Přeskočit na hlavní obsah

Pár momentek cestou do práce

 Tento týden je, co se týče počasí, opravdu až aprílový, a mnohdy bych si vůbec netipla, že je půlka července a děti mají prázdniny. V pondělí a v úterý jsem ráno jela na kole do práce v letní bundičce, zato v poledne už jsem na sobě měla tílko, a i tak mi bylo horko.

Včera bylo sice chladněji, zataženo, přesto zůstává velkým problémem sucho. V našich potocích je opravdu minimum vody, a na některých místech už není voda vůbec, koryto je suché, to jsem opravdu viděla na vlastní oči, ale ani jsem nechtěla tu zkázu fotit, protože je to opravdu k pláči. Nedávno moje máma vzpomínala, jak za jejího dětství byly potoky plné vody, a hlavně ryb, a tuto hojnost už nepamatuji ani já. 

Ale ještě jsem jako dítě chodila stavět do potoka hráze, a s kamarádkami jsme se plavili na obří gumě, to bylo té vody opravdu více. Jen se bojím, aby takové hrozné sucho zase nebyla předzvěst nějakých ničivých povodní...

Zase jsem odbočila na trochu pesimističtější notu. Takže tu mám pár fotografických "cvaků," které jsem pořídila cestou do práce, vždycky vyjedu na kole o něco dříve, takže pak mám čas se různě zastavovat a fotit, co mě zaujme, snažím se naladit se do pohody, všímat si pěkných věcí kolem sebe, protože pak je ten den opravdu veselejší.

Ona i obloha, kolem té šesté hodiny ráno, skýtá opravdu zajímavé útvary a seskupení, každý takový pohled je jedinečný, a neopakovatelný.





První dva "mrakové" obrázky jsou takové veselejší. Mrak na druhém obrázku vlevo mi připomíná tak trochu obličej, možná obrys slona? Ve větším mraku zase vidím lva, který se právě rozzuřeně chystá zaútočit. Co myslíte Vy?

Další dva obrázky už jsou více temnější. Předzvěst bouřky, mračna plná vody, která bojují o svůj prostor a brzy pohltí i zbývající kus krásně modré oblohy. Ale nakonec se vyjasnilo, dešťové přeháňky nepřišly.


Zajímavá modrá kytička rostoucí na louce, trochu mi připomíná zvonek, ale ten má více břichatý květ, tak nevím, oč se jedná? Koukala jsem i na internet, ale zaboha nemůžu přijít na název. Poradí mi někdo z Vás?


Řebříček je snad nejrozšířenější volně rostoucí bylinkou u nás v obci, vídám ji všude, na polích, u asfaltových cest, v mezích, díky své houževnatosti vydrží i pěkně nepříznivé podmínky.

Výluh z řebříčku pomáhá utišit kašel, působí močopudně, a kladně působí i na krevní oběh. Mám pocit, že kdysi býval i přísadou v urologických čajích, dnes se už ale používá jiná směs bylinek.


Tento plod nízkého keříku rostoucího u plotu mě zaujal na první pohled. Leč opět netuším, oč jde? Pilovité listy, zvláštní květy. Poradí mi někdo z Vás?


Poslední fotografie, tady jsem se snažila zachytit kapky vody, bylo zrovna chvíli po dešti, v pozadí můžete vidět rozostřené pampelišky. 

Ony opravdu ty ranní cesty do práce mají něco do sebe, na kole vždycky vyjedu dříve, a můžu se tak libovolně zastavit a vyfotit si to, co se mi líbí. Všude kolem je klid, ticho, všechno se probouzí, a vzduch tak zvláštně voní...

Přeji Vám krásné letní dny plné slunce a pohody, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Krásné momentky. Ráno je příroda i vzduch nejkrásnější. Přeji TI další krásné ranní cesty a hezké focení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta zajímavá fialková nebo modrá kytička je kakost luční, Další rostlina s plody je javor tatarský. Pampelišky už teď většinou kvést nevidíme, ale může to být prasetník kořenatý nebo jestřábník žlutý. Pro určování rostlin Ti můžu doporučit stáhnout si aplikaci PlantNet. Měj se moc pěkně a užívej si krás přírody.

