Prosluněná neděle

 Tentokrát předpověď meteorologů vyšla - počasí je tedy opravdu tropické. Ani v noci teploty moc neklesají - v ložnici máme otevřené okno celou noc, ale to vedro je nesnesitelné. Celý minulý týden byl opravdu pohodový, konečně jsem si pořádně odpočinula od toho pracovního shonu! Ale už jsem se dnes do práce těšila, na kolegyně, a hlavně na naše zemědělská zvířátka!

Ale včera jsme si ještě udělali s přítelem doma pohodu. Čím jsem starší, tím víc si ráda o víkendu ještě zalenoším v posteli - přítel vstává v pět i když nemusí do práce, což tedy není můj případ. Je hrozně fajn, že mě po ránu neruší, nechá mě v klidu vyspat, a když slyší, že už jsem vzhůru, za chvíli mám v posteli kávičku a nějakou lehkou snídani. Miluju to, když se o mě tak hezky stará!

Napínavá detektivka, moje psí kamarádka Žofka, ideální recept na nastartování celého dne. Konečně jsem se dostala ke čtení dalšího antikvariátního úlovku.

Po snídani jsem se pustila do přípravy oběda. Dlouho jsme neměli těstoviny, takže jsem si už v sobotu nakoupila ingredience na špagety carbonara. Připravuji je klasicky, akorát místo slaniny dávám libový bůček, protože tučné maso zrovna nemusím. 

Oběd jsem měla hotový rychle, takže jsem se pustila do rychlého úklidu - žehlení, vysávání, a poumývala jsem nádobí špinavé od přípravy jídla. Na oběd bylo ještě pořád dost brzy, tak jsme si uvařili s přítelem kávu s tím, že si sedneme na lavičku ven před bytovku. Jenže šílené horko, které bylo už dopoledne, nás zahnalo rychle dovnitř.

Místo toho jsme si raději pustili film, a pak se naobědvali. Těstoviny s omáčkou mi chutnaly. Když vařím pro přítele, těstoviny si vždy osolí on sám. Já mám totiž ráda slanější věci, takže je většinou lehce přesolím, ale mně to tak fakt chutná víc, i hranolky mám ráda super slané...

Po obědě jsem si šla číst, a kolem třetí hodiny jsem si řekla, že bych mohla jít na procházku. Vyrazila jsem tedy na klasické "kolečko," které si vždy procházím naší obcí. Žofku jsem ale nechala doma, i po té třetí hodině bylo totiž pořád parno, nepříjemné dusno, ale mně se fakt nechtělo sedět doma, když jsem už měla jít zítra do práce! 

Na louce rostla spousta krásných kopretin. Sice to tak nevypadá, ale květinu jsem neutrhla - jen jsem ji musela rukou přidržet, aby nebyla fotka rozmazaná - jako na potvoru začalo totiž pitomě foukat! Ač jsem fotografický antitalent, tak právě tato "kopretinová" se mi líbí snad nejvíce.

Nezralé lesní maliny - či snad ostružiny, - zatím úplně malinké, ale hrozně roztomilé! Lesní jahůdky už plodí, ty jsem zrovna minulý týden viděla.

Mochna křovitá, která právě teď krásně kvete. Tento opadavý keř dělá okrasu u dětského hřiště. Vloni na podzim jsem viděla paní od technických služeb, jak keř zastřihovala. Šla jsem zrovna do obchodu, a dala jsem se s ní do řeči, protože ji znám od vidění.

Jako vyučená zahradnice jsem poznala, že ten keř je nemocný. Byl strašně přerostlý, a některé stonky byly napadené. Musím říct, že jsem si myslela, že ten keř se už neobrazí, a přes zimu uhnije. Paní se smála, že i kolega, co jezdí s traktůrkem a byl se za ní podívat, zkonstatoval, že "by to chtělo vykopat a spálit." 

No a vida, paní očividně keř zastřihla tak zkušeně, že letos kvete! To jsou vždycky takové maličkosti, které dělají hezký den, tedy alespoň mě. Když něco vypadá, že jeto odsouzeno k zániku, nemusí to tak vždycky být, stačí dát tomu čas.

Samozřejmě jsem nemohla vynechat na procházce obhlídku své milované knihobudky. Tentokrát jsem neměla žádnou knížku na výměnu, tak jsem si domů v batůžku nic nevzala. Přijde mi to fér - když už něco beru, tak něco zase nechám pro jiného čtenáře na oplátku. Detail berušky je právě z této knižní budky - je mi opravdu sympatické, že skříňka na knížky je opravdu ta klasická "budka."

Klasický román Ivanhoe jsem ještě nečetla, ale samozřejmě o něm mám povědomí ze školy. Historické romány nepatří mezi můj oblíbený šálek kávy, ale třeba k této četbě ještě někdy dozraju! 

Dětský obrázek žabičky namalovaný křídou mi vykouzlil úsměv na tváři.

Když jsem se dívala zpětně do mobilu, tyto dvě fotky nedělí ani dvě minuty od jejich pořízení. Ale přesto mi obě připadají úplně jiné - tedy konkrétně, výhled "průzorem větve je jiný. Zajímavé, jak dokáží dvě obyčejné větve poskytnout krásný pohled na něco, co je na první pohled obyčejné!

Po návštěvě knihobudky jsem se vrátila zpět, a kousek za naší bytovkou máme pole. Každý den ráno kolem něj procházím, když venčím Žofku. Až dnes ráno jsem k mému potěšení zjistila, že v dálce už leží balíky slámy - pokud bude přoští víkend hezky, vydám se na fotografickou exkurzi!

Procházky polem mě vždycky uklidní. Výborně se zrelaxuju, načerpám energii, a jen tak si sama přemýšlím. I proto raději chodím na procházky úplně sama. 

Jako poslední obrázek tu mám žluté kvítečko rostoucí u pole. Bohužel opět nevím název, ale těchto rostlinek tam bylo několik. Jediné, co mě tak vzdáleně napadlo - vrbina či pryskyřník, ale ani na jednu to nevypadá.

Na procházce jsem byla asi hodinu, ale to bylo tak akorát, díky nepříjemnému dusnu jsem byla ráda, že už jsem doma! Neděla byla opravdu moc fajn.

Dnes se počasí trochu pokazilo, od rána bylo šílené dusno, kolem dvanácté asi tak hodinku sprchlo, ale déšť ani nepročistil vzduch, po hodince už ani nešlo poznat, že vůbec něco popršelo... To sucho už je opravdu příšerné.

Doufám, že jste si užili pěknou neděli a měli jste příjemný start do nového pracovního týdně, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