Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 424 Smrtící rituál

 Autor: J. D. Robb

Žánr: Detektivní, Futuristický 

Mé hodnocení: 70%

Obsah: Rok 2058 vypadá v New Yorku úplně jinak, než jak jej známe dnes. Nechybí létající auta, videofony, androidi - ať už se jedná o lidi, nebo zvířata. Do vesmíru se létá zcela běžně, hlavně kvůli různým obchodním záležitostem. A různé moderní vychytávky, jako například stroj, který uvaří během sekundy ta nejsložitější jídla, je v mnoha domácnostech samozřejmostí. Tedy, hlavně v těch, kde se na peníze nehledí. 

Jednu takovou domácnost sdílí se svým manželem, multimilionářem Roarkem, i poručík Eva Dallasová. Rooarke je velký obchodník, patří mu většina podniků a bytů v New Yorku, ale své jmění si vydřel, začínal jako chudý syn irského přistěhovalce, a postupně se vypracoval. Ani Eva neměla dětství jednoduché, prožila jej s otčímem, který ji roky zneužíval, a nakonec se musela uchýlit k zoufalé vraždě, aby si sama zachránila život. 

Ti dva se našli přímo osudově - Roarke byl podezřelý z vraždy, a Eva měla jeho případ na starosti, a původní nepřátelství přerostlo ve žhavou lásku. 

Teď Eva v práci neřeší zrovna nic důležitého - ale to se má brzy změnit. Vše začne pohřbem kolegy Franka Wojinského. Ten už několik let přesluhoval, a zemřel přirozenou smrtí, doma u televize na infarkt. Tuto verzi ale rozbije na kusy Frankova vnučka Alice, která Evě tvrdí, že jejího dědečka někdo zabil, a že je to všechno její vina. 

Alice si s Evou domluví schůzku v Klubu Vodnářů, což je poměrně zvláštní podnik - najdete tu všechno, co souvisí s magií. A Alice je taky poměrně zvláštní osůbka - studovala na škole mytologii, ale ve třetím ročníku se na školu vykašlala a šla pracovat. Přivydělává si v obchůdku, kde se prodávají - jak jinak - magické předměty, které můžou být neškodné, ale taky nemusejí. 

A Alice Evě tvrdí, že její dědeček byl něčemu na stopě a právě proto přišel o život. Jenže podle zapečetěného spisu, který byl zřízen právě na Franka, to vypadá, že měl co do činění s drogami. Tomu Eva opravdu nechce věřit - nepoznala hodnějšího člověka než starého pána. Nicméně dostane pověření celý Frankův případ prověřit - ale v utajení. Do celé záležitosti smí zasvětit jen svou přímou podřízenou, Delilou Peabodyovou. 

Eva a Pebodyová jsou jako voda a oheň, špičkují se, ale přesto vědí, že se na sebe navzájem mohou spolehnout. Eva ještě jednou předvolá Alici k výslechu, a dozví se opravdu zajímavé věci. Alice pracovala v obchůdku, který patří excentrické Selině Crossové. A když jednou přišla do obchůdku před otevírací dobou, protože jí odpadla hodina, stala se svědkem něčeho zrůdného. V obřadní místnosti, kde se běžně míchaly směsi do čajů a různé jiné věci, došlo k rituálnímu obětování. 

Nešlo o žádné zvíře, kozu nebo jehně, ale o malého chlapce. Bohužel dítě bylo již mrtvé, takže mu Alice neměla jak pomoci. Místo toho utekla a svěřila se jenom dědečkovi. A obětovat dítě měla právě Selina se svým mladičkým partnerem Albanem. 

Ovšem jak tohle dokázat? Eva se dostane do prostředí, které jí není úplně příjemný - omamných látek, nevázaného sexu, tajných obřadů a okultních praktik. A jako by toho nebylo dost, jedna z hlavních zúčastněných umírá. Zdá se, že podezřelí jsou celkem odhadnutelní, ovšem je tomu skutečně tak? 

Eva totiž navzdory svým zásadám přehlédne důležitá fakta, a nechá se zlákat do pasti. Stane se i ona obětí smrtícího rituálu, nebo přijde další, nečekané překvapení...? 


Hodnocení: Smrtící rituál jsem si koupila vloni na podzimním bazárku knih vyřazených z městské knihovny. Ale mám toho teď na čtení poměrně hodně, a tak přednost dostaly zajímavější tituly. Od spisovatelky Nory Roberts - která tuto sérii píše pod pseudonymem J.D. Robb - jsem četla již několik knížek.

První jsem četla asi tak ve třinácti, a už tehdy mi přišla tato série hrozně cool, taková osvěžující moderna. 

Je to taková opravdu neotřelá detektivka. Baví mě ta vize budoucnosti - tato kniha byla napsána v roce 1997 - a pořád vycházejí další, nové díly - a autorka zde předpověděla "videofony" - čili že se můžeme při telefonování normálně vidět. Létající auta to ještě nemáme, androidy jako takové v ulicích taky nevídáme, škoda jen, že tu není třeba více rozvinuta myšlenka umělé inteligence. 

