Přeskočit na hlavní obsah

Plastová brčka vadí, ale...

 Plasty, jejich nadměrné množství a často i minimální recyklace patří mezi dlouhodobé mezinárodní problémy. Chytré mozky přicházejí s různými nápady, jak plasty nahradit. Někdy to ale není úplně nejlepší řešení.

Například zákaz plastových brček. Myšlenka je to samozřejmě skvělá, protože toho plastu je kolem nás opravdu více než dost. Sama to vidím, s taškou plnou vytříděných plastů chodím každý týden, a stejně mi hned přijde, že se ta taška za dva dny zase naplní. Bohužel ani nakládání společnostmi s vytříděnými plasty není úplně ekologické - některé skončí ve spalovnách, jiné jako přeměna na tuhé palivo, a zbytek zase na nějakých skládkách... 

Vhodnou alternativou plastovým brčkům mohou být ta skleněná. Ta vydrží dlouho (pokud je nerozbijete,) a třeba v kavárně ve frappéčku to vypadá esteticky hezky. Za tento nápad palec nahoru. Už horším nápadem jsou brčka papírová. Toto někdo tak trochu nedomyslel.




Občas si kupuju ta malá ovocná mlíčka v kartonu nebo dražší ledové kávy. A tam jsou právě ta papírová brčka. Zabalená jsou samozřejmě ale pořád v plastu, že. Problém s těmi papírovými brčky je, že se v nápoji rychle nechutně rozmočí, a při pití nápoje je to nepříjemné. Nehledě na to, že se do nápoje uvolňují různé "dobrůtky," takže výsledný efekt není nic moc. To už je lepší si nápoj donést domů a tam si ho nalít do sklenice.

Tak tedy plastová brčka byla pro svět velkou zátěží.

Ale co je tedy současná pandemie pro svět? Nemyslím teď hledisko zdravotní, ale to ekologické. Když tedy zeleným nadšencům vadila plastová brčka, proč nikdo nekřičí na roušky, respirátory, a také testy na detekování nemoci, které jsou plastů plné? V respirátoru se například vyskytuje polypropylen, ten patří mezi nejběžnější druhy plastů.

Testy na prokázání nemoci zase obsahují plastové tyčinky na odběry, nebo plastové trychtýřky, ty jsou asi součástí testů ze slin. A opravdu tyto testy končí zlikvidovány tím správným způsobem? Nejedná se náhodou o biologický odpad, který je ale zároveň plný plastů... 

Mám pocit, že se svět zbláznil. Platová brčka ne, ale testy z plastů jsou v pořádku, a tolik se jich v současné době využije zbytečně, když se testují zdraví jedinci. 

Velkým problémem jsou i roušky a respirátory pohozené ve volné přírodě, bohužel i v oceánech a řekách. Podle odhadů se v současnosti spotřebuje jen měsíčně na celém světě 129 miliard jednorázových roušek. A co s nimi. Podle odborníků se mají házet do směsného odpadu, zabalené ve dvou igelitových sáčcích (další plast!). Takže nakonec skončí někde na hromadě na skládce, přičemž trvá až desítky let, než se rozloží...

Roušky a respirátory se pro, zejména ty mořské živočichy stanou snadno smrtící pastí. Třeba i ježek nebo pták se zachytí do volně se povalujících roušek nebo respirátorů, přičemž největším problémem je poutko - zvíře se za něj zachytí, samo se už nedokáže dostat ven, zahyne vyčerpáním, hlady, nebo se nešťastnou náhodou o gumičku či poutko uškrtí.

Dokonce se objevily i případy, kdy ptáci nalezené kusy roušek použili jako materiál pro stavbu hnízd.




A mořští živočichové na tom nejsou o moc lépe. Želvám tvar chirurgických roušek zdálky připomíná medúzu. A takový omyl je pro želvu fatální. Ona nerozumí tomu, že právě sežrala kus odporného plastu, který jí v břiše udělá paseku a pravděpodobně ji zabije. Toto se týká bohužel všech mořských tvorů, jednoduše si myslí, že kolem nich pluje něco chutného k jídlu...

