Tajemství památných stromů

Ideální procházku si představuju v lese. Samota, klid, lehký větřík, a kolem stromy. Velikáni, jenž toho mnohdy tolik pamatují, lehké šumění listí ve větru, a do toho se mísí vůně jehličí. Pastva jak pro oči, tak pro duši. Nejen v lese ale najdeme krásné stromy. Některé jsou totiž nejen majestátní, ale i chráněné zákonem, je tedy zákonem zakázáno je poškozovat, ničit, a rušit v jejich přirozeném vývoji. 

Obecně se jim říká památné stromy, a v naší republice jich najdeme celkem 25 000. Což je číslo, které mě velmi překvapilo, tak nějak jsem očekávala, že jich bude méně. Podle údajů na Wikipedii na naši obec připadá pět památných stromů, ale nejsem si jistá, zda jich není více, vím minimálně o třech, protože tato místa jsem navštívila. Je tedy možné, že seznam není úplně aktualizovaný. 

Jeden památný strom stojí u bývalé školky, kam jsem chodila jako malý capart, další jsem míjela cestou do práce. Jsem si stoprocentně jistá, že jsem je už kdysi sem na blog dávala, ale bohužel se mi v počítači někde zatoulaly jejich fotky - mám v těch složkách tak trochu nepořádek, ale až bude lepší počasí, určitě se je vydám znovu cvaknout. 

Některé památné stromy i v naší republice váží k svojí historii zajímavý příběh či pověst, které tak trochu zavání čímsi mystickým. V obci Telecí na Svitavsku stojí jedna z nejmohutnějších lip. její obvod činí 1 170 cm, měří celkem osmnáct metrů. Vžil se pro ni název Lukasova lípa. Podle výzkumů je lípa stará úctyhodných 700 let.  Mezi lety 1620 a 1781 její kmen sloužil jako útočiště pro lidi, kteří vyznávali jiné náboženství než povolený katolicismus. 

A také zde měl opisovat bibli a zpívat žalmy neznámý bratr - i proto se jí mezi místními přezdívá Zpívající lípa.  Lidé v okolí mezi sebou tvrdili, že šumění lipových listů zní nějak jinak - jako kdyby opravdu zpívala! I spisovatel Alois Jirásek v knize Domů  a jiné obrázky píše toto: "A divnou náhodou byla pro mě také zpívavou. Z nitra jejího ozval se mladý, svěží hlas, jenž jasně zahalekal a pak vesele zazpíval." 

Je na podivném příběhu pověstné zrnko pravdy, nebo se jedná o pouhou báchorku? 

V roce 2012 u obce Vřesina v Moravskoslezském kraji padne k zemi přes 500 let starý dub. V jeho ztrouchnivělém kmeni si totiž nezodpovědní lesní dělníci rozdělají oheň, a neštěstí je na světě. Z jeho torza ale okamžitě vyrazí nový strom, v roce 2022 došlo i k obnově pietního místa.

Kněžna Metchilde, německá spisovatelka a skladatelka, po které je strom pojmenován, pod jeho korunou ráda sedávala a psala své texty. A pověst praví, že právě kněžna nalezla v dutině dubu opuštěné děvčátko, které se jí podařilo zachránit. 

Ovšem - může to být jen pověst. Zvláštní také je, že tvrzení, že z torza vyrostl nový strom, jsem našla jen na jednom odkazu, na jiných stránkách se píše, že místní zbytky rozřezali na přibližně dvoumetrové části, aby se na něj mohli turisté podívat. No, nevím, raději bych se podívala na pěkný, živoucí strom, než na nějaké torzo, byť s zajímavou historií. 

Svídnice je malá obec v Královéhradeckém kraji, aktuálně zde má trvalé bydliště 440 obyvatel. A právě tato malá vesnička je domovem Svídnické borovice, která je od roku 1980 zapsána jako chráněný přírodní výtvor. To je opravdu pěkný název, že? Borovice je stará asi 200 let, což ji činí takovou "mladicí" mezi svými chráněnými kolegy, ovšem pověstí se o ní traduje více než dost. 

Měří 13 metrů, a odvod činí 220 centimetrů.

Semeno této borovice měl přivézt až z Palestiny rytíř, který se vracel z křižácké výpravy. Jeho rodina od té doby borovici ochraňuje, ale strom jim to na oplátku vrací. Když je jeden z rytířových potomků odsouzen k smrti, prohlásí, že jestli je nevinný, obrátí se Svídnická borovice přes noc kořeny vzhůru. Borovici opravdu ráno uschnul vršek koruny tak, že kořeny připomíná, a daný člověk tak trestu ujde! 

Podle další pověsti zde má dojít v budoucnosti k usmíření sedmi evropských králů. a začne nová, zlatá éra. No, tak uvidíme, co ještě, na první pohled obyčejný stromek, ukáže za tajemnou moc! Každopádně, jeho vzrůst je zvláštní, ale borovice se mi na pohled líbí. 

Nejstarší strom na našem území má úctyhodných 740 let, Rodvínovský dub, výška stromu je 34 metrů, a jako památný byl vyhlášen v roce 2003. Na druhém místě se umístil Žižkův dub, který byl zasazen při stavbě hradu Lichnice kolem roku 1250 u první brány. Žižkova vojska hrad dobývala v roce 1429, ale Žižka zde osobně nikdy nebyl. 

Strom přežil požár hradu v roce 1610, v roce 1969 požár dutiny svého kmene. K návštěvníkům promlouvá dub takto: 

Historie památných stromů je opravdu zajímavá, a místy i pěkně tajuplná. Ale i stromy jako takové, jak už památné, či jen ty "obyčejné" jsou nesmírně důležité pro nás i životní prostředí. Naši předkové si jich určitě vážili více než my, zasvěcovali je bohům, uctívali je, a přisuzovali jim magickou moc.

Dokonce spojovali stromy i s lidskou povahou, a existuje i stromový horoskop, podle data narození byl určen strom, který odpovídal jeho založení. Podle data narození je mým stromem lípa, která je "zasněná a trpělivá." Četla jsem si tu charakteristiku, a z většiny to na mě tedy sedí. 

Přikládám odkaz, kde se můžete podívat na charakteristiku stromu podle Vašeho data narození: 

http://www.shaman.cz/keltove/stromoskop/

Tak si říkám, že si zítra zajdu na procházku do lesa, nebo půjdu vyfotit ty památné stromy v okolí - jestli tedy bude pěkně, počasí se zase zkazilo, všechno už krásně kvete, a předpovědi slibují sníh, tak uvidíme...

A co Vy? Máte ve svém okolí také nějaké památné stromy, kolem kterých často procházíte? Zajímáte se o jejich historii? Mohou mít stromy a tajemnou historii, nebo se jedná o pouhé pověsti? Chodíte rádi na procházky do lesa? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný čtvrtek, Vaše Eliss ♥