Procházka ve Filipovicích

 Tento pracovní týden mi od začátku celkem utíká. Snad tomu pomáhá i to, že končíme od pondělí o trošičku dřív v práci - ono se v těch pařácích prostě nedá dělat, i když máme na dílně klimatizaci, je to masakr. A to jsem uvnitř v budově - opravdu nezávidím těm, co musí pracovat venku, a ještě na přímém slunci...

Včera jsem měla od rána dobrou náladu. Nikdo a nic mi ji nezkazilo, takže jsem si říkala, že si udělám po práci menší výlet. Když jsem tedy skončila o něco dříve, rychle jsem na kole svištěla domů. Dala jsem si rychlý oběd, osprchovala se, a fakt se mi nechtělo sedět doma. Vyhledala jsem si autobusové spojení, sbalila batůžek s pitím a vyrazila na autobus.

Už jsem tu několikrát zmiňovala, že bydlím v obci Bělá pod Pradědem. Naše vesnice je poměrně rozsáhlá, a její součástí je i část Filipovice. Zde je převážně rekreační oblast - je tu spousta penzionů, restaurací, chatiček a apartmánů. Hlavně v zimních měsících, kdy je v provozu lyžařská sjezdovka, to tady opravdu žije, ale ani v letní sezoně není o turisty nouze.

Hned u autobusové zastávky, kde jsem vystoupila, je Hotel Stará Pošta, jehož součástí je i veřejná restaurace. Párkrát jsem tu už byla na obědě, naposledy asi před rokem. Dnes jsem ale do restaurace nešla, zamířila jsem po asfaltce do kopce, kolem rekreačních středisek.

Sluníčko krásně svítilo, bylo příjemné teplo, hlavně jsem si nezapomněla vzít kšiltovku - vloni mě párkrát potrápil úžeh. Všimla jsem si, že za mnou utíká malý jezevčík - pěkně vypasený, ale tak roztomilý! Napadlo mě, že se někomu zatoulal, tak jsem se zeptala jednoho postaršího pána, co seděl venku na lehátku.

"To je Lesan. Patří paní tady vedle z penzionu, ale on je nezmar. Věčně utíká, s každým by se mazlil, a nikdy nikoho nekousl. Dokonce chodí až dolů k restauraci, kde ho kuchařka krmí zbytky. Dokonce se naučil přecházet cestu, věřila byste tomu?"

Tak tedy pejsek nikomu nechybí, ale dělá si co chce. Snažila jsem se ho vyfotit, tady je zrovna u jedné z chatek, ale když ke mě přišel blíž, zase jsem inteligentně dala prst na čočku foťáku, takže se fotky nepovedly. Ale to byl takový roztomilý psí brouček! 

Domečků a penzionů tu kolem bylo dost, ale i přesto byl v okolí zvláštní klid. Jen dvě děti se houpaly na houpačce. Bylo to hrozně fajn, odpoutat se od toho všeho ruchu kolem. 

Filipovické louky nebyly už daleko. Nebylo to ani moc do kopce, šla jsem asi půl kilometru pěšinou. Opravdu krásný kus přírodní rezervace! V informační ceduli je napsáno, že louka se může kosit jedině kosou - žádné strunovky či sekačky, protože benzin by mohl poškodit vzácné rostliny, a samozřejmě jiná těžká technika zabít zvířátka. Kosí se dvakrát do roka, povětšinou to dělají studenti.

Opravdu krásný kus přírody, kolem se to hemžilo hmyzem, létalo tu hodně motýlů, a včelek - jak můžete vidět i níže.

Modrá rostlinka by snad mohl být nějaký druh chrpy? To květenství a tenký stonek by na tuto kytičku celkem popisově seděly. A spodní, ještě nenakvetlá, snad nějaký druh vzácné orchideje, která se tu má vyskytovat. Ale opravdu nevím! 

On i pohyb v přírodní rezervaci má své podmínky a pravidla. Samozřejmostí je zákaz trhání všech druhů rostlin, protože některé mohou být opravdu vzácné. A ani hluk by tu neměl být nijak velký - jak už jsem uvedla, kolem byl opravdu velký klid. Takže žádná technoparty se tu nejspíš konat nebude, a s  tím souvisí i sekání trávy - sekačky dovedou být také pěkně hlasité.

A protože přírodní rezervace má zůstat taková jaká je, nesmíme odtud nosit jakékoliv živočichy nebo je krmit. Je skvělé, že se ochranáři přírody snaží zachovat takové krásné kousky flóry a fauny! Ale zmiji jsem nepotkala - za což jsem ráda, já se totiž hadů šíleně bojím! 

Dvě "mrakovky" cvaknuté cestou zpátky. Mraky se chvíli nebezpečně kupily, nakonec se ale zase vyjasnilo, a nakonec vůbec nepršelo.

Výhled na širé pole z druhé strany pěšiny, kudy jsem scházela dolů.

Po krátké procházce kolem louky, kde už začínal les, jsem se otočila na cestu zpátky. Rozhodla jsem se pro změnu zastavit na jídlo a občerstvení v penzionu Pepovka. Hodně jsem už o místní restauraci slyšela, ale nikdy jsem ji nenavštívila.

Sedla jsem si ven, na zahrádku, kde bylo prázdno. Za chvíli přišel mladý číšník, přinesl mi jídelní lístek. Poprosila jsem ho o obyčejnou vodu z kohoutku. Nevypadal překvapeně - někdy s tím v restauracích mají docela problém. 

Vodu jsem dostala velmi rychle, navíc s plátky citronu a ledem, což mě opravdu parádně osvěžilo. Z jídelního lístku jsem si vybrala nakonec domácí borůvkový kynutý knedlík. Čekání bylo sice delší, ale když jsem jídlo dostala na stůl, tak musím říct, že opravdu stálo za to! 

Už na první pohled to vypadalo luxusně! Knedlík se krásně topil v borůvkové omáčce, kraje byly zakápnuté javorovým sirupem. Jak jsem měla strach, že takovou mega porci nesním, tak jsem knedlík snědla celý a fakt jsem si pochutnala. Těsto bylo přesně akorát nakynuté, borůvky uvnitř a omáčka, to bylo mňam!

Když o tom teď píšu, dala bych si klidně ještě jeden knedlík...

Dojedla jsem, poděkovala číšníkovi a zaplatila. Příjemně mě překvapilo, že si nikdo nenaúčtoval tu vodu. Nechala jsem pěkné spropitné a pomalinku vyrazila na autobus. Parádní výlet, procházka, dobré jídlo, odpočinek, no prostě paráda. Včerejšek se opravdu vydařil!

A co Vy? Vyrazili jste si také někam na procházku nebo výlet? Nebo jste raději strávili horký den doma? Napište mi do komentářů!

Děkuji Vám za přečtení a komentáře, přeji krásný den, Vaše Eliss ♥