Přeskočit na hlavní obsah

Jak přežít svého muže (2023)

 Jelikož k nám na hory ještě jaro ne a ne pořádně zavítat, venku bývá pošmourno, chladno, a v tom horším případě prší, tak se mi společníkem k ukrácení volných chvil, kterých mám teď doma poměrně hodně, stává krom náruživého čtení knih i televize. Primárně ji tedy používám ke sledování žhavých filmových novinek. 

A jednou takovou, která je ke shlédnutí na Netflixu, a zároveň se o ní v kruhu recenzentů poměrně dost diskutuje, je právě český film Jak přežít svého muže. Dle popisu se má jednat o komedii, která je natočena podle knižní předlohy Jany Bernáškové. Co jsem letmo koukala, hodnocení knihy je dost rozporuplné. Takže mě logicky zajímalo, jaký bude film, kde herečka ztvárnila hlavní roli, a třešnička na dortu je i to, že jej režíroval její manžel.

Hlavní hrdinka Lucie (Jana Bernášková) se touží po mateřské dovolené vrátit do práce. Před narozením dcery se živila jako béčková herečka, ovšem teď tak nějak nemůže o pořádnou práci zavadit. Takže obchází jeden konkurz za druhým, a je ráda i za nějaký menší štěk, protože složenky se samy nezaplatí. A navíc se zrovna nedávno přestěhovala, jelikož s manželem (Roman Zach), se rozvedla. Malou dceru Kiki mají ve střídavé péči, která vzhledem k tomu, že její bývalý je režisér, dost často nefunguje. 

Největší oporou jsou tak Lucii kamarádky, maminka, a pak také rádce v podobě zhmotnělého vnitřního hlasu (Ivana Chýlková.) Luciin život plyne celkem poklidně, až na občasné starosti s penězi a hádky s bývalým. Dokud nepotká na filmovém večírku scénáristu Karla (Marek Němec.) Zdá se, že mezi oběma přeskočí jiskra, která začne nevinnými psaníčky na Facebooku, a pokročí až k romantické večeři. 

Jenže Lucie je tak trochu přelétavá. Začne totiž flirtovat i se scénáristou Jakubem (Tomáš Měcháček.) Který z těch dvou je těch pravý - a nebo bude lepší zůstat sama, a soustředit se na výchovu dcerky? Prožívá klasické starosti rozvedených matek, snaží se najít pořádnou práci. Jenže práce ve filmovém průmyslu je řehole, konkurzy dlouhé, plné spousty ponižujících situací, ale přeci jen, je to práce, a Lucie nikdy nic jiného nedělala...

A když se do toho všeho ještě přidají další vztahové problémy s exmanželem, o kterých by se jí v životě nesnilo, je jasné, že jde do tuhého. Jak ale přežít svého muže bez újmy na zdraví?! A kolik mužů by měla žena potkat, aby konečně našla toho pravého? Odpověď dost možná najdete v tomto filmu! 



Ještě než jsem si o filmu cokoliv pořádného zjišťovala, zajímalo mě hodnocení na csfd.cz. A to mě ihned praštilo do očí. Film je totiž v opravdu černých číslech, aktuálně má jen osmadvacet procent, a řadí se tak k 602. nejhoršímu filmu - dle hodnocení čtenářů. Ona bohužel kvalita novodobých českých filmů rapidně klesá, a s komediemi je to už úplně bídné.

Ale přesto jsem se na film rozhodla podívat. Přeci jen, herecké obsazení nevypadalo úplně nejhůře - Marka Němce jsem viděla vloni v moc hezkém thrilleru, Roman Zach taky není úplně špatný herec, a Janu Bernáškovou jsem si pamatovala ze začátku nekonečného seriálu Ulice, na který jsem před lety koukala. Přeci komedie nemůže být takový škvár, nebo snad ano? 

Ze začátku se děj nerozvíjel úplně špatně. Mladá rozvedená matka, která nemůže najít pořádnou práci, ale snaží se, co to jde. Pak se jí do života zcela nečekaně připletou dva muži, což dává tušit zajímavou romantickou zápletku. Ale ta se následně přetaví v ohromný kýč, který nezachrání ani vyumělkované erotické scény. Přišlo mi tak trochu zvláštní, že manžel režisér nechá svou ženu herečku, aby se svlékla před cizím mužem, ony některé scény byly dost pikantní... Zase chápu, že jako režisér měl všechno pod kontrolou, ale i tak, nevím, no...

