Velikonoční čas

 Velikonoční pondělí za dva dny zakončí celé tyto svátky, a také je pro nás asi nejvýznamnějším dnem. Dnes si připomínáme Bílou sobotu. V římskokatolické tradici se dnes nakonají žádné mše ani obřady. U nás v kostele byla mše o Květné neděli - nechodím na mše ani do kostela, ale sleduji obecní stránky, kde místní fotografka zvěčňuje takové podobné události, a zrovna tam byly fotografie. Nejspíše se tedy i u nás tradičně žádná kočičkám, a možná byl i nějaký průvod. 

Právě pro věřící křesťany jsou Velikonoce významnějším svátkem než Vánoce. A to proto, že Velikonoce jsou spjaty s umučením, smrtí a následným zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. Je to tedy defacto taková duchovní obroda, návrat naděje a víry. 

Přiznám se, že tohle jako člověk nevěřící v Boha nijak zvláště nedodržuji. Z tradic dodržuji jen na Zelený čtvrtek zelené jídlo. V našem případě je to tradičně špenát. S vajíčkem, bramborem, na Zelený čtvrtek nikdy nedělám maso. 

Dnes máme Bílou sobotu. Během dne se nekonají žádné obřady, ani mše svaté. Západem Slunce na Bílou sobotu končí doba půstu, která začíná Popeleční středou. Den získal svůj název zjevně od bílého roucha neofytů, případně může pocházet i z lidových zvyků - na Bílou sobotu se hojně uklízelo, tak tedy takové "bílení." 

A jsou tu takové hezké pranostiky: "Prší-li v noci na Bílou sobotu, bude málo třešní." A já třeba v sobotu hodně uklízím, tedy i dnes, vyprala jsem dvě várky prádla, povlékla peřiny, vynesla jsem odpadky, a možná ještě vytřu, až si dá Julinka večerního šlofíka. 

U nás doma se ale nejvíce dodržovaly tradice Velikonočního pondělí. Moje máma miluje Velikonoce, zdobení, zvyky, takže když jsem byla dítě, užívala jsem si Velikonoc do sytosti. Co mě ale štvalo nejvíc, bylo to jednodenní volno. Za nás ještě nebyl v pátek státní svátek, takže jen prodloužený víkend, a zase do školy. Bylo fajn mít volno, jenže jsem si ho v pondělí moc neužila. 

Máma v neděli večer už všechno chystala pro zástupy koledníků. Nabarvená vajíčka, sladkosti, výzdoba venku i uvnitř. A koledníků chodilo u nás kdysi hrozně moc, dveře se u nás opravdu netrhly. Sousedi, bratrovi kamarádi, rodina, ale třeba také spousta mých spolužáků. A každý z nich mě vyšlehal pomlázkou, což jsem vždycky opravdu nenáviděla, a po osmnáctých narozeninách už jsem doma na Velikonoční pondělí nikdy nezůstávala. S partou známých jsme se vydali na túru, procházku po jesenických horách.

Co bylo naopak fajn, tak po dvanácté hodině polední jsme už nikomu zásadně neotvírali. A k večeru se u nás Velikonoce zakončily tradiční grilovačkou - pokud vyšlo počasí. Bylo to jedno z prvních jarních opékání, dodnes si vybavuji tu vůni kouře a prskajících klobásek na grilu... 

Ani tak zpětně nevzpomínám na Velikonoce doma moc dobře. Jsem silný introvert, takže mi ty davy koledníků dost vadily. Když byla chvilka klidu, utíkala jsem do pokojíčku, ale to už se zase za chvíli ozval zvonek a máma striktně trvala na tom, že musím otvírat dveře s ní. Bylo fajn, když přišel nějaký kamarád nebo spolužák, že jsme si mohli jít chvilku hrát právě do pokojíčku. A pro mě byly největším lákadlem sladkosti v košíčku. Jak já jsem koledníkům záviděla - samozřejmě jsem pak dostala to, co zbylo, a někdy toho bylo docela dost, ale dětská dušička přemýšlí jinak, že. 

A tak si pamatuji, že jeden rok - to mi mohlo být tak osm - jsem nepokrytě sladkosti kradla z košíku a cpala se v pokojíčku. A odpoledne jsme šli ještě k sousedům, kteří grilovali makrely. Dopadlo to tak, že jak jsem splácala všechno možné dohromady, nakonec jsem celou noc pěkně problinkala. To si fakt dodnes pamatuji, jak jsem v předklonu u vany a zvracím. 

U nás na vesnici se tradice ještě před tak dvaceti lety, co se týče Velikonoc, dodržovaly opravdu hodně. Jenže dneska už ani moc koledníků nechodí. Letos k nám nepřijdou ani synovci s bráchou, protože budou u babičky celé prázdniny. Takže balíček jim předám až někdy po Velikonocích. Takže přijde jenom strejda, a jinak uvidíme. Zítra ještě obarvím pár vajíček, kdyby náhodou přišlo nějaké dítě, a ve spížce mám i nějaké čokoládové zajíce, co přítel přivezl z Německa. 

Ale bohužel podle předpovědi se má v pondělí citelně ochladit a nejspíše bude i pršet, což některé koledníky může odradit. Nevadí mi, když si někdo přijde pro vajíčko, ale že bych tu potřebovala hromady návštěv a zvát si někoho dál, to fakt ne. Ale mrzí mě, že nepřijdou ani ti synovci, na ty jsem se těšila. 

Obrázek je ilustrační, výzdobu teprve budu chystat zítra. 

Co mi dělá ale na Velikonocích radost, jsou třeba trhy. V pátek jsme navštívily s Julinkou velikonoční trhy, v příštím článku bude více info. A krom trhů a dalších akcí mě baví výzdoba. Ráda si ozdobím dveře, nachystám velikonoční výzdobu, pravda, beránka nepeču, letos prostě není pořádně kdy. Vajíčka uvařím, obarvím, ale asi jen tak deset kousků, co mi zůstane, to upotřebím na chlebíčky, salát nejspíš chystat ani nebudu. 

A dalším benefitem je volno, a pohádky v televizi, které si letos s Julinkou určitě užijeme. Nevadí mi ani zavřené obchody, udělám větší nákup zítra, je pravdou, že u nás bude otevřená vietnamská večerka, tak kdyby něco chybělo, tak je to fajn. Ale jsou svátky, tak nepotřebuji chodit po obchodech, a je fajn, že si na den odpočinou i prodavačky. 

Velikonoce pro mě poslední roky byly fajn hlavně z důvodu volna v práci, teď když jsem na mateřské, tak se těším na den strávený s Julinkou, uděláme si bezva den venku, pokud vyjde počasí. A jen tak pro radost si velikonočně vyzdobit byt, to je taky fajn. Těším se, až bude Julinka větší, že budeme spolu barvit vajíčka, zdobit a třeba i něco dobrého upečeme. 

A co je nejdůležitější - udělat si Velikonoce dle svého vkusu a nálady, spousta lidí si třeba vyjede na chatu, na výlet nebo za rodinou, on ten prodloužený víkend je opravdu fajn. Ale největší svátek a radost je to bezesporu pro křesťany, a je dobře, že se u nás pořád dodržují tyto tradice. 

Ať už si svátky jara užijete doma, venku nebo někde na výletě, přeji Vám, ať vše vyjde podle Vašich představ. Pěkné Velikonoce vinšuju! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, mějte se hezky, Vaše Eliss ♥