Problémem je i velké množství jednorázových latexových rukavic. Ty jsou také pro mořské živočichy smrtící pastí - malá rybka třeba vpluje do otvoru pro prsty, zpátky se už nedostane, a prostě pomalu umře hlady. To je prostě šílené.

Celé je to hlavně o lidech. Tolikrát jsem u nás na vesnici, ale i ve městě viděla na ulici pohozené, sešlapané a špinavé roušky či respirátory. Smutné je ale i to, že i když použitou ochrannou pomůcku vyhodím správně, stejně se může po své cestě z kontejneru dostat do řeky a způsobit tam velký problém. 

Je to celé velký paradox - zákaz plastových brček k chlazeným nápojům, ale miliardy roušek a respirátorů s plastovými částmi nikomu nevadí. Vážně doufám, že celá pandemie již brzy skončí, protože je to už pěkně na hlavu.

Co si o zákazu plastových brček myslíte Vy? Je to v pořádku? Máte špatnou zkušenost s papírovými brčky v nápoji? Setkali jste se někdy na procházce v přírodě s odhozenými rouškami a respirátory? Dá se tomuto problému předejít důsledným tříděním a nakládáním s ochrannými pomůckami? Napište mi Vaše názory do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Stejná myšlenka mě napadla již opakovaně, že my tu řešíme plastová brčka a příbory, zatímco každý den skrze covid vyprodukujeme ohromné množství biologicky potenciálně škodlivého materiálu. A přesně jak píšeš, těch roušek poházených po přírodě! Není třeba ani jezdit do rozvojových zemí, stačí se porozhlédnout u nás.

    Snažím se veškeré potřeby pro jednorázové užití minimalizovat, používat opakovaně použitelné kosmetické potřeby a třeba i pratelné houbičky v kuchyni, nekupovat si zbytečné oblečení, nenosit domů igelitové pytlíky. Ale zrovna ta plastová brčka bych ráda vrátila zpátky. I když si pitíčka kupuji jen minimálně, ta papírová brčka jsou fakt k ničemu, protože se hned rozmočí a je často problém s nimi vůbec propíchnout díru v krabičce. V restauracích je to jiná, tam se to dá snadno řešit skleněnými, kovovými nebo bambusovými.

    OdpovědětVymazat
  2. Problém v tomhle je hlavně pomalost. Než se v mezinárodním měřítku něco zakáže nebo změní, trvá to dlouho - a momentálně je prioritou, co se covidu týče, aby nám neumírali stovky lidí denně v přehlcených nemocnicích, ne minimalizovat dopad na životní prostředí. Jednorázové roušky a respirátory tak všichni berou jako nutné, ale dočasné zlo. Když je ale vidím, jak se válejí na zemi, taky mě to rozčiluje.

    OdpovědětVymazat
  3. Brčka vůbec nepoužívám a nápoje s nimi ani nekupuji. Na výlety nebo procházky si nosím vodu nebo čaj v termosce. Množství všech obalových materiálů mi dost vadí. Sušenky v obrovské krabici, po otevření velký pytlík a na dně se strachy třese pět sušenek. Obalu fůra aby to vypadalo, že je toho hodně. Plastů a plechovek od nápojů se válí všude kolem cest plno. Tam, kde chodím na procházky, to čas od času sbírám a většinou se vracím s plným pytlem. Po roztřídění to pak odnesu do určených kontejnerů. Nejvíc mě vytáčí v přírodě vyhozené pneumatiky. Při tom je tu několik firem kde se dají odevzdat bezplatně. Myslím tedy, že to sem spíše vozí Němci, protože u nich se za to platí. To je ale jiné téma k zamyšlení. Měj se moc pěkně.

