Přeskočit na hlavní obsah

Konec července

 Letní prázdniny se dětem pomalu, ale jistě, přehupují do druhé poloviny. Když jsem ještě chodila do školy, tak červenec se mi často hrozně vlekl, ale jakmile bylo prvního srpna, najednou letní prázdniny utekly jako voda, a už tu bylo září, a zase ta otravná škola!

Červenec byl co do teplot opravdu extrémní - jsem ráda, že horka už jsou za námi (snad). Počasí je teď u nás na horách o něco chladnější, brzy ráno si do práce beru i tenčí bundičku - dnes bylo ráno kolem osmé hodiny jen dvanáct stupňů - brr! Ale fakt jsem ráda, že si odpočinu od těch veder, mám ráda chladnější počasí - hlavně na práci je to ideální.

Předevčírem u nás pěkně sprchlo - už to bylo opravdu potřeba, protože sucho je opravdu extrémní.




Pohled na stejnou krajinu, jen foceno v jiné dny, a trochu z jiných úhlů. Vždycky si ráno při venčení Žofky beru s sebou mobil, protože pohled na ranní krajinu, kdy ještě sluníčko ani nevychází, nebo je schované za mraky, to je opravdu krása. Pohled na takovou ranní krásu mi vždycky zlepší náladu! 

Je úžasné, jak dovede obloha čarovat s barvičkami.




Včera, po deštivém dni, se to kolem jen hemžilo slimáky a šneky. Půda byla pořád vlhká, takže tyto potvůrky měly ideální podmínky. Jelikož nemám zahrádku, nijak mi nevadí, ale chápu, že pro zahrádkáře jsou hlavně slimáci noční můra! 


Jsem tak trochu na vážkách, zda se jedná o heřmánek, rmen, nebo jde o nějaký úplně jiný druh? Sedmikráska to také nebude, protože ta má jiné okvětní plátky...Tušíte někdo, co je to za kytičku? 



Fialová květina, která takto krásně kvetla kousek od plotu. Určitě půjde o nějaký okrasný druh. Bílá květina zase zdobila přilehlou louku. Zaujaly mě hlavně zvláštní, roztřepené květy. Ani u jedné květiny nevím název, poradíte? 


A teď to méně příjemné, co mě na konci měsíce potkalo. Zničehonic se mi objevil na rtech opar. Většinou na ně moc netrpím, protože beru pravidelně vitamin B. Tak když jsem v úterý ráno při pohledu do zrcadla jeden nepěkný objevila, zprvu jsem nad tím mávla rukou.

Jenže v průběhu dne se mi v ústech objevily malé boláčky - afty. Do večera už mě bolela celá pusa, rty, začínaly mi natékat i dásně, prostě bomba. Ve středu jsem zajela do lékárny, a koupila si toto regenerační sérum s konopím. 

Nemám chuť k jídlu, bolí mě mluvit, polykat. Nepříjemně mě bolí na jedné straně krku. I ten opar se pěkně rozrostl, proti bolesti pomáhá krom séra i kostka ledu, kterou si rty masíruju. No prostě pecka. V práci jsem to včera nějak přežila, kolegyně se ráno zhrozila, že to mám pěkně škaredé.

A dneska ráno to bylo ještě horší. Opar se mi rozšířil i na kůži, afty fakt nepříjemně bolí, a přišlo mi, že mám určitě zvýšenou teplotu. Ani zuby jsem si nemohla pořádně vyčistit, jenom trošku jsem si kartáčkem zajela na dásně, a šílená bolest.

Tak jsem volala šéfovi, že dnes do práce nepřijdu. Opar může být infekční, a jelikož dělám s potravinami, tak si tohle prostě nemůžu dovolit. Šéf byl tak hodný, že mi za chvíli přivezl propustku k lékaři. V sedm jsem tedy jela do města. Naštěstí mi navazoval hned další spoj do nemocnice. Moje doktorka sídlí v lázních, ale má aktuálně dovolenou, a zastupují ji právě tam.

Ordinaci zastupujícího praktika jsem našla snadno. Ovšem čekalo mě tu překvapení - tlačítkový systém na registraci. Do mašinky jsem vložila kartičku pojištěnce, a vyjelo mi oznámení, že  už tu o mě lékaři vědí. 

