Přeskočit na hlavní obsah

Nákup z Restoria, online-antikvariátu

 Vzhledem k tomu, že finišuju v přípravách pokojíčku pro miminko, bylo taky nutné si to doma trochu přeuspořádat, a tak jsem musela udělat menší čistku knihovny. Knížek už jsem měla fakt moc, mám sice větší polici, ale už se mi nelíbilo, jak to tam mám uspořádané, takže jsem některé kousky poodnášela do knihobudky a snažila se nechat si jen ty kousky, ke kterým mám citový vztah. 

Jak jsem třídila, tak jsem zjistila, že mi na poličkách zůstalo dost volného místa, takže jsem si řekla, proč si neudělat po delší době radost, a nekoupit si nové knížky? Tedy, nové, pro sebe kupuju knihy zásadně v antikvariátu nebo ve výprodejích, pokud ale chci někoho obdarovat knihou, koupím novou, a v tomto případě mi nikdy není líto peněz. 

Tak jsem sedla k počítači a vybrala si několik titulů z mého oblíbeného internetového eshopu restorio.cz. Dřív se stránky jmenovaly online-antikvariát.cz, ale i když zadám do vyhledavače starý název, automaticky mě to přesměruje. 

Knížky vybírám v první řadě podle oblíbeného žánru a autora, a snažím se to vždycky tak nějak namixovat, abych neměla v košíku jen detektivky nebo tituly týkající se záhad. Tentokrát jsem si vybrala sedm knížek, z nichž ta nejdražší stála pětatřicet korun, nejlevnější naopak sedmnáct. K tomu samozřejmě ještě poplatek za dobírku čtyřicet korun, ráda zaplatím za zboží až na místě, pokud je to možné. 

Objednávku jsem odeslala minulý týden ve středu večer. Když si nechávám doručovat balíčky, většinou zvolím Zásilkovnu, tedy doručení na některou z jejích poboček v našem městě. A jako pokaždé i teď jsem si vybrala prodejnu Hobby, protože je nejblíže autobusovému nádraží a nemusím se s balíčkem tedy nijak daleko tahat. 

Vzhledem k tomu, že byly státní svátky, počítala jsem s tím, že se doba doručení trochu protáhne, a opravdu, esemeska s tím, že balíček je na místě, mi pípla až včera, trvalo to tedy šest dní, ale samozřejmě musím vzít v úvahu to, že byl státní svátek, a taky jsem objednávku odeslala až večer. Logicky tedy trvá, než se vše vyřídí. 

Esemeska mi přišla o půl jedné, já si jí ale všimla později, byla jsem zrovna venku se Žofkou. Takže jsem pak musela dost spěchat, abych stihla autobus o čtvrt na dvě do města. Ten jsem naštěstí stihla, ale ještě jsem zaběhla do obchodu rozměnit peníze. V prodejně Hobby totiž vyžadují, aby se při platbě v hotovosti zaplatila buď přesná částka, nebo je nutné platit kartou. 

Nakonec se mi tedy podařilo v peněžence sesmolit 283 korun, měla jsem s sebou samozřejmě i kartu, kdyby náhodou. Nadiktovala jsem pokladní kód z esemesky, a už mi nesla balíček. Překvapilo mě, že byl dost podlouhlý, ale nijak těžký, a pěkně se mi vešel do tašky. Chvíli jsem ještě čekala na autobus, bylo včera dost dusno, tak už jsem se těšila domů. 

A doma jsem se hned nadšeně vrhla do rozbalování krabice. Balíček byl hezky zabalený, nikde žádné oděrky ani ťukance. 



Dříve dávali do balíčku ještě bublinkovou fólii, ale asi rok už do ní knihy nebalí. Nejspíše to bude z ekologických důvodů, protože přeci jen plastu je všude dost. Ale dle mého to nijak zvlášť nevadí. Kupuji knihy, které už někdo jednou nebo několikrát četl, tak prostě počítám s tím, že nemusí být úplně zachovalé.


Jak už jsem zmínila, vybrala jsem si mix žánrů. Robina Cooka a jeho lékařské thrillery jsem před lety hltala, bohužel všechny knížky co od něj byly k vypůjčení v knihovně mám už přečtené, a když jsem projížděla seznam přečtených knih, tak Kóma mezi nimi není. Anotace slibuje dost adrenalinové čtení, tak jsem zvědavá. 