    OdpovědětVymazat
  4. Než se vyrobí papírové brčko, tak to stojí taky spoustu energie a dřeva. Takže to nepovažuji za vhodnou náhradu

    OdpovědětVymazat
  5. Zajímavá úvaha a máš pravdu ve všem,co píšeš.Brčka měla ráda moje vnoučata,měla jsem jich doma zásobu.Nedávno jsem byla u mladých v restauraci a ptám se dcery,co to má ve sklenici.Prý ekologická brčka.Jedno jsem si vzala a myslím mám pořád v kabelce.Jdu se po něm podívat.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  6. Kdysi synonymem ke slovu "brčko" byla "slámka". Protože brčko se dá vyrobit se slámy.
    Ale já dokážu pít ze sklenice i z láhve bez brčka.

    OdpovědětVymazat
  7. Papírová brčka jsou nesmysl, protože jsou díky rozmočení nefunkční. Ale zrovna ta mne nechávají v klidu, protože je v podstatě nepoužívám. Kde teď produkuju zbytečný odpad, je stravování v závodce - z hygienických důvodů nám to dávají do jednorázových krabiček, ze kterých to baštíme v kanceláři. Já tedy vyprodukuju jen jednu (neberu si polévku), ale i to je dost.
    A všude povalující se roušky - to je prostě o lidech, za někým prostě zůstává binec, ať to jsou papíry, plechovky nebo plastové lahve.

    OdpovědětVymazat
  8. Vlastně nepiju takové nápoje, aby k nim bylo nezbytné brčko :-).

    OdpovědětVymazat
  9. Zrovna brčko z papíru je nešťastný nápad. To už mi spíš přijde šikovnější nápad nahrazovat plast bambusem jako u uchošťourů

    OdpovědětVymazat
  10. Jak že jednorázové ochranné pomůcky nevadí? Jasně že vadí, ale jelikož je pandemie, tedy nakažlivá nemoc, tak je nutné je používat. To že lidi jsou prasata, a ne jenom na úrovni jednotlivce ale i těch, co s těmi odpady mají nakládat dál, je jiná věc. Recyklovatelné ochranné prostředky používané při styku s nakažlivou nemocí, natož testy, kde je třeba, aby to nebylo kontaminované nějakým recyklátem, jsou samozřejmě nesmysl, takže ten odpad prostě bude větší, s tím se teď nic neudělá. Akorát kdyby lidi nebyli hovada a zacházeli s tím jak mají.
    Jinak brčka neřešim, já piju jako velká holka normálně ze sklenice nebo flašky.

    OdpovědětVymazat
  11. Eliss, souhlas s tím, že se používá strašně moc plastu. Jsem často v lese a co toho pokaždé přinesu domů, je neskutečné. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  12. ty papírová brčka jsou vážně hrozná... než stihnu vypít nápoj, už je to celé rozmočené :/ ještě jsem viděla kovová a ty mi přišly taky jako fajn řešení :)

    respirátory potkávám stále někde se válet... lidi jsou bezohlední a sobečtí

    OdpovědětVymazat
  13. Zlatá plastová brčka! Přesně jak říkáš, udělali papírová, která se rozpouštějí, jsou nepříjemná v puse, ale hlavně, že jsou zabalená v plastu... Zůstává mi nad tím rozum stát. Jak možná víš, mám brigádu na kluzišti, kde prodávám teplé nápoje. Plastové kelímky zakázali a nařídili papírové. Které hrozně pálí a když je tam nápoj delší dobu, začínají se, stejně jako brčka, rozpouštět...
    Roušky občas na zemi také vidím, ale naštěstí ne zas tak často.

