Přeskočit na hlavní obsah

Láska přes inzerát?

 Když jsem v patnácti nastoupila na učňák, neměla jsem žádnou zkušenost s klukama. Krom nevinné první dětské lásky ve školce, kdy jsme si dali pár pusinek. Byla jsem silný introvert, neměla jsem moc kamarádů, a seznámit se s někým jen pro mě nebylo jednoduché. Jednou jsem zkusila oslovit kluka, co studoval stejný obor, jen byl o ročník níž, a skončilo to (já to tak vnímala), pořádným trapasem, protože dotyčný neměl zájem. 

Takže jsem získala dojem, že "normálně" se s nikým nemám šanci seznámit. Tudíž jsem si založila profil na seznamce. Tehdy ještě frčel portál lide.cz, který před třemi lety skončil v propadlišti internetových dějin. Nenahrála jsem si tam ani fotku, tu jsem měla v plánu poslat až případně po delší konverzaci s dotyčným. 




Tuším že jsem tam vyplnila křestní jméno, okres, kde bydlím, věk, koníčky, a pak to nejdůležitější, o jakého kluka mám zájem. Když jsem si tam projížděla profily, které mi vyjely jakožto "žádoucí," tak jsem z toho nebyla moc nadšená. 

Zkusmo jsem napsala pár klukům. Ale nebylo to o ničem. A když už někdo napsal mě, tak dotyční se rozhodně nechtěli opatrně poznávat, nýbrž mi chodily nabídky na sex, někdy vážně dost neurvalé. "Přijedu za tebou do školy, vykouříš mi ho...?" To je ještě jedna z těch slušnějších...

 Tudy tedy cesta nevedla, takže jsem to vzdala, a rozhodla se zkusit sílu Facebooku. Před lety tu byly skupiny, které byly založeny čistě za účelem hledání partnera.

Občas jsem tam něco "olajkovala," nebo tak, a příjemně mě překvapilo, když mi jednoho dne napsal Pavel. Příjemné překvapení bylo to, že napsal úplně normálně. Hledá přítelkyni, projel si můj profil, a nebydlíme zase tak daleko od sebe - dvacet minut autobusem. Odpověděla jsem mu, že jsem přes týden na intru. On odepsal, že je také na intru, a že bychom se mohli vídat o víkendech, pokud bych měla zájem. 

Má teď čerstvě osmnáct, studuje na automechanika, a je sám. Podle fotek vypadal celkem sympaticky - trochu delší vlasy, zarostlý, šlo vidět, že má rád metal a rock. 

Přišlo mi to takové dost uspěchané, ale dál jsme se bavili celkem normálně. Hodně jsme si psali o muzice a filmech - až na pár výjimek jsme měli překvapivě stejný vkus. Trochu otravné už mi přišlo to, že mi olajkoval každou fotku na profilu. Jako správná puberťačka jsem tam měla i fotky s vyplazeným jazykem. A to už mi tam začal psát věci jako "rád bych tě do toho jazyka pořádně kousl," a podobně. 

To už mi přišlo... Divné, ale musím říct, že na druhou stranu jsem se cítila polichocená, já vím, zní to asi dost ulítle, ale byla jsem ráda, že o mě má někdo zájem. Ale dál jsme si psali, a nakonec jsme si po měsíci domluvili schůzku. Říkala jsem si, že za zkoušku nic nedám. Auto sice neměl, ale mohl by přijet autobusem, a večer se vrátit na intr. 

Domluvila jsem to na středu, protože to jsme měli vycházky. Jako nejlepší mi přišlo sejít se u školy, kde byla hned autobusová zastávka. Tuším že jsme se domluvili někdy na třetí hodinu. Psal, že se strašně moc těší, že mi dá velkou pusu, a kdybych chtěla, třeba bychom se mohli i trochu pomazlit, ne? Moje odpověď byla jen šklebící se smajlík.

Nejprve jsem přemýšlela, jestli s sebou nemám vzít na schůzku nějakou kamarádku, kdyby náhodou něco. Ale to jsem zavrhla, a rozhodla jsem se jinak. Naproti školy je papírnictví, odkud jde náramně vidět na předek celé budovy. O třičtvrtě na tři jsem zapadla do papírnictví, a s bušícím srdcem vyhlížela přes prosklenou vitrínu ven. 

Přijel. Ale ne autobusem. A vůbec to nebyl kluk z Facebooku. U školy nervózně stepoval asi třicetiletý chlap, ostříhaný na ježka, který chvíli předtím přijel zeleným autem. Přešlapoval kolem, díval se na hodinky, pak na mobil - telefonní číslo jsem "Pavlovi" nedala. Už bylo po třetí, autobus už musel dávno přijet, to jsem si předtím zjistila na internetu. Ale můj kluk z inzerátu nikde. 

Jen ten divný, ostříhaný chlap. Prošla jsem si celé papírnictví, koupila jsem si strouhátko a dvě propisky, a když jsem byla u pokladny, chlap i auto bylo pryč. S bušícím srdcem jsem pádila na intr. Cestou jsem potkala kamarádku, takže jsme šly spolu. Měla jsem z toho divný pocit.