      Vymazat
  2. Hezké fotky, mně se líbí hlavně mraky - v létě ráda koukám do nebe. A taky mraky občas fotím...

    OdpovědětVymazat
  3. Temné mrakoffky se mi líbí velice.

    OdpovědětVymazat
  4. S kytičkou neporadím, od jarní výroby herbáře je nemůžu ani vidět :D.
    Krásné momentky!

    OdpovědětVymazat
  5. Ze sucha a dramatického úbytku spodních i povrchových vod jsem nešťastná už mnoho let. U nás v Krušných horách bývaly potůčky, na kterých jsme si jako děti stavěli přehrady a pouštěli z kůry lodičky. Už před dvaceti lety jsem nenašla ani jediný.... Tak si přejme, ať se to vše zlepší.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Eliss, hezké fotografie ! Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Minulý týden jsem byla na táboře a v noci jsme měli 5 stupňů! Spalo se ve stanu, takže nic moc :D Hezké fotky, také moc ráda jezdím na kole a kochám se přírodou. Ráda fotím rostliny a oblohu :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj Eliss,

    je hezké, že ses podělila s námi o krásy tvojí cesty. V mracích jsem překvapivě nic nenašel, ač jsem v tom obvykle dobrý. Možná tím, že píši po 22 hodině před spaním.

    Ze všech tvých fotografií ve článku se mi nejvíce líbila tato: https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiYQ-2z9nPDCC_4wP-q0mBxOPQluf4Lu2mcAUvwNOv7Ven8BZJQjiu6SFLhtQX5A8witFquwyr1Ra01gY9OZ5UW18JOBiEf8muiQ69lxxeAUUd3kyjnOIRP2VV1K6mwLftByRGL4wnREvchRHrf1jaxSgPFaOXBBhvHR_BFoAUdcENSxLekwQ_iHYKC/s1040/kvety.jpg

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

I takové věci se stávají...

 Odjakživa jsem byla velice silný introvert. Ani ve školce, později na základce, jsem neměla moc kamarádů. Dáno to bylo i tím, že ve třídě na základce nás bylo jen pět dívek proti velké početní převaze chlapců. Já tam byla tak trochu do počtu - spolužačky si utvořily dvojice, a já byla většinou sama. Od druhého stupně jsem sedávala i sama v lavici, což mi maximálně vyhovovalo - sice jsem nemohla od nikoho opisovat při písemkách, ale zato jsem měla klid na poslech látky od učitele, protože mě nikdo nevyrušoval.  Ale i když ve třídě jsem neměla kamarádky, zato jsem měla jednu o třídu výš. O přestávkách jsme se tedy mohly sejít na chodbě, povídat si, najít si nějaký klidný koutek a tam si povídat. Danča je o dva měsíce starší než já, ale protože já se narodila v září, nechodily jsme spolu do třídy. Což mi bylo opravdu líto. Byly jsme totiž nejlepší a nerozlučné kamarádky od mateřské školy. Tam jsme totiž byly všechny děti v jednom oddělení, takže jsme si často s Dančou hrály, dokonce jsme

Omluva - nemoc

 Milí blogoví přátelé, kamarádi, čtenáři bohužel se budu muset na pár dní vzdát všech blogových aktivit. Dnes po příchodu z práce domů mě přepadla ošklivá střevní chřipka, mám křeče v břiše, horečku, a je mi strašně, cestuju teď mezi toaletou a postelí.  Horečku střídá zimnice, a to mám doma teď kolem dvaceti stupňů. Asi teď létají nějaké bacily ve vzduchu, protože počasí se pořád mění, dneska ráno bylo dusno a pak se prudce ochladilo a teď večer prší... Doufám, že za pár dní mi bude líp, zatím jsem si vzala dovolenou v práci na zítra, a chystám se dnes v brzy do postele. Fakt si nepamatuju, kdymi bylo naposledy tak zle od žaludku... Tak se na mě prosím nezlobte, ozvu se hned, jak mi bude trochu lépe. Ale teď fakt nemám na počítač vůbec náladu a ani moc energii... Děkuji za pochopení, hlavně Vám všem přeji hodně zdraví, Vaše nemocná Eliss ♥

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne