Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 425 Ve výslužbě: Zmizelá aneb První poslední případ

 Autor: Martin Goffa

Žánr: Detektivní 

Mé hodnocení: 80%

Obsah: Detektiv Arnošt Milota, kterému nikdo neřekne jinak než Arno, za rok oslaví šedesáté narozeniny, přesto se ale necítí na to, že by patřil do starého železa. Svou práci miluje a chytání zločinců vnímá jako své poslání, i když poslední dobou ho čím dál více rozčiluje čím dál otravnější byrokracie. Ale té horké letní noci čekala Arna práce v terénu. 

Šlo o zásah, který měl být proveden ve starém rodinném domě. Tam se podle informátorů měl skrývat třicetiletý Pavel Kunc. Ten měl krom vaření drog na krku mnohem ošklivější obvinění. Když jedné noci zůstal doma s tříletým Adamem, synem své družky Terezy, která místo toho, aby spala doma s dítětem, v noci šlapala chodník, dopadlo to tragicky. Dítě našla ráno Tereza zastlané v peřinách, s podlitinami po celém těle, a už nedýchalo. A Kunc zmizel jako pára nad hrncem. 

A teď mají policisté horký tip na to, kde se muž skrývá. Pro všechny je to dost citlivá záležitost, za svou kariéru už sice viděli ledacos, ale násilí na dětech otřese snad každým, zvlášť pokud jsou sami rodiči. Další komplikací je to, že Kunc má coby feťák infekční žloutenku. Takže při akci musí být všichni obzvlášť opatrní! 

Zatčení se zdaří téměř na výbornou. A bohužel je to právě Arno, komu ujedou nervy, když jej Kunc poplive. Za to muži, už v poutech a pod dohledem policie, lidově jednu vrazí. Což je něco, co se nedá jen tak zamést pod stůl. Arno si jako první zajde na testy, zda se nemohl nakazit. Výsledky jsou v pořádku, co ovšem v pořádku není, je nepřiměřený zákrok, jehož se Arno na obviněném dopustil. 

Tohle jen tak vyžehlit ani zamést pod koberec nepůjde. Ředitel Vranský se snaží taktně Arnovi naznačit, že by měl zvážit odchod do penze, nebo může následovat vyšetřování, prověřování, inspekce, a Arno by si tak zbytečně pošramotil svou pověst. Arno zprvu odmítá, ale když na rutinní prohlídce odhalí lékař problémy se srdcem, které souvisí nejen s přemírou kofeinu a nikotinu, ale také se stresovým povoláním, rozhodne se odejít sám. 

Předčasný důchod si sice zrovna nepředstavoval, ale tak co. Usadí se ve vsi Lhota, kde před nějakou dobou zdědil dům po rodičích, a těší se, že si užije pravý vesnický život. Schází mu tu ale dcera Aneta, která se už před lety přestěhovala do slunné Itálie, kde potkala kolegyni Lauru a staly se z nich životní partnerky. Ale Arno si s Anetou často volá, mají spolu hezký vztah. 

Lhota je vesnička, kde každý vidí druhému do talíře. Nechybí ani všetečný soused Vilda, který má ale v jádru dobré srdce, a navíc si tu spousta lidí Arna pamatuje z dětství. Není tedy "náplava," ale navrátilec. Arno se snaží šetřit, omezil kávu, elektronickou cigaretu vyhodil do koše, a celkově cítí, že mu život na vesnici svědčí. 

Lhota je malá vesnička, ale přesto tu dojde k události, která rozčeří vody. Ztratí se dívka, čtrnáctiletá Bohdana Rakovjanová. Zpočátku tomu nikdo nevěnuje moc pozornosti. Dívka je vyhlášenou "útěkářkou," tohle je v pořadí její čtvrtý útěk během jednoho roku. Rodiče to přičítají pubertě, Bohdana se navíc poslední dobou začala scházet s jinou partou, a údajně měla mít nějakého tajného přítele v Praze. 

