řekla. Když jsem byla malá, často se ke mně nechovala taky zrovna hezky, máma se ještě k tomu ráda napije - neříkám, že je alkoholička - ale občas mívá dost velké úlety. Někdy mi sprostě nadávala, několikrát mě třeba i tahala za vlasy, tohle ale za střízliva nikdy nedělala. 

A samozřejmě ve mně ty věci tak nějak zůstaly - a tohle jsem jí vyčetla taky. Nejvíce mě totiž mrzí to, že na to nikdy nezavedla sama řeč, a taky se mi za své chování neomluvila. To bych opravdu ocenila. 

Takže teď je situace taková, že se nebavíme. Myslím, že máma má strach mi zavolat, protože se možná nad sebou zamyslela a teď se za své chování stydí. Nevím. 

Ale každopádně mě to pořád tíží, že spolu nemluvíme. Ono je to totiž pořád nedořešené. A já vím, že máma ať je jaká je, tak Julinku má ráda. Ale já potřebuju babičku, která pohlídá, třeba mi nakoupí a s ledasčím pomůže. Ale musí se chovat normálně, a ne jako by mi bylo pořád patnáct. Budou Vánoce a já už jsem z té situace taky unavená. 

Navíc jsem teď doma sama, přítel přijede až před svátky, takže jsem na všechno sama, a jsem už taky někdy unavená. Není to jednoduché. Ráno na nákup, pak pro obědy, ještě nachystat dřevo na topení, třísky na podpal, do toho starost o Julinku, plus venčení psa. Není jednoduché být fakt sama, já bych ocenila, kdyby mi někdo z rodiny pomohl, a je logické, že ta máma by byla na tohle fajn. 

Jenže já mám bohužel pocit, že ona vůbec nepochopila, co má jako babička vlastně dělat. A to mě taky mrzí. Je možné, že se to ještě spraví, právě na ty Vánoce. Ale upřímně tomu moc nevěřím. Neříkám, že musíme být nejlepší kamarádky, k tomu asi nikdy nedojde, ale třeba malou by občas vidět mohla.

Jak se říká - necháme to koňovi, ten má větší hlavu, a uvidíme! 

Julinka ráda hází různé ksichtíky - na té poslední fotce je pěkně nabručená. Bohužel se mi ji málokdy podaří vyfotit, když se směje, protože jak cvaknu foťákem, už se zase tváří neutrálně. Ale krásně to moje miminko roste, mám obavy, že za chvíli vyroste z kočárku i z vaničky, je totiž hrozně dlouhá, myslím, že bude vysoká po přítelovi, ale uvidíme. 

Je to zlatíčko, na bříšku už pěkně zvedá hlavičku a zajímá se o vše okolo. Večer si občas zapláče, tak uvařím Bebu, naspaní funguje parádně, jinak se snažím co nejvíc kojit, ale mám dojem, že Julince už to moc nestačí a pak musím dát ten příkrm. Ale jinak je to miláček, moje všechno, nikdy jsem nevěřila, že mateřská láska je tak silná, ale je to tak. 

Dneska ráno jsme si vyjeli po delší době do města na vánoční jarmark. Julinka byla celou dobu hodná, začala trochu plakat až v autobuse, když jsme jeli domů. Tentokrát jsem byla mile překvapená, když mi na zastávce pomohl mladý kluk vynést kočárek, a sám se mě zeptal, jestli chci pomoct. To se mi stalo poprvé. Moc jsem poděkovala, fakt mi to udělalo radost, protože většinou jsou lidé protivní a na kočárek se dívají jako na něco ohavného, případně ho úplně ignorují. Smutné. 

Na jarmarku bylo fajn, konečně jsem trochu nasála vánoční atmosféru, počasí bylo sice mrazivé, ale hlavně že nesněžilo. 

Julince jsem koupila tuto dřevěnou skládací kravičku. Moc se mi líbila, jde vidět, že je to ruční práce, jeden stánek byl plný věcí pro miminka, a tyto kroužkové skládačky jsou fajn, jednu větší už doma máme, nemůžu se dočkat, až si spolu budeme hrát a skládat.

A já jsem si udělala radost zákusky. Ten nahoře je kávový řez, a byl vynikající, stejně jako ty dva košíčky, ty byly čokoládové, božíčku, já si tak zamlsala dneska! 

Dnešní procházka fajn, pomalu začínám s vánočním úklidem, i když s miminkem to jde opravdu ztuha, ale nevadí. Na Vánoce chodí Ježíšek, a ne kontrola z hygieny, že! 

Tak doufám, že si svátky užijeme, ať už to se vztahy v rodině dopadne jakkoliv, já mám doma milujícího chlapa a vytoužené miminko. Moc se na Štědrý den těším!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, hlavně pohodu a klidný advent, Vaše Eliss ♥