Cestou se ale nic zvláštního nestalo. Na intru jsem se přihlásila na Facebook, a zjistila, že Pavlův profil nemám dostupný. Pravděpodobně si mě zablokoval. Já vím, že se v "podstatě" nic nestalo. Ale mohlo, ne? Profil byl pravděpodobně falešný, fotky také. Zase si říkám, proč se semnou chtěl sejít přes den, a ještě u školy? 



Takto skončilo moje internetové seznamování. Už nikdy jsem se na žádnou seznamku neregistrovala, ani jsem si nepřidávala neznámé kluky na Facebooku. Ale i dnes mi občas někdo napíše, že jsem krásná, a podobné nesmysly. Nepřidávám si do přátel nikoho, koho neznám. Nemám zájem o podobné sladké řečičky.

Se svým současným přítelem jsem se seznámila v hospodě. A to jsem měla strach, že mi to takhle "živě" nepůjde. Moje spolubydlící na intru mi jednou řekla, že by se jinak než v online prostoru seznámit nemohla. Láska přes inzerát jí vyšla, už je s partnerem více než deset let, a mají dvě děti. 

Je mi jasné, že trend seznamování přes internet je na vzestupu. Podle odborníků stále více lidí udává, že je těžší se seznámit - například ještě před deseti lety to bylo jednodušší. A to je dnes k dispozici hromada seznamovacích aplikací, včetně těch opravdu prověřených, kde nehrozí, že natrefíte na nějakého pošuka. 

Dokonce je větší pravděpodobnost, že se seznámíte s potencionálním partnerem přes internet, než že na něj narazíte v okruhu známých Podle průzkumu, který byl zveřejněn v americkém týdeníku, se v roce 2009 poznalo něco málo přes 22% partnerů. V roce 2017 už šlo o 44%. 

Nevím, jestli bych ještě někdy využila služeb internetové seznamky. Ale je očividné, že trend online seznamování je sílící. Myslím, že je to pro spoustu mladých lidí prostě jednodušší. Nemusí nikam chodit, složitě někoho oslovovat, což pro spoustu lidí také není jednoduché, udělat ten první krok. A s tím jde ruku v ruce i trend mizejících restaurací a hospod, zejména těch vesnických. Ten úpadek je opravdu značný, u nás na vesnici funguje pořádně jedna jediná hospoda, ještě před deseti lety jich tu bylo pět. A taky myslím, že spousta mladých už tolik není na to, chodit ven. Ale nevím, třeba se mýlím.

Věřím, že lze přes inzerát najít opravdovou lásku. Ale je potřeba být velmi opatrný, s kým si píšu, jestli ten člověk vůbec existuje, a vše si ověřit, pokud je to možné. Já byla naivní, mladá a hloupá, a skoro jsem naletěla, no, ani nevím komu. Bohužel, všechno má své stinné stránky.

A co Vy? Seznamovali jste se někdy v online prostoru? Byli jste na schůzce s potencionálním partnerem, se kterým jste se seznámili přes inzerát? Nebo je pro Vás toto seznamování tabu? Je lepší se s někým seznámit osobně? Mají dnešní mladí problém najít si partnera větší, než tomu bylo před lety? Co myslíte? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Na Lidech.cz jsem taky byla a hodně jsem chatovala . Často jsem tam potkavála doslova úchyláky a když jsem se potřebovala někoho zbavit, přiznala jsem,že jsem na vozíku a většina se velmi rychle odporoučela , ale některý měli blbý kecy se sexuálním podtextem . Lepší vzpomínku mám na jednoho kluka - Lukáše , ten nikdy neměl žádný narážky a dost jsme si rozumněli , něco jako bratr a sestra , i když já trochu zájem měla . Nakonec to zůstalo jak to bylo a po čase jsme se nějak navzájem ztratili . Pro mě byl Lukáš důkaz toho, že i ve virtuálním prostředí se dá najít někdo bez postraních úmyslů , opravdu jen na pokec . Jinak jsem se nikdy s chlapem z internetu nesetkala . Jen párkát s holkama, který měli rádi stejnou kapelu jako já , ale to je trochu něco jinýho . Taky jsme se potkali na Lidech a jsme spolu v kontaktu dodnes - už nějakých skoro 18 let .

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý článek. Párkrát jsem to na seznamce zkusila. Velmi se mi líbil jeden chlapec, se kterým se hrozně dobře psalo, ale on to nakonec nechal nějak vyšumět. Viděli jsme se jen jednou, asi jsem se mu "naživo" přestala líbit :P Taky jsem se sešla ještě s jedním, chodili jsme na procházky (někdy i s mým psem) a tak... ale dost brzy se mě snažil líbat, i když jsem nechtěla. Tak to nějak skončilo. Bylo toho ještě víc, v autobuse mě oslovil kluk, který požádal o mé telefonní číslo pro jeho kamaráda, kterému se prý líbím. Sešli jsme se párkrát a nic moc... No takže celé tohle nic moc. Jinak můj úplně první přítel, s kterým jsem byla asi rok, byl z nějakých stránek, na kterých se lidi vzájemně snažili naučit cizí jazyk (původem ze Srí Lanky, pak žil v Itálii a nejspíš si hledal přítelkyni Evropě. To byla velká láska a doteď mi malililinko chybí... jenže časem se mnou dost manipuloval, nesměla jsem být na fotce s dalším klukem a tak... a když jsem onemocněla, chtěl se o mě starat, dokonce mi potají projel notebook, jestli se nepíšu s někým jiným... Začalo to pro mě být chaotické, ovlivňoval mně... Když jsem se sesypala v škole, rodiče mu řekli, že potřebuju, kladné číslo je mi to líto.

