Knižní recenze 431 Jen vrah mluví pravdu

 Autor: Petr Eidler

Žánr: Detektivní

Mé hodnocení: 40% 

Obsah: Honza Peterka pracuje v malé pražské firmě jako soukromé očko, a zároveň je majitelem oné detektivní agentury Man in Service, a je ve své podstatě jejím jediným zaměstnancem - pracuje sám na sebe. Příležitostným pomocníkem a parťákem je pro něj pan "Lála," tak trochu podivín s lehce buranským chováním, zato dokáže rychle zjistit v terénu vše, co je třeba. 

A jelikož je teď aktuálně doba hospodářské krize a té práce kolem zase tolik není, bere Honza zavděk úplně vším. Jeho žena Kateřina se musela teď kvůli mateřské dovolené vzdát celkem obstojného platu policejní mluvčí, a teď se stará o půlročního Honzíčka. Takže na Honzovi je téměř veškerá starost o finanční blaho rodiny. A když konečně přijde ten pořádky kšeft, který Honzovi přihraje pan Lála, tak vše začalo kupodivu jako naprostá prkotina. 

Honza spolu s panem Lálou byli pozváni na aukci galerie Rubín. Zde měli oba muži dělat ochranku Robertu Márovi, vlivnému podnikateli, který prorazil se svou cestovní kanceláří Yam a pohádkově zbohatnul. Po aukci jsou oba pánové od Máry pozváni na luxusní večeři do restaurace, což sice není jejich běžná taxa, ale zcela výjimečně... 

Modrá figurální kompozice, to je olej na plátně, o který má Mára největší zájem a kvůli němu také aukci navštívil. A nakonec se mu opravdu podaří "přeplatit" neznámou ženu, která draží proti němu, ačkoliv jej obraz přijde na rovný milion a dvě stě tisíc. Takže Honza i s panem Lálou si mohou užít vybrané pochoutky v restauraci a k nim to nejdražší šampaňské, co je k mání. 

A konečně se zde Honza seznámí se slavným malířem, "mistrem" Vladimírem Přibylem. Ten teď krom svého malování učí i na Akademii výtvarných umění. Malíř i přes svůj pokročilý věk působí jako zhýralý bohém, který už dávno zapomněl na své nuzné začátky. A tak se ani netají tím, že má mladou milenku Jarušku, která je s ním přítomna i v restauraci. 

A protože všechno dopadlo k Márově spokojenosti, další pozvánka na sebe nenechá dlouho čekat. Tentokrát do areálu bývalého pivovaru v Hostivicích, kde se koná mezinárodní malířská dílna. Areál patří Tomáši Richterovi - což je další vlivný podnikatel, a v minulosti vlastnil půlku firmy právě s Márou. Jenže po letech se jejich cesty rozešly

Honza není pozváním moc nadšený, přeci jen, umění mu nic moc neříká, zatímco jeho Kateřina je přímo nadšena. Je tu spousta známých umělců, vesměs malíři, ale najde se tu i pár sochařů. Poklidnou atmosféru dílny naruší incident. Při výuce základů malování aktů napadne svérázný Holanďan Stijn Přibyla. Přibyl totiž mladíkovi jeho výtvor roztrhal, což si nenechal líbit. 

Honza i jeho žena jsou incidentu přítomni, ale zdá se, že nejde zase o nic tak hrozného. Večer se nese ve znamení bujarého veselí, takže následující ráno všichni pořádně vyspávají. Honza si jde jako ranní ptáče zaběhat - a ke svému šoku najde u altánku mrtvé Přibylovo tělo. Na první pohled je evidentní, že nešlo o přirozenou smrt. 

A další šok přijde při otevření místnosti, kde jsou vystavené obrazy. Modrá figurální kompozice zmizela. Jenže Mára požádá svého přítele, aby zatím o krádeži nikomu nic neříkal, hlavně policii. Najme si Honzu i pana Lálu, aby za tučný obnos pátrali na vlastní pěst a cenný obraz i jeho zloděje vypátrali. 

Muži nestandartní nabídku přijímají, ale vše se zkomplikuje, když záhy dojde k další vraždě, tentokrát známého malíře umění. Souvisí spolu oba případy, nebo jde o odlišné pachatele? A opravdu může někdy vrah mluvit pravdu...? 

Hodnocení: Edice Původní česká detektivka patří mezi mé oblíbené. Jedná se povětšinou o velmi nenáročné čtení, ale dají se tu najít i opravdové literární skvosty. Jen není často jednoduché oddělit zrna od plev. V této edici si nikdy nemůžete být jistí, jestli narazíte na perfektní, atmosferickou detektivku plnou napětí a akce, nebo brak, který nebude stát za nic. 

Většinu knížek z této edice, co je u nás v knihovně, mám již přečtenou. A Jen vrah mluví pravdu jsem si vybrala právě v naší obecní knihovně. Paní knihovnice mi knížku "odpípla," a prý jsem ji měla půjčenou v létě 2013. To už je nějaká doba, takže jsem si to vůbec nepamatovala, a doma jsem koukala do seznamu přečtených knih, že ji tam nemám. Takže jsem ji číst vůbec nezačala, ale co považuji za pravděpodobnější, že jsem knížku číst začala, ale po pár stránkách odložila. 

Ale teď prostě dočítám cokoliv, co se mi dostane do ruky. Nemám na čtení zdaleka tolik času, čas na čtení si víceméně kradu po večerech, a musím říct, že tato detektivka se hodí jako taková uspávací, protože je tak nudná, že mi dělalo obtíže se soustředit na čtení. 

Než se začne něco pořádně dít, tak to na můj vkus moc dlouho trvalo. Úvodní fáze nudná, hrozně mě navíc rozčiloval ten tajemný "pan Lála," to byla vyloženě de**lní postava. Navíc to bylo hrozně zmatené, příliš mnoho vedlejších postav, o kterých se toho mnoho nedozvíme, a pro další děj pak nemají v podstatě žádný význam. A další problém byla i plochost postav, všechny hrozně nudné, stejné, obyčejné. 

A vyšetřování vraždy, potažmo krádeže obrazů, to byl za mě jeden velký chaos. Nedokázala jsem se pořádně zorientovat v tom, co se zrovna řeší, skákalo se z místa na místo, a hrozná nuda. Vyšetřování se hrozně táhlo, dialogy mezi postavami jakž takž ušly, ale jinak opravdu žádná sláva. Bylo celkem jasné, že vrah je mezi dvěma postavami, které jsem měla vytipované, a ano, nespletla jsem se. Motiv zločinu zde zavdal dost prostoru k moralizování o tom, co vlastně s lidskou náturou udělají velké peníze, a taky určitá nuda zbohatlíků. 

Podprůměrná detektivka, dobrá třeba někam k vodě nebo čekárně k doktorovi, ale z této edice jsem už četla opravdu lepší tituly, tohle bylo velké zklamání. Někdy mě opravdu fascinuje, jsou nakladatelství ochotna pustit do oběhu. Dávám čtyřicet procent a rozhodně dnes nemůžu knížku doporučit. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, užívejte jara a hezkých knížek, Vaše Eliss ♥