Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 265 Cesta beze jména

 Autor: Howard Linskey 

Žánr: Detektivní, Thriller

Mé hodnocení: 50%

Obsah: Anglický novinář Tom Carney nezažívá právě nejšťastnější období svého života. Jako nováček v redakci druhých nejvíce prodávaných novin si zadělal na pořádný průšvih. A vše začalo jedním, zdánlivě nevinným telefonátem.

Tom s pomocí a požehnáním svého šéfa Alexe vypustí do světa obrovskou novinářskou bombu, díky které prodej novin vzroste o několik desítek procent. Politik a člen senátu, Tim Grady, byl totiž několikrát údajně na návštěvě u prostitutek, které měl navíc i nevybíravě fyzicky napadnout. A Tomovi zavolala právě jedna z těch prostitutek, která byla očitým svědkem politikova chování.

Článek se za pár dní octne na titulní straně spolu s Gradyho fotografií, jak vychází z domu jedné z oněch pracovnic nejstaršího řemesla. Ovšem drobná potíž skví v tom, že Grady vycházel z bytového domu, tudíž se nedá s určitostí dokázat, u koho byl na návštěvě a co tam prováděl. Politik je rozzuřen na nejvyšší míru, vyhrožuje novinám soudem a těmi nejlepšími právníky v zemi, takže Alex se rozhodne Toma "uklidit" a pošle jej na placenou dovolenou.

Tom se vydá do své domoviny, do hrabství Durham. Tam totiž shodou okolností neznámý šílenec, přezdívaný Lapač dětí, unáší a vraždí mladé dívky. Detektiv konstábl Ian Bradshaw se po delší pracovní neschopnosti vrací zpět do práce, kde se zoufale snaží ukázat svým kolegům a nadřízeným, že i přesto, co se stalo v minulosti, je pořád schopným policistou. 

Ian je ale přidělen k vyšetřování jiného případu, než jsou únosy mladých dívek. Na pozemku místní školy byla pří bagrovacích pracích nalezena mrtvola. Není to však tělo žádné z pohřešovaných dívek, nýbrž ostatky staré desítky let. Dle díry v lebce se dá předpokládat, že neznámý se stal obětí vraždy. Při odhalování starého zločinu se dá z velké části spoléhat na vzpomínky starousedlíků, a zdá se, že některá bolestná tajemství by měla raději zůstat skryta.

Na Iana i Toma čeká odhalování starých, spletitých tajemství, které je oba svede na společnou cestu. Někde se tu totiž skrývá vrah, a není vyloučena ani možnost, že oba případy spolu mohou, byť na první pohled zcela nahodile, souviset...

Každopádně je třeba pracovat rychle, protože tělo poslední pohřešované dívky, mladičké Summer, se stále ještě nenašlo. Podaří se ji najít naživu, nebo je pro všechny už příliš pozdě?



Hodnocení: Cestu beze jména jsem si vypůjčila v knihovně na základě pěkně graficky zpracované obálky, a pak také výrok jakéhosi Marka Billinghama, že "se jedná o jednoho z nejlepších autorů současnosti," to mě opravdu navnadilo na to si knihu přečíst.

Jenže bohužel, nejsem z knihy kdovíjak nadšená, a rozhodně bych si netroufla ani ve snu o autorovi tvrdit dosti troufale to, co je uvedeno na obálce. 

Začátek se rozvíjel docela slibně, zápletka s politickým přesahem mě opravdu zaujala, následné zmizení Summer a pátrání po pachateli, do toho ještě nález staré kostry na školním pozemku, to už na mě bylo trochu moc, ale říkala jsem si, proč ne? 

Velkým problémem bylo velké množství postav, v podstatě tři zápletky, které se až moc míchaly dohromady a celek se stával postupně nepřehledným. Největší prostor v knize byl dáván nejstaršímu případu - tedy nálezu kostry - a protože k tomuto bylo nejméně stop a indicií, pátrání se v podstatě nikam neposouvalo a celé to bylo opravdu únavné.

Oba hlavní hrdinové, jak novinář Tom, tak i detektiv Ian, mi přišli podivně charakterově ploší. V podstatě mi oba přišli úplně stejní, a hlavně pro mě jako pro čtenáře strašně nudní. Chyběl mi nějaký zajímavý povahový rys, který je většinou u těchto hlavních hrdinů samozřejmostí, zde to ale autor tak nějak vypustil.

Zápletka ohledně únosů dívek nebyla vymyšlena špatně a ani konečné odhalení pachatele nebylo rozhodně úplně nejhorší, jen té "omáčky" kolem bylo přespříliš. Kdyby autor osekal ze čtyři sta stránek stovku, rozhodně by to prospělo.

A co mi chybělo nejvíce, byla atmosféra. Příběh se odehrává v Anglii na začátku devadesátých let, a tady si autor mohl opravdu pohrát s vykreslením pochmurné, věčně deštivé Anglie a jejích tehdejších politických bouřlivých proměn. Ale celé se to neslo v duchu jedné politické aférky. No, opravdu škoda!

Poslední věc, která mě vždycky při čtení neuvěřitelně rozčílí, tak to jsou pravopisné chyby a překlepy. A tady jich bylo opravdu požehnaně, dokonce snad pětkrát bylo pozměněno jméno některé z postav, takže jsem listovala zpátky, jestli jsem se nespletla já, nicméně chyba byla na straně nakladatelství Brána. 

Kniha není úplně špatná, jen mi tam chybělo více rychlejší tempo, méně postav, které stejně neměly moc prostoru, a pak také hlavně atmosféra, která byla takřka nulová. Velká škoda.

Pokud máte rádi pomalejší tempo, a nevadí Vám zdlouhavé natahování případu, tak se Vám tato detektivka bude líbit. Ale já potřebuji něco trochu svižnějšího, takže bych si knížku už znovu nepřečetla a už za pár dní si na její zápletku ani nevzpomenu. Takový slabší průměr.

A co Vy? Máte rádi pomalejší tempo vyprávění? Nebo máte taky raději, když děj pořádně odsýpá? Vybíráte si knihy také někdy podle obálky, nebo dáváte přednost zaručenému jménu autora? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥






Komentáře

  1. Také mám ráda, když kniha rychle odsýpá. Obálka mě také často zaujme. Podle autora moc nevybírám. Překlepy také nesnáším. To si to po sobě překladatel nemůže znovu přečíst?

    OdpovědětVymazat
  2. dle anotace kniha zní plná akce a zaujala mě :) dle tvého hodnocení už ne :D také mám raději, když kniha hezky odsypa :)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky mám raději, když se děj příliš nevleče.

    OdpovědětVymazat
  4. Mám ráda, když děj pěkně běží. Hodně postav a dějových linek mě nesedí, nějak se v tom ztrácím. Knihy si vybírám podle anotace na obálce, někdy podle autora a někdy zcela náhodně.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js