Posadila jsem se do čekárny, kde nikdo nebyl, a za chvíli už pro mě přišla sestra. Zeptala se co mě trápí, tak jsem ji ukázala ten opar a dodala, že mám v ústech další boláky, nejspíše afty. Všechno si naťukala do počítače, a píchla mě do prstu, na rychlý CRP test.

Pak mě poslala zpět do čekárny, že si mě paní doktorka za chvíli zavolá. Měla tam ještě pacienta, takže to trvalo trochu dýl. Ale nebylo to zase tak strašné. Konečně jsem byla v ordinaci. Doktorka byla moc příjemná. Prohmatala mi uzliny, podívala se mi pořádně do krku. Po tom všem jsem dostala roušku - prý abych tady nikoho nenakazila.

Na afty mi jsem nedostala nic - prý postačí to konopné sérum, co užívám. Na opar jsem dostala tabletky Herpesin  a mastičku Fucidin. Mast jsem si hned namazala, jak jsem přišla domů. Ovšem když mi v lékárně dávala ty tabletky, tak se jí nepozdávalo dávkování, které mi doktorka napsala. Mám brát čtyři tabletky denně každých tři a půl hodiny. Ovšem podle lékárnice je to moc - lepší je interval co čtyři hodiny, s vynecháním jedné noční dávky.

Takže musím ještě zavolat doktorce a přeptat se, jak to mám vlastně užívat. Na pondělí a úterý jsem dostala neschopenku, pak už bych šla ráda do práce, jestli se to zlepší. A to jsem měla mít v pondělí dovolenou, a plánovala jsem si udělat pěkný den... Ach jo...

Dost komické taky bylo, když jsem vycházela z ordinace s tou rouškou. Všichni koukali vykuleně, a určitě si říkali, jestli nemám nějakou strašnou nemoc. A přitom ještě nedávno byly roušky všude normální, lidé se koukali naopak špatně na toho, kdo roušku neměl. 

Doufám, že se mě ten bacil nebo virus brzo pustí, a bude mi zase fajn! 



Přeji Vám všem pěkné poslední červencové dny, hlavně hodně zdraví, děkuji za přečtení a komentáře, přeji krásný víkend, Vaše Eliss ♥


Komentáře

  1. Nechť se viru brzo zbavíš.
    Ať si můžeš užívat léta.

    OdpovědětVymazat
  2. Snad to bude brzy v pohodě . Taky mám aktuálně problémy s pusou - od neděle mi v ní něco pořád bolí . Původně jsem měla podezření na moudrák , kterej mi sice roste , ale nevim . Nejsou to ani 3 tejdny co jsem byla u zubaře .. Jinak taky dost trpim na bolavý dásně , takže proplachuju , pár dní třeba klid a pak zase bolest . Tak nevim . Každopádně to taky není moc příjemný . No uvidíme, co se z toho nakonec vyklube .

    OdpovědětVymazat
  3. Eliss, to ti vážně není co závidět. Afty a opary jsou dost bolestivá záležitost, tak budu držet palce, ať tě ty potvory dlouho netrápí 😉

    OdpovědětVymazat
  4. Ellis, přeji ti brzké uzdravení a zbavení se těch nepohod. A pokud jde o kytičky - tak odhaduji,, že ta fialová je nějaký druh plaménku - klematis... a ta bílá nějaký druh slézu nebo rožec plstnatý? Nevím, každopádně takové kytičky někde osamoceně objevené při cestě mám moc ráda...

    OdpovědětVymazat
  5. Afty jsou prevít, kdysi v dětství jsem je měla taky v takovémto rozsahu, že mi máma týden krupičnou kaši a vývary, protože to bylo jediné, co jsem byla schopná jíst. Od té doby jsem je tolik neměla, ale občas se mi nějaký udělá, vzdor každodenní konzumaci "béčka". Tak držím palce, ať se toho brzo zbavíš.
    A ty ranní fotky jsou moc krásné.