Arno je sice mimo službu, ale pořád se zajímá o dění kolem sebe. A místní ho pořád berou jako policajta, i když už je v důchodě. Což se někdy může hodit, ale někdy je to spíš na škodu. Vyšetřování se nakonec ubere jiným směrem, protože vypadnou kostlivci ze skříně, které tak úzkostlivě schovávala rodina Rakovjanových. 

Podaří se dívku najít v pořádku, a jak do celého případu zasáhne Arno? Opravdu to bude první poslední případ..? 


Hodnocení: Konečně jsem se dostala k přečtení úplně prvního dílu série Arno. Druhý a třetí díl jsem zhltla na posezení, ale byla jsem si jistá, že jedničku jsem nečetla. A když se paní knihovnice podívala do výpůjček, kdy jsem měla knížku půjčenou, bylo mi jasné proč. V tom období jsem totiž zrovna byla v porodnici, a pak přišly povodně, takže tenkrát nebyla na čtení úplně nálada, všechno jsem tedy hodila na hromádku přečtených knih a odnesla zpět do knihovny. 

Takže jsem se k prvnímu dílu série dostala se zpožděním, ale o to víc jsem si knížku užila.

Příběh začíná tak nějak přirozeně. Je tu akce s tím zadržením feťáka, odchod ze služby, a nový začátek ve Lhotě. Arno si začíná užívat důchodu, řeší takové ty typické věci - shání pokrývače, a kde jinde začít hledat než v místní hospůdce, kde se jeden dozví spoustu zajímavých věcí. Život na vesnici je zde vylíčen věrně, nejsou tu žádné karikatury a přehnané charaktery, ba naopak. 

A do toho všeho přijde zmizení Bohdany. Zpočátku to vypadá nevinně, protože dívka už několikrát z domu utekla, ale po pár dnech se ukáže, jak je situace vážná, a že tohle nebude jen tak běžný útěk. Arno je sice už mimo službu, ale snaží se kolegům pomoci a navést je směrem, o kterém si myslí, že by mohl být správný. 

A když se začala prověřovat Bohdanina rodina, přišlo jedno velké překvapení. Hned na začátku je epilog, který některé věci pěkně nastíní, čtenář je v napětí, protože je jasné, že nás čeká pěkná akce. A taky že ano. 

Knížka má celkem 187 stránek, ale dá se přečíst za dva dny či méně. Příběh je vyprávěn svižně, a i když se toho třeba místy zase tak moc neděje, tak já jsem se prostě bavila. Arno je velký sympaťák, postarší chlápek, který právě nastoupil do nedobrovolného důchodu, a je vidět, jak ho to štve. Ono vlastně všechno v knížce je hrozně fajn, i to pátrání je takové přirozeně plynoucí, policisté jsou normální, žádní superhrdinové, tak je to fajn. 

A když už to vypadá, že jsou všichni v koncích, nečekaně se Arno přimotá k něčemu, co pohne celým případem. Ale musím říct, že to pro mě byl velký šok, takový konec jsem nečekala v žádném případě, ale musím říct, že i takové věci se v životě prostě dějí! Goffa je pro mě pořád sázka na jistotu, tato knížka je typická, poklidná česká detektivka, a je to hrozně fajn. 

Dávám osmdesát procent, tato série mě strašně baví, a už se těším na čtvrtý díl, který vyšel tuším tento měsíc - Luciferova holka. Tak doufám, že bude velmi brzy u nás v knihovně! Pokud máte rádi typické české detektivky bez litrů krve a překombinovaných zvratů, rozhodně doporučuji. Je to fajn odpočinková detektivka, a teď jak jsem byla nemocná mi opravdu sedla. 

A co Vy? Četli jste nějakou knížku od Martina Goffy? Máte rádi jeho knížky? Četli jste sérii Arno? Máte rádi české detektivky? Napište mi do komentářů! 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásné, snad i slunečné dny, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...