    OdpovědětVymazat
  14. Přesně to si říkám. Myslím, že fór totiž není v materiálu, ale ve znovupoužitelnosti. Máme spoustu plastových pytlíků, doma je na to speciální skříňka. Pytlík vyhazuji až když je potrhaný nebo hodně špinavý. To samé brčka. Mám plastová a kovová. Když se mi do ruky dostane to papírové, použiji ho v podstatě jenom jako jednorázové míchátko ...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Host (2020)

 Pro horory jsem měla odjakživa slabost. Nejraději mám ty vyloženě duchařské, plné lekaček a hutné tajuplné atmosféry. Předevčírem jsem si hledala na ulozto horory z loňského roku. Napsala jsem do vyhledávače žánr horor, rok 2020, a listovala jsem si seznamem výsledků. Když mě některý film zaujal, vyhledala jsem si o něm na československé filmové databázi o čem vůbec je, a také hodnocení ostatních diváků. A moje volba padla nakonec na britský horor Host. Na první pohled mě překvapilo to, že film nemá ani hodinku, jen šestapadesát minut. Jsem příznivcem kratších filmů, pokud má film více než dvě hodiny, těžko se na něj pak už soustředím, ideální je ta hodinka a čtvrt. Podle popisu film nevypadal špatně. Doba koronavirová ovlivnila snad úplně všechny součásti běžného života. Jsme více na sociálních sítích, případně v kontaktu přes webové kamery či mobily. Na jednu stranu nás to sbližuje, ale jistým způsobem i vzdaluje od toho pravého sociálního kontaktu. Pětici mladých kamarádek napadne

Příjmení a my

 Nedávno jsem u jedné celkem populární blogerky, která se zabývá tematicky vším možným, narazila na zajímavý článek na téma přechylování ženských příjmení. Článek mě zaujal, a já s překvapením zjistila, že sněmovna schválila návrh, že ženy se budou moci svobodně rozhodnout, zda chtějí mít v občance koncovku -ová. Dnešní doba je hodně tolerantní k různým gender skupinám, k tomu, aby se nikdo nestyděl za svou sexuální orientaci a za to, zda se cítí či necítí ve svém těle pohodlně. Nedovedu si představit, jaké to je, být v mužském těle, a přitom se cítit jako žena.  Nikoho neodsuzuji, moje kamarádka z intru mi před nějakou dobou psala, že ve svých pětadvaceti letech zjistila, že ji přitahují muži i ženy, a ona sama se stylizuje spíše do "mužské podoby." Trochu zvláštní. Ale dokud mi tím nikdo neubližuje, nikdo mi nevnucuje to, že se mám nějak přeorientovat, jsem ochotna to respektovat. Sice tomu úplně nerozumím, protože mě vždycky přitahovali a snad i přitahovat nadále budou muž

Knižní recenze 225 Jack a fazole

  Autor: Ed McBain Žánr: Detektivní Mé hodnocení: 75% Obsah: Advokát Matthew Hope, žijící ve floridském městečku Calusa, to nemá rozhodně vůbec jednoduché. Nejprve dostane v baru nakládačku od dvou rozparáděných kovbojů, když se zastal své přítelkyně Dale, a nakonec, ještě ten večer, mu Dale řekne, že se s ním rozchází.  A k dovršení toho všeho Matthewovi zavolá jeho přítel, detektiv od policie Morris Bloom a oznámí mu, že jeden z jeho klientů, dvaadvacetiletý mladík Jack McKinney byl zavražděn. Byl nalezen ve svém domě s devatenácti bodnými ranami v zádech. Nepořádek v domě naznačuje, že vrah něco hledal. Podařilo se mu to však najít? Matthew pro Jacka zařizoval prodej zemědělské usedlosti pro pěstování fazolí. Majitel a prodávající, Avery Burrill tvrdí, že má v ruce platnou kupní smlouvu, a požaduje své peníze zpět. Záhadou je i to, že mladík chtěl koupit pozemek právě pro pěstování fazolí. Avery totiž vypověděl, že půda je pro pěstování fazolí naprosto nevhodná, jeho pěstitelské pok