    OdpovědětVymazat
  6. přeji, ať se to brzy vyléčí a jsi zase v pořádku :)

    OdpovědětVymazat
  7. Hice byly opravdu velké, vůbec mi nevadilo, že se trošku ochladilo, v Turecku jsem se opékala až až :D krásné fotky oblohy, také ji moc ráda fotím :) předevčírem a dnes hodně pršelo, tak jsem musela zrušit tenis a koně, ale to nevadí, déšť je potřeba, tenis s koňmi jsem přesunula na zítřek. Mrzí mě, že jsi nemocná :( posílám spoustu síly, ať tě bacily rychle pustí!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tak si užíváme...

 Co jsem přijela z nemocnice cítím se líp, zvykám si na nový režim s miminkem, je to sice náročné, ale strašně krásné. Porod trval necelé tři hodinky, Julinka se narodila pětadvacátého srpna v 9:14, měřila 48 centimetrů a vážila 2 695 gramů.  Termín jsem měla dvanáctého září, narodila se o maličko dřív, ale je donošené miminko, a to je nejdůležitější. Všechno proběhlo celkem bez komplikací, akorát malá má novorozeneckou žloutenku, ta ale pomalu mizí. Rodila jsem přirozeně, v jednu hodinu v noci mi praskla plodová voda, ani jsem ještě necítila kontrakce, ty přišly až v autě. V porodnici mě vyšetřila doktorka, kontrakce byly ještě slabé, tak mě poslala na pokoj, ale do pár hodin se to začalo tak bolet, že jsem nemohla už ani sedět - a to jsem se předtím ještě na pokoji houpala na balonu, protože to jediné pomáhalo. A pak už se to rozjelo, v lékařské zprávě mám, že porod trval celkem 02:46. No nebylo to nic příjemného, ale řídila jsem se instrukcemi doktorky, ohledně dýchání a tl...

Nezpracované zážitky...

 Dnešní článek bude poměrně osobní, ale stalo se tento týden dost věcí, a mám prostě potřebu se z toho vypsat.  Přítel je už týden pryč, a od pondělí sem začala chodit každý den moje máma i se svým partnerem. Tak nějak mi prostě řekla, že když budu sama doma, musí sem každý den přijít a se vším mi pomoct. Jenže ono jaksi není pořádně s čím. Nakoupím si, sama si zatopím, dřeva do kamen i třísek tu mám nachystaných dost. Takže sem máma prostě vůbec chodit nemusela.  Nemám nic proti tomu, když mi přijde domů návštěva. Jenže máma mi začala být spíše na obtíž, pokud to  mám až takto napsat.  Vrchol všeho přišel ve čtvrtek. To mi přinesla bednu na dřevo s tím, že prostě nemůžu mít dřevo do kamen nachystané v obýváku. Prý jak to tu vypadá, když přijde návštěva... Podotýkám, že dřevo mám u kamen vyskládané do hraničky, kde to snad nikomu vadit nemůže. A že by mi sem domů chodilo tolik návštěv, to se rozhodně říct nedá... První problém byl tedy s dřevem. Druhý problém na...

To je pravé štěstí...

 Nový režim s miminkem se nám už pomalu zabíhá, zítra jdeme k dětské paní doktorce na další kontrolu, Julinka hezky roste, oblečky, které měla velké, už jsou jí pomalu akorát. Pořád intenzivně kojím, malá má hlad co dvě tři hodiny, v noci vydrží někdy i trochu déle, ale nemusím ji kvůli krmení budit.  Fyzicky už se cítím dobře, žádné bolesti nemám, mám dojem, že se to všechno pěkně hojí. Poslední dny mám strašnou chuť na mléčné věci, prakticky pořád piju mléko, jogurty, sýry, ale to je asi kvůli tomu kojení.  Už se nám ten nový režim tak trochu zaběhl. Ale sranda je, že se Julinka skoro vždycky při přebalování buď počůrá nebo pokaká, takže jsem nejprve dala na přebalovací podložku bavlněnou plenu - jenže tu musím pořád dokola přepírat - samozřejmě jich mám několik, ale je to vody a vody! A na tu gumovou přebalovací podložku ji nechci pokládat, protože mi přijde studená.  Už jsme byli i na ortopedii, na ultrazvuk kyčlí, zatím je vše v pořádku, na další jdeme v říjnu....