Film trvá hodinu a půl, a má zábavným způsobem mapovat život rozvedené matky, která tak trochu neví, co si počít se svým životem. Ale přišlo mi to strašně uhozené, a chvílemi vysloveně nudné a o ničem. Z herců mě zaujal jen Marek Němec. Ale hned od prvních minut mě úplně bilo do očí, že paní Bernášková prostě neumí hrát. Křečovité výrazy, otravné kupení očí, umělé pózy, nevěřila jsem jí ani jedno gesto, to byl strašně bezduchý výkon. 

Dějová linka nebyla místy k zahození, ale spousta situací byla prostě nelogických! A pak, asi před půlkou filmu, tu byl najednou obrovský časový skok. A zase - některé pasáže z minula zůstaly nedořešeny, zajímavá nebyla ani dějová linka s těhotnou kamarádkou, a co mě hrozně štvalo, tak to byly promluvy s vnitřním hlasem v podání Ivany Chýlkové. To mi přišlo tak strašně stupidní, Ivana Chýlková je dobrá herečka, tak si říkám, jestli má tohle zapotřebí? 

Jako já klidně dám šanci i špatnému filmu, ale tohle bylo fakt šílené. Jako napsat knížku, dobře, ale asi by to chtělo trochu soudnosti, a netočit podle ní špatný film, z kterého si neodnesete vůbec nic. Já vlastně ani nevím, o čem to mělo být. O lásce, o nevěře, nebo o tom, jak to mají herečky po mateřské tak strašně těžké? 

Dobře, beru to, že se jedná o romantický film. Kýčovitá romantika tu místy byla. Ale kde tu měla být ta komedie? Podle popisu distributora se má jednat o romantickou komedii. Jenže když se za celý film ani jednou nezasmějete, je něco asi trošku špatně... 


Základem byl už špatný scénář, nepomohly ani chabé herecké výkony, no tohle prostě nestálo za nic. Závěr se dal tušit, na můj vkus byl přeslazený až hrůza. Takže Jak přežít svého muže nemůžu ohodnotit kladně, film se mi opravdu nelíbil. 

Špatné hodnocení uživatelů je opravdu oprávněné. Já se samozřejmě nepovažuji za kdovíjakého intelektuála, ale když se dívám na film, čekám, že ve mně vyvolá alespoň nějaké pocity, ale z tohoto jsem si jaksi neodnesla nic... Takže novodobá kvalita českých filmů je pořád víceméně špatná, proč se raději ty peníze neinvestují do něčeho smysluplnějšího...

Moje konečné hodnocení je jedna a půl hvězdičky z pěti. Stejnojmennou knížku si určitě po filmové zkušenosti už nepřečtu, protože nač trávit čas sledováním špatných filmů a čtením špatných knih...

A co Vy? Viděli jste tento film? Chodíte rádi do kina na české filmy? Řídíte si při výběru filmů hodnocením recenzentů, nebo si vybíráte podle zájmu diváků? Sleduje filmy a seriály na Netflixu? Zaujala Vás recenze, nebo naopak odradila? Máte rádi současnou českou filmovou tvorbu? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek víkendu, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Tenhle druh filmů nemusím , filmy z naší produkce jak který a Netflix nemám . Přiznám se , že se řídím recenzema na CSFD . Když něco opravdu chci vidět , tak samozřejmě se kouknu - i kdyby to mělo třeba 10 %, ale s vyšším hodnocením se na ten film kouká vždycky líp :) .

    OdpovědětVymazat
  2. Mně se ten film nelíbil.Trapárna a Bernášková je sice hezká,ale hrát neumí.Netflix máme,ale docela těžko se mi filmy vybírají.Mám nejraději klasické krimi,ale jsou tam taková těžká témata.A seriál není také zrovna můj šálek kávy.Nejraději mám dokumenty a těch tam je dost.Teď i s horolezeckou tematikou,což mě baví.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  3. Já mám pocit, že co se v poslední době u nás natočí nestojí za nic už obecně. Bernášková hraje i v seriálu ZOO a vůbec není přesvědčivá. Podle mně jako by se do role musela nutit a spíše přeříkává text, skoro bez emocí, jakoby měla obličej napíchaný botoxem a emoce necítí člověk ani v jejím hlasu. "Jak přežít svého muže" jsem neviděla a asi ani neuvidím, nebudu mít potřebu po této recenzi. Přeji hezký víkend.

    OdpovědětVymazat
  4. Já si chci udělat vlastní obrázek, takže recenzemi na filmy se neřídím. Ale pokud se nepletu, je tenhle film podle stejnojmenné knihy? Ta za moc nestála, takže bych to vidět nejspíš nemusela.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za recenzi, ale asi nezkouknu :(

    OdpovědětVymazat
  6. Myslím, že je to plýtvání celuloidem.
    Tedy, vlastně ne, dneska už jsou ty slaboduchosti digitální.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula