Přeskočit na hlavní obsah

Užívání neplánované dovolené

 Minulý týden ve čtvrtek na mě po práci čekalo lehce nepříjemné překvapení. U naší bytovky stálo auto s nápisem Pohotovost Plyn. U něj stál technik v monterkách, a když mě viděl přicházet, ptal se, ve kterém bytě bydlím. Když jsem mu to řekla, tak mi sdělil, že z našeho plynoměru ve sklepě uniká menší množství plynu, a je tedy potřeba to vyřešit co nejdříve.

Zrovna jsem byla sama doma, přítel byl na služební cestě, nikdy dřív jsem se v podobné situaci neoctla. Pán mi vysvětlil, že to množství plynu, které uniká, není zase tak moc velké, takže nám dá čas do pátku, abychom si zavolali plynaře, a ten odstranil závadu. Jinak by nám ten plyn odpojili úplně.

Přišlo mi trochu zvláštní, že ten technik to neumí opravit, jen udělal zápis o závadě, podepisovala jsem asi pět papírů, jeden z nich mi nechal pro plynaře, a rozloučil se.

Přítel má naštěstí známého, který tyto věci dělá, na to je opravdu potřeba odborník, protože se z té krabičky plynoměru musí odstranit plomba, a až potom se s tím dá manipulovat.

Plynař byl objednaný na dnešek, bohužel mi nedokázal říci přesně, v kolik hodin přijde. Na osmou hodinu ráno měl ještě nějakou opravu plynového kotle, takže se to prý může protáhnout. Tak jsem se rozhodla, že si v práci vezmu dovolenou rovnou na celý den. Ještě mi zbyla hromada staré dovolené, takže s tím nebyl problém.

Takže od rána jsem čekala na plynaře, nakonec přišel kolem desáté hodiny, což nebylo tak hrozné - alespoň jsem si z rána stihla poumývat okna v ložnici. Samotná oprava byla opravdu rychlá, plynař vyměnil nějaký spoj u trubky přívodu plynu, cosi dotáhl, a bylo. Nakonec to ještě zkontroloval detektorem úniku. Ani si neřekl o tolik peněz, kolik jsem čekala.

Vážně se mi ulevilo, že je po problému, přeci jen, i když ten únik nebyl velký, tak ten pocit, že ve sklepě tak trochu uniká plyn, nebyl vůbec příjemný.

Tak se mi naskytla otázka, co s neplánovanou dovolenou? Přeci nebudu sedět doma, koukat na televizi, nudit se. Chtělo se mi někam vyrazit. Rozhodla jsem se tedy zajet si autobusem do Jeseníku, mám to pár kilometrů autobusem. Říkala jsem si, že se projdu po městě, třeba si něco hezkého koupím, dám si kávu...


U autobusové zastávky roste velká jabloň, aktuálně se opravdu prohýbá pod tíhou plodů, bohužel zrovna díky lokalitě u silnice bych si jablíčka nedala. Určitě se na ně musí hrozně prášit...


Malovaný kamínek za autobusovou zastávkou. Asi jde o dílko nějakého dítěte, ale je to opravdu roztomilé a nápadité! Řekla bych, že jde o pestrobarevného papouška. Autobus přijel na čas, cesta trvala něco přes šest kilometrů, takže žádná dálka, už jsem několikrát šla pěšky nebo jela na kole, dá se to opravdu v klidu zvládnout.

Z autobusového nádraží v Jeseníku jsem vyrazila směrem do centra, na Masarykovo náměstí. Cestou jsem zvěčnila alespoň kus naučné tabule pro turisty.




Masarykovo náměstí v Jeseníku, pohled na městkou radnici, často se tu dají vidět čerství novomanželé, hlavně v létě tu bývá opravdu rušno.

Takové krásné květinové berušky zdobí město, za mě opravdu dobrý nápad na ozdobu náměstí. Pěkné a vkusné, žádný kýč.

Při svých toulkách městem většinou neopomenu navštívit své oblíbení místo, a sice knihobudku, která se nachází v pasáži obchodního centra. Podívám se, co je nového, vrátím vypůjčené knížky, případně přinesu nějaké nové, které se mi nečinně povalují doma. Je fajn pocit, že zase udělají radost někomu dalšímu!




