Pouhá banalita?

 V roce 2003, to jsem byla ve třetí třídě základky, jsem najednou začala mít potíže se zrakem. Seděla jsem sice vepředu, ale prostě jsem přestala vidět na tabuli. Písmenka se mi slévaly do jedné veliké šmouhy. Z nepochopitelných důvodů jsem měla strach se s tímto někomu svěřit. Jenže když jsem neviděla na tu tabuli, psala jsem do sešitu nesmysly, čehož si velmi rychle všimla třídní.

A napsala mi do notýsku poznámku pro rodiče, že nejspíše špatně vidím, a bylo by dobré mě vzít k očnímu. Táta mě objednal, ale museli jsme dojíždět do města vzdáleného padesát kilometrů. U nás samozřejmě oční bylo, ale ordinovala jen jedna postarší doktorka, a ta byla široko daleko vyhlášena svou neschopností.

Diagnóza u očního lékaře byla jasná - krátkozrakost. Špatné, neostré vidění do dálky, bez brýlí dnes už v podstatě vidím jen šmouhy. Na brýle jsem si rychle zvykla, dnes už mi to ani nepřijde, že by mě to mělo v něčem nějak omezovat. Musím je nosit neustále, nesundávám si je ani na čtení, prakticky je odkládám jen při koupání, a samozřejmě když jdu spát.

Coby malému dítěti a v pubertě se mi zrak postupně zhoršoval, často jsme jezdili na kontroly, a také bylo potřeba kupovat nové brýle, nebo měnit skla, což je teda velká finanční legrácka.

Někdy v šestnácti letech se oční vada postupně ustálila, a už nebylo potřeba přidávat další dioptrie. Před pěti lety, v roce 2018, si u nás ve městě otevřela oční ambulanci nová, mladá paní doktorka. Měla jsem velkou radost - už nebudu muset dojíždět tak daleko, stačí jet pět kilometrů autobusem do města, kam stejně jezdím každou chvíli (tehdy jsem ještě studovala.)

Hned jsem se zaregistrovala - jen mě překvapila dlouhá objednací lhůta, je potřeba se objednat tři měsíce předem, což je celkem masakr.

V tom roce 2018 jsem také už potřebovala nové brýle - přeci jen, nosím je prakticky pořád, také jsem měla lehce škrábnuté jedno sklíčko. Termín návštěvy byl na začátku července, což mi vyhovovalo. Celá kontrola byla taková klasika - čtení písmenek, koukání do přístrojů na měření nitroočního tlaku, následně mí doktorka svítila různě do očí, měla jsem u toho pozorovat barevné světlo, a tak. Nakonec usoudila, že mi zvedne dioptrie na obou očích.

Podle poukazu na nové brýle na levém oku mám dioptrie 6.75, na pravém 5.00. Díky tomu, že je levá dioptrie takto silná, tak si za ni vždycky připlatím - sklo se musí do brýlí speciálně zbrousit, aby se tam vůbec mohlo vejít... Takže jsem si v optice vybrala nové brýle - nejraději mám fialové, a těšila jsem se na ně. 

Po asi týdnu mi přišla z optiky esemeska, že jsou brýle hotové. Paráda. 

Jenže nadšení z krásných brýlí netrvalo dlouho. Sotva jsem si je nasadila na nos, poznala jsem, že je něco špatně. Jako bych začala vidět strašně ostře, hrozně divně se to popisuje, ale doslova mě bolely oči z toho, že ty brýle mám na očích. Začala mě příšerně bolet hlava, a také levé oko mi začalo každou chvíli sjíždět na bok, jakoby se mu chtělo začít šilhat.

Bylo mi jasné, že na vině jsou příliš silná skla. Což potvrdila další návštěva optiky, kde mi přeměřili zrak tedy mnohem profesionálněji než u očního! Pravé oko bylo v pořádku, ale na levém mi ubrala dioptrie na 6.50. A hned to bylo lepší. Sklíčko jsme tedy nechali vyměnit - na vlastní náklady, ani nevím, zda by na to pojišťovna tenkrát přispěla.

Nechápala jsem, jak je možné, že mi doktorka napsala tak silné brýle? Za celé ty roky se mi nikdy nic podobného nestalo, tak jsem z toho byla celkem rozhozená. 

Včera jsem tedy byla u oční lékařky znovu. Objednávala jsem se už v lednu, půl dne jsem se tam nemohla dovolat, což bylo teda taky úžasné. Včera se mi to zrovna na návštěvu k doktorce hodilo, jelikož jsem měla volno, takže jsem si udělala pěkný den ve městě, nakoupila jsem, a vydala jsem se do čekárny ordinace.

Překvapilo mě, kolik tam už bylo přede mnou pacientů, a také to, jak šli rychle na řadu po sobě. Když jsem chodila do toho většího města, tak tam byla doktorka asi pečlivější, nebo nevím. Nejprve mi sestra změřila nitrooční tlak - jak já to nenávidím, když se foukne ten rychlý vzduch do oka! Následovalo klasické čtení písmenek, no a už jsem šla do ordinace.

Hned jsem předala doktorce papíry, které jsem dostala u optika i ty, které mi před lety vytiskla ona. Vysvětlila jsem jí, že jsem si musela nechat ty nové brýle tehdy předělat, protože dioptrie na levém oku byla příliš silná.

A víte, co mi na to řekla? "Na tom levém oku je rozdíl jenom půl dioptrie. To jste přeci nemohla poznat vůbec žádný rozdíl. To jste si ty brýle neměla nechat předělávat." Tak zvláštně jsem se na ni podívala, jako jestli si ze mě dělá legraci? To jsem si opravdu jen z legrace nechala znovu změřit zrak, na vlastní náklady vyměnit sklo, protože proč ne?! 

Celkově mi přišel ten přístup doktorky dost vágní. Nevytiskla mi ani nový poukaz na brýle - prý pojišťovna nic už neproplácí, takže stačí ten starý z roku 2018. Ani mi při odchodu neřekla, kdy se mám znovu objednat. Paráda. Jako by to, že mi napsala silné brýle se špatnými dioptriemi byla jen pouhá banalita...

Z nemocnice jsem šla na autobus, který mi k mé smůle ujel. A hned u autobusáku je optika - tam mi právě před lety správně určili ty dioptrie. Šla jsem se tedy předběžně podívat na nějaké pěkné brýle. Prodavačka byla moc příjemná. Ukázala jsem jí i oba papíry, vysvětlila jsem jí, že mi tady před lety měnili brýle, protože mi doktorka napsala silné dioptrie.

A také jsem se zmínila o tom, že paní doktorka to, že mi napsala o čtvrt dioptrie silnější brýle, odmávla jako hloupost s tím, že jsem to na očích nemohla nijak poznat. Prodavačka na mě vytřeštila oči. "To si děláte legraci? Vždyť čtvrt dioptrie je hrozně moc, hlavně na tom levém oku, které máte hodně krátkozraké..." 

Takže není pravda, že jsem si to vymyslela. Prodavačka si pozorně prostudovala oba papíry a raději jsem ještě jednou zdůraznila, že chci stejná skla podle měření v optice, protože ty mi perfektně vyhovují. Příští týden se tam zastavím, a v klidu si nějaké pěkné nové brýle vyberu.

Asi bude lepší chodit rovnou do optiky, než k očnímu, když tak vidím laxní přístup doktorky. Je mi z toho fakt celkem nanic. Alespoň že tam jsou ochotní a schopní poradit více, než vystudovaný doktor...

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný předvelikonoční čas, Vaše Eliss ♥