Posvátné místo vypráví příběh archeoložky Ericy, která při průzkumu indiánského pohřebiště na stěně pozná obrazec, který jí už od dětství vstupuje do snů. A snad i díky tomu u sebe Erica objeví schopnost netušeného citu, kterému se dosud bránila hlavně proto, že v dětství utrpěla trauma, neboť ji jako odložené dítě vychovávali různí pěstouni. 

Barbara Woodová má sice trochu kostrbatý styl psaní, ale náměty jejích příběhů jsou originální a baví mě.


No a pak tu mám Příručku pro tatínky, kterou jsem koupila pro přítele - na fotce pěkně pózuje Žofka a vypadá to, že by si taky chtěla přečíst nějakou tu radu. Obálka knížky je trochu pokrčená, ale jinak je v dobrém stavu, když jsem si ji prolistovala, rozhodně se nějaké ty rady budou hodit i mně, jakožto mamince. Hlavně tu jsou i názorné obrázky, tak snad nic nezkazím! 


Nakladatelství Odeon, konkrétně edice Světová knihovna vydává tak trochu zvláštní tituly, které jsou často dost složitě čtenářsky uchopitelné. Já si je přečtu ráda, ale musím na ně mít náladu. Vůle vypráví příběh z okupovaných Antverp. Wilfried Wils se považuje za začínajícího básníka, ale musí se živit jako pomocný policejní strážník. Wilfried opatrně lavíruje mezi nenávistí k Židům.

Po letech, dávno po válce, vypráví svůj příběh a ukazuje, že nikdo nejsme bez viny. 

Jednoduše si nemůžu objednat knížky, aniž bych tam nepřihodila i něco týkající se záhad. Záhady nebo naše neznalost? je útlá knížečka, která popisuje autorovy zážitky s paranormálními jevy, které se ale týkají i jeho úzké rodiny. Knížku jsem zběžně prolistovala a zdá se, že je opravdu naladěn na jakousi jinou dimenzi vnímání, ovšem tedy v případě, pokud jsou jeho zážitky pravdivé. Už se na čtení moc těším. 

Vzpoura mrtvých je souborem tří delších povídek se sci-fi tematikou. Kniha byla vydána v roce 2009 v nakladatelství Epocha, tyto paperbackové knížky byly součástí časopisu Pevnost. Několik jich už z této edice doma mám. Tohle mě určitě bude bavit, protože podobné příběhy laděné až do hororu miluji. Ve výtisku jsou razítka z knihovny, která jsou ale přelepená, protože knížka byla vyřazena, což je napsáno tučným písmem na druhé stránce. Menší vada na kráse, ale nevadí. 

Edice Původní česká detektivka je pro mě taky tak trochu čtenářskou klasikou, ale někdy jsou příběhy spíše podprůměrné, je to tedy vždycky taková sázka do loterie. Velkou vánici jsem už začala číst, a zatím mě příběh moc baví. V polovině listopadu, v malé šumavské vesničce dojde k hrůznému nálezu. V lesní boudě v kupce starého sena je nalezena mrtvola mladé rusovlásky. 

Na místo přijíždí komisař Bém. Všechno nasvědčuje tomu, že byla znásilněna a dost si před smrtí vytrpěla, navíc jí vrah odřízl konečky prstů, aby znemožnil identifikaci. Po prvních výsleších se zdá, že kapitán kápl na tu správnou stopu, když v tom zmizí další místní žena, a vesnici začne obcházet plíživý přízrak strachu...

Tato poslední knížka má uvnitř také razítka z knihovny, přicestovala ke mně až z Bohumína, ale jinak je zachovalá, dokonce ji ještě chrání plastový obal. 

S nákupem, dobou dodání i stavem knih jsem opravdu moc spokojená, teď si ještě musím užívat doby, kdy mám trochu času na čtení. 

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Pěkná sbírka - je třeba si udělat radost a jako knihomol vím, že udělat si radost novým čtivem , je to nejlepší :) .