Ale zločin si nedá pokoj ani ve futuristických vizích. Hlavní hrdinka Eva je mi hrozně sympatická. Navenek tvrďačka, ale uvnitř skrývá tajemství a bolavou duši, a taky traumata, která nejde jen tak vyléčit. A i když žije se superboháčem, nijak to nezměnilo její povahu. Naopak mi přijde, že někdy je jí to bohatství protivné - nenávidí nakupování, kadeřníka, a nejraději má ošoupané džíny a koženou bundu. 

A nechybí ani milostné scény - jak je u Nory Roberts zvykem. Ale ano, užívala jsem si to romantické jiskření mezi manžely, je to moc pěkné, náhodou. 

Samotné vyšetřování má spád, je pořádně akční, hodně se vyslýchá, pátrá v archivech, a hrozně pěkně bylo vykreslené prostředí nočního klubu, a takový magický krámek, to je taky pěkně neobyčejné místo. Zpočátku to vlastně vypadá celkem jasně, začíná se pátrat vlastně až po smrti kolegy, ale jo, proč ne, kvitovala jsem, že se Eva do toho nakonec tak opřela, i když to tentokrát opravdu nebylo vůbec jednoduché. 

Co mi trochu vadilo, tak Eva nebyla tak úplně tak "drsná," jako v dalších dílech. Tohle je konkrétně pátý díl ze série, tak v dalších pokračování se rozjela trochu více. A pak je tu nastíněno i kolem minulosti, Eva si v dětství užila opravdu ošklivé věci, a tak je pochopitelné, že se chtěla vždycky dát na dráhu policistky. 

A závěr byl úplně nejlepší. Octneme se ve středu jednoho rituálu - spisovatelka se opravdu nebojí vystavit své hrdiny nepěkným situacím, která má rovněž erotický podtext. Co mě trochu mrzelo, že nebylo pak ještě dovysvětleno něco k řešení případu, skončilo to tak trošku zvláštně, jakoby useknuté, škoda.

Ale i tak se mi knížka líbila. Je to pro mě takové příjemné setkání se starými známými, a baví mě to. Ano, je to místy lehce naivní, třeba ty erotické scény, ale beru to jako takovou detektivku říznutou fantasy pro dospělé. Doporučuji všem, kdo mají rádi detektivky z říše budoucnosti, je vždycky fajn porovnávat, co už se vlastně splnilo, i když jsme teprve v roce 2026. 

Dávám sedmdesát procent, autorka si pořád udržuje svůj spisovatelský standard, což je fajn. 

A co Vy? Četli jste nějakou knihu od Nory Roberts, případně román pod pseudonymem J. D. Robb? Máte rádi tento typ detektivek? Zajímají Vás futuristické romány? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný začátek března, Vaše Eliss ♥

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

Další špatná zkušenost

 Už více než devět let uplynulo od chvíle, kdy jsem poprvé navštívila psychiatra. Tehdy moje problémy s jídlem nakonec vyústily v poruchu příjmu potravy, konkrétně v anorexii. Dlouho jsem si nebyla schopná připustit, že mám nějaký problém, bylo opravdu těžké se "dokopat" k návštěvě odborníka.  Paní doktorka byla na můj vkus poněkud zvláštní, byla málomluvná, a působila na mě až strnulým dojmem. O problémech se mnou nemluvila, jen kývala, občas něco prohodila, a jediné, s čím jsem odcházela z ordinace obohacená, byly recepty na antidepresiva. Dostala jsem hned dvoje léky, jedny na spaní, a přes den jsem měla brát půlku Citalopramu.  Léky na spaní jsem hned za dva dny vysadila, jelikož mi po nich bylo příšerně. Ale Citalopram mi přišel v pohodě. Neřešil tedy problém toho nechutenství, ale měla jsem dojem, že se cítím líp. Ovšem bylo to jen zdání. Prvním problémem bylo to, že léky způsobovaly nechutenství. Bylo to paradoxně ještě horší, žaludek jsem měla jako na vodě, a za c...

Pár nákupů a radostí

 Tento týden jsem byla několikrát ve městě, když je hezky, jezdíme hodně s Julčou ven. Nejenom na nákupy, ale třeba i u nás na vsi na procházky, chodíme se koukat na zvířátka a tak. Včera jsem měla domluvený sraz s bývalou spolužačkou Andrejkou. Respektive měla tedy přijet ona, kupovala jsem si od ní oblečky pro malou. Domluvené jsme byly už několikrát, ale vždycky do toho něco přišlo, tak mi nakonec napsala, že mi ty věci doveze.  Už jsem si od ní koupila i jídelní židličku, pěnový kobereček a věci do postýlky, takže mám jistotu, že to bude vždycky v pořádku. Měla pro mě velkou tašku oblečení, většina věcí je nenošených, některé úplně nové, šlo vidět, že je to vyprané a v pořádku, a za všechno chtěla sedm stovek. Dobrá cena, mám toho opravdu hodně, a hlavně to jsou letní oblečky, co mi teď Julinka vynosí.  Tak jsme si včera udělaly s Julinkou módní přehlídku. Teď má období, kdy se začíná lehce vztekat, naštěstí to nejsou žádné dlouhé epizody. Ale je fakt, že jsem ji včer...