Samozřejmě, že mě zase nějaký titul zaujal, tentokrát jsem si v batůžku nesla domů starší vydání detektivky od Agathy Christie. Knihobudka je super projekt, hlavně si ji uvnitř obchodního centra, kde jsou i kamery, nikdo nedovolí ničit, vždy je krásně porovnaná. Minule jsem tady potkala starší paní, která mi s úsměvem sdělila, že se o budku tak trochu stará, chodí sem knížky pravidelně třídit, protože ji to baví. 



Po návštěvě knihobudky jsem si ještě prošla pár obchůdků, koupila jsem dárek babičce a čerstvě mletou kávu, a protože mi do odjezdu autobusu domů zbývala hodina, zašla jsem si do kavárny na frappé. Bylo vynikající, s minimem cukru, přesně jak to mám ráda.



Tady už čekám na autobus, a z nudy jsem si ještě vyfotila boty a batůžek. Předtím jsem se ještě prošla po Penny, koupila si svačinu do práce a něco malého k večeři. I taková malá neplánovaná dovolená byla fajn, a zítra už jdu zase do práce. Ale opravdu jsem se hezky zrelaxovala a užila si pěkný den.

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný čtvrtek, Vaše Eliss ♥





















Komentáře

  1. To sis udělala hezký den. Takže všechno zlé (unikající plyn) pro něco (malý výlet) dobré :D

    OdpovědětVymazat
  2. Pamatuji se,jak jsem taky ještě v pracovním procesu čekávala na opraváře.Musela jsem vždy obětovat půl dne dovolené.Jednou jsem pospíchala zpátky do práce a vzala to zkratkou a při přecházení železničních kolejí jsem blbě šlápla a udělala si výron.Manžel mě potom musel vozit autem.Ty jsi si udělala hezký den.Neplánované věci se většinou vydaří hezky.
    Ráda jsem se s tebou prošla.
    Eli,měj hezký den i víkend

    OdpovědětVymazat
  3. Jak je všechno špatné pro něco dobré, že? :)

    Jeseník je krásný, musí tam teď být velmi příjemně. Dobře jsi udělala, že jsi vyrazila ven.

    OdpovědětVymazat
  4. Je potřeba občas zrelaxovat :) udělala sis hezký den. Také občas do knihobudky něco dám, nebo si půjčím. Přesně jak říkáš, je to super nápad. V Krumlově měli knihobudku v telefonní budce, podobné, jako mají v Anglii :)

    OdpovědětVymazat
  5. Neplánovaná, ale dobře využitá dovolená. Knihobudky jsou fakt skvělý nápad. V Paze jsem ještě žádnou neviděla, ale třeba v obci u nás na chatě jedna je. Natřená je nazeleno a velikostí připomíná o něco větší telefonní budku. Hezký víkend 😀

    OdpovědětVymazat
  6. I když neplánovaná dovolená, krásně jsi ten den využila. U nás je kniho budka na nádraží ČD, ale třeba v Telči jsou v parcích udělané t k tomu speciální lavičky. tak že než usedneš, podíváš se, co je tam na čtení..., ve Starých Křečanech je udělaná na jedné chalupě jako falešné okno, v Lipové u Šluknova je v autobusové zastávce...Už jsem jich viděla několik a v několika městech. Je to hezké, že knihy, které se doma nevejdou do knihovny nebo jsou stokrát přečtené, ještě můžou sloužit dalším čtenářům. Také jsem k nám na nádraží odnesla staré brožované detektivky, třeba na čtení do vlaku...

    OdpovědětVymazat
  7. Květinová beruška je super nápad.

    OdpovědětVymazat
  8. Mám ráda krátké dovolené tak hezky využité.

    OdpovědětVymazat
  9. Byli jsme na dovolené v Jeseníkách, tam u vás je tolik zajímavých míst, jen to "vidět" a všímat si. Třeba knihobudku zbuduješ z vlastní iniciativy u vás v obci. Co by ne, možná by to šlo z bývalé telefonní budky, které se rušily. Znám paní, jejíž manžel to dostal za symbolickou 1 Kč, samozřejmě hlavně ten dovoz se musí řešit. Pokud se to povede "prosadit" na obci, budeš mít radost a také se pak o tu "vaši" budku můžeš starat. 😄

    OdpovědětVymazat
  10. je super, že jste to vyřešili tak rychle a ty sis užila volnější den :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula