Začátek dubna

 Počasí se definitivně přepnulo do aprílového módu. Víkend se nesl ve znamení deště, sněhu, větru, stejně tak to pokračovalo i v pondělí. Takže jsem zase oprášila Julinčinu zimní kombinézu a další doplňky. Pondělí asi bylo do počasí co nejhorší. Ráno jsme jely sice na ranní nákup do města, ale bylo to dost složité. Největším protivníkem je pláštěnka na kočárek. Julinka ten "návlek" nenávidí, řve, bouchá do pláštěnky, a chce ji za každou cenu sundat. 

A dalším problémem je čepice, Julča si hrozně oblíbila si ji každou chvíli sundávat. Minulý týden, právě jak tak foukalo, jsem si byla v kavárně pro kafčo s sebou, na Julču jsem koukala ze dveří, v jednu chvilku čepici měla, v druhé chvíli si ji zase servala, hodila na zem. Jenže jak foukalo, čepice skončila bůhvíkde, než jsem vyšla ven. Jasně, čepiček mám dost, ale mrzí mě, že jsme ztratily zrovna tu s prasátkem Peppou. 

Velikonoční břízka na náměstí, kterou ozdobily děti z místních mateřských školek. Je to pěkné, opravdu letos se město s velikonočním zdobením vytáhlo. Třetího, čili zítra, se na náměstí konají velikonoční trhy. Pokud se počasí nějak rapidně nezhorší, určitě tam s Julčou zajedeme. Jsou to první letošní, tak se těším, že si koupím zase poctivý med od včelaře, a nějaké maličkosti pro radost. 

Jak už pomalu jaro klepe na dveře, je to takové veselejší. Více světla, více sluníčka, i ten pohyb lidí venku je větší, takže když jdeme s Juli ven, je fajn prohodit se sousedy a známými pár slov. A co je taky moc fajn - Julinka už umí chodit za ruku. Naučil ji to přítel, zrovna když jsem nebyla doma, a ani mi to neřekl, tak jsem pak venku měla hezké překvapení. 

To se tak Julinka ke mně otočila, podala mi ručičku, a tak jsme šly. Byl to pro mě úžasný pocit, takhle prvně vést pořádně Julinku za ručku, opravdu nepopsatelně krásné. Ale někdy se jí nechce, a vydrží mě držet za ruku jen chvíli, ale i tak je to bezva! Další velká věc, že Juli se nelíbí v kočárku. Mám pocit, že za pár měsíců se obejdeme skoro bez něj. 

Už teď když jedeme na delší cestu, třeba do toho města, tak ke konci se jí už v kočárku nelíbí. Škube sebou, křičí, a natahuje po mě ručky. A před bytovkou když ji vyndávám ven, je celá nedočkavá a skoro by mi z kočárku i vypadla. 

A jak se teď krásně rozchodila! 

Už dojde i kus do lesoparku, a také jsme byly v parčíku Rondo. Je fajn, že je tam brána, takže Julinka mi nikam neuteče. 

Pískoviště Julinku baví, ale bábovičky ji ještě nic moc neříkají. Ráda ale písek bere do rukou a hází sem a tam, a má z toho velkou srandu. A samozřejmě nejvíc si pořád vyhraje s kuchyňským náčiním - cedník, hrnce, pokličky, to je naprosto úžasná hračka. A pořád má ráda různé schovávačky - ve skříni, za skříní... Včera mi večer začala nosit polštář z ložnice, asi že je čas jít spát. Večer když jdeme spát tak usne jen když jsem v posteli taky, vadí jí, že je v ložnici sama. Tak jak usne, jdu si třeba ještě na počítač nebo do obýváku číst. 

Hmyzích domečků je u nás ve vesnici více, vyráběly je děti ze základky, mají tam eko kroužek a "ekotým." Ono to není špatné, chodí v rámci kroužku sbírat odpadky, dělají tam různé pokusy, ano proč ne, pokud není učitel přílišný fanatik a drží to v normálních mezích... Takové vyrábění z přírodních materiálů je rozhodně fajn, my jsme na základce dělávali jen zvířátka z kaštanů a žaludů. Ale i to mě tenkrát hrozně bavilo. 

Většinou vařím obědy na dva dny, někdy se to ale sní za jeden, to většinou když je doma přítel. My s Julčou toho zase tak moc nesníme, i když někdy mám pocit, že Julča už jí víc než já! V Penny vždycky nakoupím čerstvé kuřecí na polévku, hodně zeleniny, koření, a vůbec nepřidávám bujón. Dělám polévky hodně silné, a když je potřeba, tak zředím, ale to málokdy. Máme to tak doma rádi. 

Tyhle dvě stromové fotky dělí pouhá půlhodinka, a tak moc už se obloha stihla proměnit. Někdy jsou ty večery, těsně před západem slunce, opravdu kouzelné, a tak stojí za to pořádně vyvětrat v ložnici a u toho se pokochat touto krásou. Jsem moc ráda, že sousedi mají na pozemku ten krásný majestátní strom, působí na mě tak nějak uklidňujícím dojmem. 

Alespoň jednou týdně nakouknu do sekáče, který je na náměstí. Zrovna byla venku cedule, že je akce na sukně, tak mě to nalákalo. Sukni jsem si nakonec nekoupila, protože barvy vystavených kousků byly na můj vkus příliš tmavé. Ale hned u pokladny visel tento kostří kostým, jediný, tam tak dost vyčníval. Když jsem sháněla na maškarní ples, nebylo nic. Ale paradoxně to nakonec nevadilo, protože jsem měla zánět středního ucha, který udělal mým plánům čáru přes rozpočet. 

Ale na konci dubna bude u nás pálení čarodějnic, v květnu zase dětský den a kácení májky, takže tento krásný kostým určitě vynosíme! Julinka ho má ještě malinko velký, ale věřím, že v létě už bude akorát. Zase mi teď hodně vyrostla, už vyřazuju další kousky, nejvíc si toho všímám, když sedí v jídelní židličce nebo v kočárku. Tak hrozně moc to letí, za čtyři měsíce už bude mít dva roky... Kde je to moje malinké miminko, které spinkalo v mini hnízdečku a mělo velké většinu oblečků, co jsem měla nachystané doma... 

Tak Vám spolu s Julinkou přejeme pěkné velikonoční svátky, užívejte volno, pohodu a klid, s snad i počasí bude pěkně jarní. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