    OdpovědětVymazat
  2. Mne zaujala Velká vánice.
    Měj se fajn

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem zvědavá, zda se tatínek začte do knížky pro něho. Můj manžel nechtěl nic číst, prý ho nemusí nikdo poučovat. Ale myslím, že tohle bude pojaté dost humorně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, taky jsem zvědavá zda knížka zaujme, ale kdyžtak si ji přečtu já :-)

      Vymazat
  4. Eliss, ráda si přečtu Velkou vánici a Kóma, poptám se v knihovně. Díky za tipy. Opatruj se, moc zdravím 😉🌞

    OdpovědětVymazat
  5. přeji, ať knihy dělají radost :)

    OdpovědětVymazat
  6. To jsou hezké knížky. Užij si čtení. 🙂

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Omluva - nemoc

 Ahoj kamarádi a čtenáři, moc se omlouvám, ale teď pár dní nebudu přidávat žádné články. Skolila mě škaredá zimní viróza, asi jsem se někde nachladila - nejspíše v práci, kdy jsem přebíhala ze studeného skladu na vyhřátou dílnu... Hrozně mě bolí v krku, hlava, klouby a mám i horečku. Už v neděli mi bylo všelijak, ale pondělí jsem celé proležela v posteli, a hlavně jsem strašně unavená, pořád bych jen spala... Zatím jsem si vzala pondělí a úterý dovolenou, zítra jdu ráno k doktorce, počítám že do pátku budu mít neschopenku, tak snad o víkendu bych mohla přidat nový článek, ale uvidím... Cítím se fakt mizerně, tak doufám, že to nebude na antibiotika a je to fakt jenom virového původu. Děkuji Vám za pochopení, přeji krásné zimní dny hlavně bez nemoci, Vaše Eliss ♥ Koupila jsem si v lékárně horký nápoj a beru Acylpyrin. Žofka se mnou leží celý den, docela určitě ví, že mi není dobře a je příjemné ji mít u sebe.

Dnešní kontrola

 Dneska ráno jsem musela vstávat už v šest, protože jsem byla objednaná na kontrolu po třech týdnech na gynekologii. Ale stejně jsem byla vzhůru už od čtyř, se spánkem to mám teď takové rozhozené - jednou spím do osmi, pak zase vstanu už ve čtyři. Ale často to pak dospím i přes den. V sedm hodin jsem se vypravila na zastávku, bez snídaně, v batůžku pečlivě zavázanou skleničku s močí. No nebylo mi ráno moc dobře, jelikož jsem nesnídala, ale čekaly mě ještě odběry, a na ty se musí nalačno. V čekárně už přede mnou čekaly tři pacientky. Potěšilo mě, že jsem potkala kamarádku ze střední, která byla o ročník níž, dřív jsme spolu párkrát zašly na kávu, ale dlouho jsme spolu nemluvily, ani jsme si nepsaly. Dost mě překvapila sdělením, že má před maturitou - vždyť už dávno musela skončit, to mi nesedělo do počtu. A tak se rozpovídala o svých zdravotních problémech, kdy musela akutně na operaci s naštěstí nezhoubným nádorem na žlučníku.  A kvůli rekonvalescenci po operaci tak samozřejmě nedoděla

Dnešní kontrola u doktora

 V minulém článku, který pojednával o mých zdravotních potížích spojených s bušením srdce, tlakem v hlavě a pískání v uších, jsem zmiňovala, že dnes mám jít na kontrolu - doktor na pohotovosti to zdůrazňoval. Moje obvodní má opět dovolenou, takže jsem musela za zastupující lékařkou do nemocnice. Potíže nijak extra neustoupily. Včera v noci jsem nemohla vůbec usnout. Pořád se mi do hlavy vkrádaly špatné myšlenky - určitě umřu, srdce mi najednou přestane pracovat... Nemohla jsem tyto strašné věci dostat ven pryč z hlavy. K tomu se samozřejmě přidalo i bušení srdce. Tlaky v hlavě ale trochu povolily, i to pískání už je o něco snesitelnější. Ráno jsem tedy šla na autobus do města, a z autobusáku mi navazoval rychlý spoj do nemocnice. V čekárně nikdo nebyl, takže jsem jako při své minulé návštěvě vložila kartičku pojišťovny do přístroje, zmáčkla na displeji účel návštěvy, a sedla si do čekárny. Za chvíli už pro mě přišla sestra. Předala jsem jí svou lékařskou zprávu a vysvětlila, proč tu js