Přeskočit na hlavní obsah

Pár momentek cestou do práce

 Tento týden je, co se týče počasí, opravdu až aprílový, a mnohdy bych si vůbec netipla, že je půlka července a děti mají prázdniny. V pondělí a v úterý jsem ráno jela na kole do práce v letní bundičce, zato v poledne už jsem na sobě měla tílko, a i tak mi bylo horko.

Včera bylo sice chladněji, zataženo, přesto zůstává velkým problémem sucho. V našich potocích je opravdu minimum vody, a na některých místech už není voda vůbec, koryto je suché, to jsem opravdu viděla na vlastní oči, ale ani jsem nechtěla tu zkázu fotit, protože je to opravdu k pláči. Nedávno moje máma vzpomínala, jak za jejího dětství byly potoky plné vody, a hlavně ryb, a tuto hojnost už nepamatuji ani já. 

Ale ještě jsem jako dítě chodila stavět do potoka hráze, a s kamarádkami jsme se plavili na obří gumě, to bylo té vody opravdu více. Jen se bojím, aby takové hrozné sucho zase nebyla předzvěst nějakých ničivých povodní...

Zase jsem odbočila na trochu pesimističtější notu. Takže tu mám pár fotografických "cvaků," které jsem pořídila cestou do práce, vždycky vyjedu na kole o něco dříve, takže pak mám čas se různě zastavovat a fotit, co mě zaujme, snažím se naladit se do pohody, všímat si pěkných věcí kolem sebe, protože pak je ten den opravdu veselejší.

Ona i obloha, kolem té šesté hodiny ráno, skýtá opravdu zajímavé útvary a seskupení, každý takový pohled je jedinečný, a neopakovatelný.





První dva "mrakové" obrázky jsou takové veselejší. Mrak na druhém obrázku vlevo mi připomíná tak trochu obličej, možná obrys slona? Ve větším mraku zase vidím lva, který se právě rozzuřeně chystá zaútočit. Co myslíte Vy?

Další dva obrázky už jsou více temnější. Předzvěst bouřky, mračna plná vody, která bojují o svůj prostor a brzy pohltí i zbývající kus krásně modré oblohy. Ale nakonec se vyjasnilo, dešťové přeháňky nepřišly.


Zajímavá modrá kytička rostoucí na louce, trochu mi připomíná zvonek, ale ten má více břichatý květ, tak nevím, oč se jedná? Koukala jsem i na internet, ale zaboha nemůžu přijít na název. Poradí mi někdo z Vás?


Řebříček je snad nejrozšířenější volně rostoucí bylinkou u nás v obci, vídám ji všude, na polích, u asfaltových cest, v mezích, díky své houževnatosti vydrží i pěkně nepříznivé podmínky.

Výluh z řebříčku pomáhá utišit kašel, působí močopudně, a kladně působí i na krevní oběh. Mám pocit, že kdysi býval i přísadou v urologických čajích, dnes se už ale používá jiná směs bylinek.


Tento plod nízkého keříku rostoucího u plotu mě zaujal na první pohled. Leč opět netuším, oč jde? Pilovité listy, zvláštní květy. Poradí mi někdo z Vás?


Poslední fotografie, tady jsem se snažila zachytit kapky vody, bylo zrovna chvíli po dešti, v pozadí můžete vidět rozostřené pampelišky. 

Ony opravdu ty ranní cesty do práce mají něco do sebe, na kole vždycky vyjedu dříve, a můžu se tak libovolně zastavit a vyfotit si to, co se mi líbí. Všude kolem je klid, ticho, všechno se probouzí, a vzduch tak zvláštně voní...

Přeji Vám krásné letní dny plné slunce a pohody, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Krásné momentky. Ráno je příroda i vzduch nejkrásnější. Přeji TI další krásné ranní cesty a hezké focení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta zajímavá fialková nebo modrá kytička je kakost luční, Další rostlina s plody je javor tatarský. Pampelišky už teď většinou kvést nevidíme, ale může to být prasetník kořenatý nebo jestřábník žlutý. Pro určování rostlin Ti můžu doporučit stáhnout si aplikaci PlantNet. Měj se moc pěkně a užívej si krás přírody.

      Vymazat
  2. Hezké fotky, mně se líbí hlavně mraky - v létě ráda koukám do nebe. A taky mraky občas fotím...

    OdpovědětVymazat
  3. Temné mrakoffky se mi líbí velice.

    OdpovědětVymazat
  4. S kytičkou neporadím, od jarní výroby herbáře je nemůžu ani vidět :D.
    Krásné momentky!

    OdpovědětVymazat
  5. Ze sucha a dramatického úbytku spodních i povrchových vod jsem nešťastná už mnoho let. U nás v Krušných horách bývaly potůčky, na kterých jsme si jako děti stavěli přehrady a pouštěli z kůry lodičky. Už před dvaceti lety jsem nenašla ani jediný.... Tak si přejme, ať se to vše zlepší.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss, hezké fotografie ! Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Minulý týden jsem byla na táboře a v noci jsme měli 5 stupňů! Spalo se ve stanu, takže nic moc :D Hezké fotky, také moc ráda jezdím na kole a kochám se přírodou. Ráda fotím rostliny a oblohu :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Eliss,

    je hezké, že ses podělila s námi o krásy tvojí cesty. V mracích jsem překvapivě nic nenašel, ač jsem v tom obvykle dobrý. Možná tím, že píši po 22 hodině před spaním.

    Ze všech tvých fotografií ve článku se mi nejvíce líbila tato: https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYQ-2z9nPDCC_4wP-q0mBxOPQluf4Lu2mcAUvwNOv7Ven8BZJQjiu6SFLhtQX5A8witFquwyr1Ra01gY9OZ5UW18JOBiEf8muiQ69lxxeAUUd3kyjnOIRP2VV1K6mwLftByRGL4wnREvchRHrf1jaxSgPFaOXBBhvHR_BFoAUdcENSxLekwQ_iHYKC/s1040/kvety.jpg

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula