Trápení ve škole

Každý z nás má na školní léta asi rozdílné vzpomínky. Já třeba na školku, potažmo základku, vzpomínám celkem ráda. Nejvíce si cením toho, že když jsem byla na základce, ještě nebyl zdaleka tak velký rozmach sociálních sítí, chytré mobily ještě nebyly v kurzu, takže jsme se spolužáky trávili čas jinak než koukáním do displejů mobilů, a počítače jsme samozřejmě už měli, jenže ještě takové ty velké "krabice." 

Ale mobily samozřejmě spousta z nás ve třídě měla, hlavně na druhém stupni. Sice to byly ty modely s černobílým displejem, kde sedaly posílat jen esemesky, volat a případně hrát hada, ale i tak to bylo fajn. Dodnes si pamatuji na tu velkou radost z prvního telefonu, který jsem našla pod stromečkem, značky Siemens, a bylo to pro mě ohromné štěstí.

No a tak jsem si vyměnila čísla se spolužačkami ze školy a dalšími kamarádkami, zase tolik jsem jich neměla, ale i tak to bylo fajn. Mohly jsme se spolu domlouvat ohledně úkolů do školy, nebo si domluvit sraz venku. 

 Ve třídě nás bylo jen pět děvčat. Byly tu tedy utvořené skupinky ze dvou děvčat, když některá byla nemocná, tak jsme se tak střídaly. Samozřejmě se stávalo, že jsme se pohádaly. Většinou to bylo kvůli naprostým hloupostem. Asi v páté třídě jsem se pohádala se dvěma spolužačkami, Šárkou a Pavlou. Už fakt nevím, kvůli čemu to bylo. 

Když jsem přišla ze školy domů, tak večer mi obě holky poslaly hodně sprosté esemesky. Byly tam vyloženě jenom nadávky, ale jak jsem zmínila, přišly od obou holek. Tak nejspíš se domluvily, přišlo jim to v tu chvíli asi vtipné. Nijak jsem na to nereagovala, neodepisovala jsem, nechala bych to být. Jenže na druhý den si ty esemesky nedopatřením přečetli rodiče - ano, tehdy mi ještě kontrolovali telefon, a já ty zprávy nevymazala. 

Naši usoudili, že ty zprávy jsou přes čáru, a na druhý den šli oba do školy. Nevím, o čem se tam bavili, ale obě spolužačky dostaly napomenutí třídního učitele. Všechny tři jme si to vyříkaly, holky se mi omluvily, a dál jsme se kamarádily. 

Dneska, když to hodnotím zpětně, zachovala bych se v roli rodiče stejně. Ale tehdy jsem se styděla, cítila jsem se jako bonzák, a když holky dostaly ty důtky a třídní učitelka před celou třídou řekla, za co to vlastně bylo ,studem jsem byla rudá. Ale byly i další věci, dvakrát mě jedna holka, která chodila o třídu výš, zavřela na školním záchodě a nechtěla mě pustit ven, ale to už jsem si šla stěžovat učitelce, od té doby se to víckrát nestalo. 

Na učňáku ani na střední už jsem se s šikanou jako takovou nesetkala. Jo, spolubydlící mě dvakrát okradla o peníze, ale to není vyloženě šikana, ale krádež. Ale měla jsem spolužáka, který měl lehčí formu mozkové obrny a ten nám vykládal, že mu na speciální škole, kterou navštěvoval, dva spolužáci pomočili boty, a to i uvnitř. 

Něco podobného se stalo, když jsem byla na střední u nás ve městě. Tam se jeden kluk pro změnu vymočil spolubydlícímu do jogurtu. No, někteří jedinci fakt nemají žádné zábrany a tohle už není sranda, ale opravdová šikana. 

Moc se mi líbilo, že u nás na škole, když jsme měli v rámci výuky odborný výcvik, se kladl velký důraz na prevenci šikany. Dlouhé roky tu nebyl žádný případ, protože mistrové na tohle dávaly velký pozor. Stačil jen menší náznak nějakého nepatřičného chování, a už dostala dotyčná kázání. Jedné trochu pomalejší holčině, která se mnou chodila na pekaře, se dvě starší holky začaly nevhodně smát. Dělal se tehdy velký úklid, tak se myly kachličky. 

No a Míša měla na starost právě ty kachličky. Jenže ona prostě nebyla doma zvyklá uklízet, tak si na velké kachličky ne zem donesla malý hadřík a začala to tak umývat. Holky se začaly smát, mě to teda nijak směšné nepřišlo, ale samozřejmě to slyšela mistrová. Všem, co jsme byli na dílně vynadala a Míšu přeřadila na jinou práci. Jasně, ono to je dost přes čáru, takhle hloupě si z někoho utahovat, ta holka za to fakt nemohla.  

