Velikonoce už jsou definitivně za námi, a já jsem tomu letos opravdu ráda. Stalo se toho totiž docela dost, a rozhodně nemůžu říct, že by to byly jedny z nejvydařenějších svátků jara, co jsem kdy zažila. Ale pěkně popořádku.
Na Velký pátek, který je už nějaký rok i státním svátkem, jsme se s Julinkou vydaly na trhy. Bylo opravdu nádherné počasí, teplo, sluníčko, takže jsem si nebrala ani lehkou bundičku, ale jen vestu. Dvě pěkné má i Julinka, takže jsme se pěkně sladily, sice ne barevně, ale vesty jsme měly obě. Na první letošní trhy u nás ve městě jsem se moc těšila. Konečně jsme mohli doma doplnit zásobu medu, a taky koupit nějaké drobnosti pro radost.
Pán u stánku si mě pamatoval z loňska, vzala jsem rovnou dvě skleničky, a jak nám doma ten med rychle ubývá, měla jsem vzít asi rovnou víc. Další trhy jsou až za měsíc, a přítel med miluje. Dává si jej do čaje i kávy, a Julinka teď začala nějak moc vyžadovat čaj - od té doby, co jí tam dávám med, nemůže se toho nabažit. Je to moc dobře, protože je to zdravé a přírodní sladidlo.
Nemohla jsem odolat těmto kouzelným jarním zákuskům. Úžasně vypadající velikonoční medovníčky - a byly opravdu výborné, musím říct, že lepší jsem snad ještě nejedla! Tak mi bylo líto, že jsem vzala jen dva, pokud bude i příště na trzích stánek s těmito zákusky, vezmu jich víc!
Pro Julinku taková mini ovečka. Koupila jsem ji u stánku chráněné dílny, kde pracují lidé s různým typem duševního onemocnění. Je fajn, že mají možnost takového vyžití, taková činnost je za mě velmi přínosná.
Takže trhy jsme si užily, ale těch lidí, co tam bylo! Přiznám se, dvakrát se mi podařilo najet do lidí kočárkem, samozřejmě jsem se hned omluvila, ale fakt šlo takhle rozhledově dost špatně vidět, a jak mám ten kočár otočený korbou dopředu, tak se to může stát. Ano, byla to moje chyba, samozřejmě, ale když se kolem najdou "experti," co si ve skupince čtyřech lidí stoupnou doprostřed mezi stánky, tak se uhýbá a manévruje s kočárkem dost složitě...
V sobotu ráno bylo hrozně fajn počasí. Jaro už se pěkně hlásilo o slovo. S Juli jsme zase vyrazily do města - koupit maso, dělala jsem k obědu krkovičku na česneku s bramborem. Ale ještě před nákupem jsme se prošly po náměstí a příjemně mě překvapilo, že už kavárnička na náměstí má otevřenou venkovní zahrádku! Takže zákusek a mé milované cappuccino jsem si dala venku, Julinka dostala taky ochutnat kousek zákusku, a návdavkem ještě sušenku.
Bylo moc fajn, už se těším na léto, jak vždycky sedneme ven. Od úterý do soboty je kavárnička zavřená, dělají jarní úklid - malování - a také má být nějaké nové venkovní posezení. Těším se, a jsem moc zvědavá, jak to bude vypadat!
Ranní obloha z minulého týdne - jako pocukrovaná!
Takovou měla Juli radost ze srdíčkového lízátka! Teď už občas dopřeju Julince nějakou menší sladkost - po obědě nebo po snídani. Po večeři ne, to mám vyzkoušené, že by z přemíry cukru nespala. Julča si totiž hrozně oblíbila sousedy, mají tam pro vnoučata klouzačku, a Julču si občas "vypůjčí," na chviličku si tam jde pohrát. A většinou jí nějaké to kokino dají, už několikrát přišla s oplatkem nebo lízátkem. Ono to občas neuškodí, v malé míře, a stejně se tomu do budoucna nevyhneme...
Stihly jsme i procházku do parčíku - máme jej kousek od domu, Julča tam dojde v pohodě pěšky, a alespoň si pohrála na písku. Opravdu žasnu nad tím, jaké jsou malé děti takřka neunavitelné bytosti!
Julinka mi na chvíli vydržela zapózovat s touto háčkovanou kraslicí.
Neděle byla tedy fajn. Nachystala jsem maličkosti pro koledníky a těšila se na pondělí. Jako první v pondělí přišel strejda. Už jsem tu o něm psala několikrát. Za dva roky oslaví osmdesáté narozeniny, a je od narození postižený. Má autismus, ten skoro nejtěžší stupeň. Zvládne se sám najíst, základní hygienu taky, ale neumí se třeba oholit nebo si ostříhat nehty.
Chodí si sám pro obědy do školy, a je svůj. Prakticky pořád je někde venku - ráno jde k obchodu, kde sedí na lavičce, pak k sousedce podívat se na holuby, a kolem poledne si jde pro oběd. A pak jde zase ven, a to i když prší, protože se nedá udržet doma. Ale je hrozně hodný, takové dítě v těle dospělého, má hrozně rád společnost a lidi, opravdu nikdy nikomu neublížil.
Takže strejda přišel pro nadílku už po půl sedmé ráno. Nám to nevadí, vstáváme brzy, vzhůru už byla i Julinka. A dál jsem už nikoho nečekala. Brácha byl v práci, synovci v Olomouci. Ale nakonec tedy opravdu překvapení, a byla jsem ráda, že jsem měla nějaké sladkosti ve spížce! Jako druhý mě příjemně překvapil kolega z bývalé práce - z družstva. Tak jsme si pěkně popovídali, uvařila jsem mu kávu, udělal mi radost, že se zastavil.
Jako třetí přišel asi tříletý chlapeček s tatínkem, to bylo fakt roztomilé. A jako čtvrtí a poslední turistický oddíl, skupina dětí z Prahy, co tu byla tábořit. Bylo mezi nimi i děvče, ale vůbec to nevadilo. Tak jsem jim dala vybrat z košíku, a jsem ráda, že tu někdo byl.
Na strejdu si pamatuju. Je mi to moc líto a moc držím palce, ať se z toho dostane co nejrychleji a nejlépe.
OdpovědětVymazat