Autor: Jan Andersen
Žánr: Pro děti a mládež, Rodinný, Dobrodružný
Mé hodnocení: 80%
Obsah: Pavel se před pár dny přestěhoval s rodiči a mladší sestrou Šarlotkou z Berlína do malé německé vesničky Nový Hrad. Stěhování nebylo pro chlapce jednoduché - musel se vzdát svých kamarádů, oblíbených učitelů, a jen těžko si v novém prostředí zvyká. Navíc stěhování vyšlo na jarní prázdniny, takže ani neměl příležitost se s někým pořádně seznámit...
Když si jednoho slunečného dopoledne vyrazí na projížďku na kole, narazí na partu stejně starých kluků. Všiml si jich už den předtím, když na fotbalovém hřišti místo kopání do míče rozbíjeli za hlasitého jásotu skleněné lahve od pití. Tehdy se jim obloukem vyhnul, protože ze setkání s nimi nekoukalo nic dobrého. Ale teď si na něj banda výrostků počíhala.
Chtěli po něm peníze a Pavlovi bylo jasné, že proti nic nemá šanci. Už se pomalu smiřoval s tím, že mu kluci pořádně natlučou na budku, když se jako zázrakem objevil... Pes rasy border kolie. Evidentně toulavý, zanedbaný, vyhublý až na kost, ale těch pět chuligánů tak vystrašil, že nechali Pavla být a dali se na útěk. Proč ale předtím o psovi mluvili jako o "zabijákovi?" Sice na ně výhružně vrčel, ale jinak zle rozhodně nepůsobí!
Pavel se rozhodne psa odehnat, ale ten jakoby k chlapci přilnul, a nechce se od něj hnout na krok. Komu ale patří? Je totiž očividné, že pes něco nebo někoho hledá. A protože každý správný pes má mít jméno, pojmenuje jej Pavel Dusty. To totiž v angličtině znamená "zaprášený" - a přesně takový jeho nový psí kamarád je.
Jenže s Dustym je to komplikované. Pavel za prvé vůbec netuší, komu pes vlastně patří. Vypadá jako toulavý, ale je tomu opravdu tak? A největším problémem je, že chlapec si psa nemůže jen tak vzít domů, i když by hrozně moc chtěl. Oba jeho rodiče jsou totiž kategoricky proti psům, a Pavel vůbec netuší, proč.
Jeho mladší sestřička má králíčky a pravidelně k nim chodí kočka od sousedky, ale pes je v jejich rodině tabu.
Dusty je velmi nedůvěřivý, vždycky se k Pavlovi na chvíli přiblíží, aby vzápětí zase odběhl neznámo kam. Pavel je rozhodnutý vybudovat si k pejskovi důvěru a nějakým způsobem přesvědčit rodiče, že pořídit si psa je ta nejlepší věc na světě.
Ale vše se zkomplikuje, když chlapec znovu narazí na obávanou bandu. Zdá se, že Dusty je opravdu zapletený v tragické události, která se odehrála před pár měsíci, a on měl být jejím hlavním aktérem! Krok za krokem odhaluje děsivé tajemství. Je si jist, že Dusty je nevinný. Bude ale možné to dokázat?
Hodnocení: Když jsem při své poslední návštěvě milovaného knihkupectví uviděla v sekci vyhrazené pro mladší čtenáře vystavenou tuto knížku, neodolala jsem. Miluju knížky o zvířatech a jejich osudech, a o psech obzvlášť, protože sama doma jednoho mám a je to prostě miláček!
Jelikož je knížka pro čtenáře od devíti let, bylo mi jasné, že půjde o opravdu nenáročné čtení. Ale proč si taky jednou nepřečíst něco pro děti? Čekala jsem něco ve stylu Psí poslání v poněkud zjednodušené formě, ale nakonec jsem dostala něco trochu jiného.
Příběh je vyprávěn střídavě v kapitolách z Pavlova a Dustyho pohledu. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na styl vyprávění, který byl opravdu "jednoduchý." Ale to nemyslím ve špatném slova smyslu. Krátké věty, strohé dialogy, sem tam častěji se opakující slovíčko. Když jsem si zvykla na trochu jiný styl vyprávění, tak jsem byla překvapená, že se jednalo o opravdu pěkné čtení.
Nejednalo se tu totiž jen o psího hrdinu, což bývá v knihách tohoto typu zvykem. Příběh byl opravdu propracovaný, byly tu pěkné dobrodružné pasáže, a nechyběla ani troška "dětského hororu." A pochvala patří i týmu kreslířů, kteří knížku oživili krásnými ilustracemi, jen škoda, že jich nebylo více!
Hlavní hrdina byl uvěřitelný, prostě obyčejný malý klučina, který se v novém prostředí cítí tak trochu sám a nemůže si najít kamarády. Věřím, že s tímto se může spousta menších čtenářů ztotožnit, protože chování všech postav bylo někdy možná lehce naivní, ale pořád to bylo uvěřitelné.
Nakonec se mi příběh četl dobře, i když je to vyprávění pro děti, tak to bylo opravdu napínavé i pro mě, coby dospěláka, a také tu bylo pár opravdu zajímavých zvratů. Hlavně posledních dvacet stránek bylo opravdu napínavých, a potěšilo mě i závěrečné rozuzlení, které bylo samozřejmě pořádně dojemné!
Suma sumárum, knížka se mi líbila. Kdybych ji četla někdy v deseti, jedenácti letech, byla bych příběhem naprosto nadšená. Ale i optikou dospělého ji hodnotím kladně, alespoň jsem se na chvíli přenesla do říše bezstarostného dětství, což bylo rozhodně příjemné!
Pokud máte děti či vnoučata a chcete jim koupit nějakou pěknou knížku, tak Dusty: Kamarádi navždy je za mě dobrou volbou. Koukala jsem na internetu že jsou i další pokračování Dustyho dobrodružství, celkem sedm dalších titulů, tak se podívám, jestli jsou k dostání u nás v knihovně. Knížky se psím hlavním hrdinou si vždycky přečtu ráda!
A co Vy? Čtete rádi knihy o zvířatech? Četli jste Psí poslání nebo jinou knížku z této série? Přečtete si rádi knihy i pro mladší čtenáře? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!
Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥
Knížky o zvířatech jsem četla spíš jako malá , i když tomu teď aktuálně znova přicházim na chuť . Někdy je fajn změnit knižní žánr a zkusit něco jinýho a novýho . Často je to pak příjemný překvapení , když zjistíme , že odklon od vašeho tradičního čtiva nám vlastně otevřel nový obzory . A to je na knížkách super .
OdpovědětVymazatJá miluju knížky W. Bruce Camerona, takže jsem četla nejen Psí poslání, ale i všechny ostatní knihy. Táhla kniha je určitě taky fajn, takže děkuji za tip. 🙂
OdpovědětVymazat