Nikdo z nás není přeci dokonalý, a takhle se chovat ve školním kolektivu není fér. Jen proto, že je někdo jiný, není špatný, to je důležité si uvědomit! Mě vždycky přitahovali takoví zvláštní lidé, tak trochu jiní, bavila jsem se povětšinou s lidmi, se kterými se nikdo nechtěl kamarádit jednoduše proto, že jsem se s nimi cítila dobře. 

Bohužel šikana se ve školách, ať už těch základních, středních či učilištích objevuje pořád, a tyrani se neštítí si své činy natáčet na mobilní telefony a ještě toto umístit na různé sociální sítě. Zrovna minulý týden zase vyplula na povrch kauza z Hodonína, kdy dívky přihlížely útokům na svou dvanáctiletou vrstevnici, zatímco skupinka šikanátorek ji tahala za vlasy, kopala do břicha a plivala na ni, a jako návdavek ji častovaly dost nevybíravými výrazy. 

Zde je citace matky šikanované dívky: " Třicet dětí si stouplo do kruhu a všichni zaráz ji poplivali. Kopali ji do hlavy, musela jim lízat boty. Moje dcera se od strachu počůrala." 

Video jsem viděla, neshlédla jsem ho tedy celé, protože se mi z toho neudělalo zrovna nejlépe, ale co jsem viděla, opravdu stačilo. Jako ten nepočet - třicet dětí na jednu dívku - to už je samo o sobě strašné. A ten strach, ponížení a hrůzu, jaké musela dívka zažívat? Nenašel se nikdo, kdo by se dívky zastal. Ale lze se tomu divit? Zafungovala nejspíše davová psychóza, a pak také další věc - strach, že když se ozvu, dostanu facky taky. Tohle je strašně těžká situace. 

V tomto případě je ale šokující to, že podle matky dívky trvala šikana několik let, a tohle bylo právě vyvrcholení celé události. Problémem byla dívčina barva pleti, kvůli které se stala terčem šikany. O všem byl informován i ředitel školy, který údajně ale situaci vůbec neřešil. Roky byla dívka šikanována, a nikdo nic neviděl, neslyšel, neřešil? 

Celou situaci nyní řeší policie. Jenže jaké to má řešení? Dívky jsou nezletilé, takže se nejspíš nic moc dít nebude. Tohle už je ale šikana za hranou - to nejsou žádné "nevinné" esemesky, co jsem dostávala já, ačkoliv i ty nadávky, byť v psané formě, nejsou nic příjemného. Ale drsný fyzický útok, přičemž si to dívky celé ještě natáčely, jako by to byla velká legrace - to už je síla. 

Jak tedy jinak agresorky z videa potrestat? Je řešením vyloučení ze školy, dvojka z chování, nějaké prospěšné práce pro školu? A pomůže něco z toho a je to opravdu adekvátní trest? Nebo je na místě potrestat rodiče, podat trestní oznámení na ně? Oni jsou zodpovědní za to, jak své děti vychovali, ale je jednoduché to říci takto všeobecně? Třicet dětí se semklo v jednu chvíli proti jedné holce. Klasická davová psychóza? Nebo je prostě jednoduché jít s davem, protože je to pohodlné? 

Není problém spíše v tom, že my, lidé obecně, se chováme čím dál hůře, a přestáváme uznávat ty nejzákladnější hodnoty? Ono totiž útoků na školách přibývá, a to i na učitele, nejen na děti. Nedávno na Slovensku, kde student na gymnáziu zabil učitelku a spolužačku. Je pro mě hrozné číst o takových věcech hlavně i proto, že jsem také máma. 

Nechci mít strach z toho pustit dítě do školky nebo školy a myslet na to, že mu někdo může ublížit. Těžko říct, jestli je to dobou, rozmachem sociálních sítích, které dávají některým dětem třeba pocit, že si můžou dovolit cokoliv? 

Ale je strašně smutné, jak se k sobě děti navzájem chovají. Co z nich bude v dospělosti, když už teď se chovají takto? 

Zde přikládám odkaz na článek na idnesu: 

https://www.idnes.cz/brno/zpravy/sikana-divka-hodonin-obvineni-skola-reditel-policie-inspekce.A250203_104557_brno-zpravy_krut

Budu moc ráda, když mi k článku napíšete Vaše postřehy a zkušenosti, názory a případně i smutné zkušenosti se šikanou.

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný zbytek víkendu, Vaše Eliss ♥