    OdpovědětVymazat
  3. My jsme s manželem seznámeni přes seznamku :D ale placenou, tam jsem opravdu narazila jen na muže, co hledali vztah :) byl první kdo napsal, takže vlastně láska na první pohled :D

    OdpovědětVymazat
  4. Nepříjemná zkušenost :-( Internet, třeba způsobem FB, ICQ nebo mailu, jsem vždy používala jen jako způsob ke komunikaci s někým, koho jsem poznala osobně přes kamarády, práci... Na internetovou seznamku jsem neměla odvahu.

    OdpovědětVymazat
  5. Mě láska nevychází ani tak ani tak, alespoň kdysi, teď mám přes pět let partnera a pár měsíců partnerku k tomu, takže spokojenost. 😊

    OdpovědětVymazat
  6. Internet je anonymní, hodně lidí se vydává za někoho jiného. Na lide.cz jsem poznala hodně přátel, ale to ještě bývala různá tématická fóra. Nejraději jsem chodila na Babylón, kde se mluvilo o všem možném. Tam se i lidi s přezdívkou dali identifikovat jako skuteční podle svých skutků. Pomáhali si i v reálném životě. Poprvé na internetu jsem si pořídila Skype. To byl pak mazec. Na inzerát v 18. letech jsem poznala kluka, který se velmi zamlouval mým rodicům. Byl to novinový inzerát Tři kluci v zelém hledají tři dívky na dopisování i jednotlivě. Internet ani počítače ještě nebyly. Psali jsme si jednotlivě a byly to krásné dopisy, o prázdninách se pozval na víkend. V pondělí měl odjet, protože já chodila na brigádu a po návratu z práce, věšel s mamkou prádlo před panelákem, druhý den tam byl zase. Vydržel skoro týden. A čím byli naši nadšenější a on zamilovanejší,tim víc jsem byla odmítavá. Svého manžela jsem potkala v práci. Byl tramp a potkal mě jednou na jednom mém samotářskému vyšlapu. Znal mou kolegyni a přes ni domluvil rande. A tak si dva trampové samotáři jednou vyšlápli na velký vandr a toulají se spolu už 48 let. 😊

    OdpovědětVymazat
  7. Internet je anonymní, hodně lidí se vydává za někoho jiného. Na lide.cz jsem poznala hodně přátel, ale to ještě bývala různá tématická fóra. Nejraději jsem chodila na Babylón, kde se mluvilo o všem možném. Tam se i lidi s přezdívkou dali identifikovat jako skuteční podle svých skutků. Pomáhali si i v reálném životě. Poprvé na internetu jsem si pořídila Skype. To byl pak mazec. Na inzerát v 18. letech jsem poznala kluka, který se velmi zamlouval mým rodicům. Byl to novinový inzerát Tři kluci v zelém hledají tři dívky na dopisování i jednotlivě. Internet ani počítače ještě nebyly. Psali jsme si jednotlivě a byly to krásné dopisy, o prázdninách se pozval na víkend. V pondělí měl odjet, protože já chodila na brigádu a po návratu z práce, věšel s mamkou prádlo před panelákem, druhý den tam byl zase. Vydržel skoro týden. A čím byli naši nadšenější a on zamilovanejší,tim víc jsem byla odmítavá. Svého manžela jsem potkala v práci. Byl tramp a potkal mě jednou na jednom mém samotářskému vyšlapu. Znal mou kolegyni a přes ni domluvil rande. A tak si dva trampové samotáři jednou vyšlápli na velký vandr a toulají se spolu už 48 let. 😊

    OdpovědětVymazat
  8. Když jsem se seznamovala já, tak internetové seznamky ještě nebyly, zkusila jsem klasický inzerát (v tenkrát nových inzertních novinách Annonce) a odpovědi byly vesměs nabídky "kvalitního sexu" :D. S manželem jsem se dala dohromady na letním táboře, kde jsme oba byli jako vedoucí. A vydrželo to (už přes 30 let)

    OdpovědětVymazat
  9. Když jsem se seznamoval, žádný internet ještě neexistoval :-). Ale jednou jsem odpověděl na jakýsi novinový inzerát, schůzka proběhla, vyměnili jsme si pár dopisů a oba jsme nezávisle na sobě usoudili, že to nebude to pravé

    OdpovědětVymazat
  10. Je dobře, že jsi šla prvně do papírnictví! Přes internet bych se seznamovat bála. Je smutné, jak jsou v dnešní době lidé na mobilech závislí :/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....