Přeskočit na hlavní obsah

Knižní recenze 348 Teď neplač

 Autor: Joy Fieldingová 

Žánr: Krimi, Thriller

Mé hodnocení: 80% 

Obsah: Bonnie Wheelerová nedávno oslavila třicáté narozeniny, je už pět let šťastně vdaná, a protože tříletá dcerka Amanda začala nedávno chodit do školky, mohla se vrátit ke svému povolání učitelky na střední škole. Manžel Rod pracuje jako filmový režisér, takže s rodinou netráví tolik času, kolik by si Bonnie přála. Ale zase jsou výborně finančně zajištění. 

Poklidnou idylku přeruší jednoho rána telefonát bývalé Rodovy manželky Joan. Joan je alkoholička, která se nesmířila s rozvodem, a už několikrát se pokoušela Bonnie kontaktovat, většinou byla samozřejmě notně podnapilá. Jenže toho rána se zdá, že Joan není opilá. Mluví velice naléhavě a varuje Bonnii, že jí i dcerce hrozí nějaké nebezpečí, a ony dvě se musí ještě dnes setkat. Neochotně ke schůzce svolí s tím, že se sejdou o půl jedné v jednom z domů, který Joan nabízí ke koupi - pracuje jako realitní makléřka. 

Bonnie váhá, nakonec se ale na schůzku dostaví. A tam ji čeká šok. V kuchyni objeví Joan s evidentně prostřeleným hrudníkem, a už jí není pomoci. Bonnie se v té chvíli zhroutí celý svět. Díky takto bizarní shodě okolností se stává první podezřelou. A jako by toho nebylo málo, do domu se nastěhují obě Rodovy děti, které Bonnie do té doby prakticky neznala, jelikož Joan jim přísně zakázala se s novou rodinou stýkat. 

Čtrnáctiletá Lauren se chová k nevlastní matce od začátku velmi nepřátelsky, a o dva roky staršího Sama nezajímá nic jiného než marihuana a hroznýš královský, kterého si v teráriu přinesl do nového domova, a který nahání Bonnie hrůzu. 

A aby toho nebylo málo, i Rod se chová podivně, odtažitě, a tráví více času v práci než dřív, což je neobvyklé, a navíc se Bonnie zdá, že s ním smrt, byť bývalé ženy, nijak zvlášť neotřásla. Navíc se octne na seznamu prvních podezřelých, protože za tak zvláštních okolností nalezla Joaninu mrtvolu. Což na ni vrhá silný stín podezření, a policejní kapitán Mahoney nepolevuje v nepříjemných otázkách.

Bonnie se tak zčistajasna převrátil život vzhůru nohama, a navíc si je jistá, že i jí samé někdo usiluje o život. Zdá se totiž, že ji sleduje nějaké auto. A nebo si to jen namlouvá? A co záhadné noční telefonáty, kdy na pevnou linku volá kdosi neznámý, neřekne ani slovo, a po pár vteřinách zavěsí? A jako blesk z čistého nebe se objeví její bratr Nick, se kterým dlouhé roky nemluvila, a který se nedávno vrátil z vězení. 

Na jednoho člověka je toho až příliš, a když Bonnie podivně náhle onemocní, zdá se, že je za tím psychické vypětí. Anebo je to celé jinak, a nepřítel je blíže, než si myslí? Poslední, na co je teď čas, jsou slzy, protože Bonnie se musí vyrovnat se spoustou věcí, a hlavně musí stůj co stůj ochránit své nejmilovanější... 




Hodnocení: Před asi deseti lety jsem měla tuto autorku ve velké oblibě, měla jsem období, kdy jsem její thrillery doslova hltala. Ale od té doby jsem už od ní nic nečetla, a proto když jsem v knihobudce uviděla Teď neplač, okamžitě jsem si jej vypůjčila domů. Bylo mi jasné, že půjde o čtivý, leč lehce béčkový thriller. 

Bonnie je spokojená maminka malé holčičky, miluje svou práci, a najednou se všechno zhroutí jako domeček z karet. Hned po pár stránkách jsem se začetla, a s napětím očekávala, jak to bude dál. Krom klasické detektivky se jedná i tak trochu o román ze života - nevlastní matka si hledá cestu k novým dětem, snaží se jim dokázat, že jim na nich záleží, ale není to samozřejmě vůbec jednoduché. 

Rod jakožto manžel tu moc nefungoval, jeho chování bylo přinejmenším zvláštní, dost jsem hlavní hrdinku obdivovala, protože byla nakonec prakticky na všechno sama, a k tomu spousta šílených situací, které přerůstaly až do paranoie. Atmosféra je taková civilní, očekávala jsem trochu více tajemna, ale zase to bylo napínavé, to ano. 

Trochu mi vadilo velké množství postav, na mě až trochu přestřelený počet, vztah jsem si utvořila pouze k hlavní hrdince, a trochu jsem si oblíbila i Sama. Další postavy pro mě byly tak trochu záhadou, a jak jsem zmínila výše, bylo jich moc.

A čeho bylo také moc, tak to bylo toho, co Bonnie prožívala. Z toho by se normální jedinec dostal do psychiatrické léčebny. Smrt manželovy bývalé ženy, nevlastní děti pod jednou střechou, ač je vlastně vůbec nezná, šťouravý vyšetřovatel, manželovo podivínské chování, do toho bratr, který se jeví místy jako pořádný pošuk, a nakonec záhadná nemoc.

Děj odsýpal celkem rychle, ale té "omáčky" kolem bylo na můj vkus až příliš. Ocenila bych větší přímočarost, některé situace už působily příliš násilím našroubované na sebe. Ale i tak se mi pořád honilo hlavou - kdo je vlastně pachatel? A tentokrát můj detektivní mozek nezahálel a strefil se přímo do černého. Asi jsem fakt z těch mých milovaných detektivek už vycvičená.

Ale přesto byl závěr pěkně akční, nebyla nouze o pořádně vypjaté scény, ale pachatelův motiv byl tak trochu ohrané klišé. Jedná se o takový ten typ thrilleru, který dávají o víkendu na Prima Love, prostě klasické, opravdu oddechové béčko, které je ale čtivé. Nenadchne, neurazí, a z hlavy velmi rychle vyšumí, za měsíc už určitě nebudu vědět, o čem to vlastně celé bylo. 

Doporučuji jako lehce stravitelný, ne moc náročný thriller. Nic víc v tom ale nehledejte.

A co Vy? Máte rádi podobné béčkové thrillery? Vadí Vám v knihách velké množství postav, a až příliš zhuštělý děj? Četli jste nějaký román od Joy Fieldingové? Zaujala Vás recenze? Napište mi do komentářů!

Děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný dubnový den, Vaše Eliss ♥

Komentáře

  1. Eliss, od autorky už jsem toho četla celkem dost, ale teď si nejsem jistá, jestli i tuto knihu. Pokud to není novinka, tak určitě ano. Měj se hezky, pá 😉

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám thrillery ráda, myslím, že zvládnu i béčkové, ale od této autorky jsem nečetla myslím nic

    OdpovědětVymazat
  3. od této autorky kupuji knihy pro tchýně, ale mě osobně neláká jejich četba :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu.  Je úžasné pozorova

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tlačení, pa

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém nastal, když se přesunula